Dle Ottova slovníku naučného je dekorativní vše, co se ve svém okolí nebo místě pěkně vyjímá. Mohou to být předměty, obrazy, sochy, tkaniny, doplňky – zkrátka vše, čemu se dle Trávníčkova Slovníku jazyka českého dá říkat dekorace neboli výzdoba, tedy něco, co zkrášluje.
První náznaky dekorativního umění je možno najít v období secese. Tehdy, zjednodušeně řečeno, se objevil odpor proti ošklivosti zplozené průmyslem. Objevily se ozdobné prvky secese – zvlněné linie, svazky květin, případně listů. A začaly se uplatňovat všude, v architektuře, sochařství, malířství, při výrobě předmětů a doplňků a vyzařovala z nich jakási zvláštní, tajuplná atmosféra. Někdy je doplňovaly i ornamentální prvky.
V dekorativním umění se ale objevují i prvky kubismu. Soubory lineárních tahů či šraf vedených tak, že vyvolávají dojem reliéfu. Maximum výrazu se pak dosahuje pomocí barev.
Velmi výstižná je věta: Není to obraz, je to dekorace – to proto, že linie, vlny a zákruty tvoří jakýsi ornament, který zcela potlačuje význam původního námětu.
Ve 20. a 30. letech 20. století se tento dekorativní styl uplatnil i v průmyslu a řemeslech. Říkalo se mu ART DECO. I když v počátcích byl určitě stylem luxusním, určeným především pro bohaté lidi, nakonec si získal oblibu v široké veřejnosti.
Příkladem může být kavárna v Hotelu Imperiál v Praze na rohu ulice Na poříčí a Zlatnické. Má překrásný interiér ve stylu ART DECO, bohatě zdobený, který vytváří téměř orientální atmosféru.
Zajímavá je i vitráž pro chorvatský parlament – Sabornica.
Tímto stylem byly ovlivněny i předměty denní potřeby – vyznačovaly se vysokým leskem, ladnými liniemi a jako materiál se používal leštěný chrom, keramika, sklo ….
Také desing v automobilovém průmyslu byl ovlivněn stylem ART DECO. Typický je proudnicový tvar s luxusním interiérem – pohodlné sedačky, dřevěné obklady.
Představitel tohoto stylu, český malíř František Peterka.
V závěru jsou ukázky z jeho díla.
Co dodat na závěr – snad jen to, že dekorativní umění se uplatní i v oborech, které zdánlivě s uměním nesouvisí...
Použitá literatura: Spalová Malá světová obrazárna, Pijoan Dějiny umění