Deník paní učitelky – 16
Prvňáci a Mikuláš
Mikuláš dobře věděl, že v sobotu by ve škole nikoho nenašel a tak „přišel na návštěvu“ o den dříve. Vyhlížený, očekávaný. Dohodly jsme se s kolegyní, že všechny prvňáčky vezmeme do tělocvičny. Přeceněn – větší prostor, více dětí, předvedeme naši skladbu „Kuřátka“, kterou máme připravenou pro rodiče - a tím odbouráme tu největší hrůzu.
Je to legrační, kdyby Mikuláš nepřišel, děti by si oddychly, ale zároveň by byly zklamané. Každý rok v den "D" vyhlížejí a se strachem vykukují ze třídy, ale současně se bojí, aby zrovna na nás nezapomněl a naši třídu nevynechal.
Obecenstvo a zároveň „těšitele“ nám přišli dělat naši deváťáci. „ A je to tady,“ vydechl Filípek, když se dveře tělocvičny otevřely a dovnitř vběhlo - no nejméně pět čertů, k tomu dva andělé a dva Mikuláši.
„Stromečku vstávej, ovoce dávej…“ - těm ustrašeným hláskům bylo sotva rozumět. Naše „kuřátka“ cvičila o poznání křečovitěji než běžně i závěrečné „Ahoj!“ postrádalo ten obvyklý jásot. Krásné barevné botičky plné sladkostí děti přebíraly trochu nejistě a ani do tance s čerty se jim moc nechtělo.
„Já jsem se vůbec nebál,“ křičely jeden přes druhého, když za námi bezpečně zaklaply dveře naší třídy. Ještě pár fotografií u našeho stromečku a pohádka v televizi - nic jiného se dnes vůbec dělat nedalo.
Celé dopoledne řinčely po školních chodbách řetězy a mí nebojsové se znovu a znovu nechali ujišťovat, že k nám už dnes opravdu nepřijdou. Ještě jsme si přednesli básničky a zazpívali písničky, které máme připravené pro Mikuláše domácího a konec. Pro dnešek toho bylo až dost.
Eva Procházková
Další články autorky: