Žádný les není obyčejný, ani ten nejobyčejnější. Třeba ten náš Slavkovský. Chodili jsme po jeho okrajích i v jeho středu několik dní a pořád jsme něco objevovali. Pokud chyběl výhled do dálky, všímali jsme si detailů, květin, hmyzu a také úžasného ticha. Někdy když vidíš míň, vidíš víc. A také slyšíš. Krásné léčivé ticho prolnuté jen cvrlikáním ptáčků, bzučením komárů a na krajích luk cvrkáním kobylek. Nádherná oáza klidu!
Leckdy jsme několik hodin nepotkali živáčka, neslyšeli auto ani motorovou pilu.
Příroda je tichý společník, kterého začneme naplno vnímat, až když utišíme všechny své myšlenky. Přestože je tu klid, všude kolem nás se pořád něco děje...
Všude plno motýlků, což je fajn, i když se chvílemi zdá, že druhovou pestrost válcuje hojně zastoupená babočka paví oko. Ale kdo si počká...
Na rašenilišti Kladská jako by se zastavil čas. Je to úžasný prostor plný malebných zákoutí.
Oko přivykající si na všudypřítomnou řepku olejku ale potěší třeba i "jenom" lán plný makovic.
Byla to krásná dovolená, která osvěžilo mé nitro tichem a mou duši pokorou.