Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

MILADA

V pátek 18. května jsem se šel podívat na film, který česká vláda umožňuje promítat v zahraničních městech s vyšším počtem krajanů. Film Milada má sloužit jako varování před brutalitou režimů, jakým byl nacistický režim "tisícileté" německé říše (co se stalo s těmi 995 roky, během kterých měla vládnout?), nebo s "věčnými časy" (během kterých měla světu vládnout sovětská vláda?).

Ale jestliže film o Miladě Horákové (uvedl ho generální konzul ČR v Torontu Ivan Počuch) měl být varováním před hrůzami komunistického systému, jak se podařilo komunistické straně v ČR, aby byla dnešním ministerským předsedou pozvána do jeho vlády?

Šel jsem se na film podívat, abych si buď potvrdil, nebo vyvrátil některé výroky, které jí byly během procesu přičítány, a zaznamenal pro sebe, jakým hrůzám byla ve vězení vystavena, dozvědět se, co její vrazi udělali po popravě oběšením s jejím tělem. Přítel Alexander Havrlant, který mne na film v kolečkové židli dovezl, film spravedlivě ohodnotil jako citovou odezvu chudou na fakta.

Hlavně jsem chtěl slyšet z jejích úst výrok, který, jestli ho vyřkla, by ji v panteonu národních hrdinů zařadil hned vedle Husa: "Věřím v svobodu a rovnost pro  všechny. Jsem proto zrádkyní? Odmítám tak zvanou lidovou demokracii v Československé republice, protože ji považuji za nedemokratickou. Pracovala jsem proti ní. Kyby se stal zázrak a já byla propuštěna, pracovala bych proti ní  znovu."

Také jsem neslyšel její údajný výrok, ve kterém varovala proti riskování životem. Jestliže ho vyřkla, ukázala vedle statečnosti i moudrost.

Obdivoval jsem izraelskou herečku Ayelet Zurerovou, které byla svěřena role Horákové, hlavně v okamžicích, kdy jí její vyšetřovatel nabídl přijmout pozici, nebo se k „něčemu“ přiznat. Horáková reagovala mlčením, které jejího vyšetřovatele - ačkoliv měl řadu fyzických lidských znaků - musel pocházet přímo z pekla.

Se soudní výpovědí Milady Hrákové jsem se setkal prostřednictvím radia v uprchlickém táboře v Ludwigsburgu začátkem roku 1949. V té době v táboře bydlela jak rodina Jiřího Corna a Karla Jeřábka, tak v době, kdy se proces s Horákovou konal, i manžel Horákové, a ti všichni napjatě poslouchali přenos soudního přelíčení.

 

O několik roků později jsme se sešli v Torontu a založili jsme Klub Milady Horákové. 2. července 1953 se v torontském Museum Theatre konala tryzna za ženu, která svému svědomí obětovala svůj život. Slavnostní projev učinila kanadská federální poslankyně Margaret Aitken. Cituji: "Až se toto století bude uzavírat, dr. Milada Horáková bude legendou a jedním z nesmrtelných jmen tohoto století.“ Nádhernou kresbu Milady vytvořil malíř Jaroslav Šejnoha, povoláním diplomat, který pracoval za války v kanceláři prezidenta Beneše a později jako velvyslanec v různých státech. Jeho kresba byla s láskou reprodukována mistrem tiskařem a milovníkem poezie, Jaroslavem Reichlem.

(Několik životních faktů o Miladě Horákové: narodila se 25. 12. 1901, graduovala jako doktor práv na Karlově univerzitě, pracovala v oddělení sociální péče města Prahy, po vypuknutí 2. světové války se zapojila do podzemní práce proti nacistům, byla zatčena, vězněna na Pankráci a v Terezíně a odsouzena nejprve k trestu smrti, který jí při odvolacím řízení změnili na 8 let tvrdé práce. Trest si odpykávala do dubna 1945 v ženské věznici v Aichachu u Mnichova  v blízkosti Dachau, kde ji osvobodila americká armáda.
 
 
 
Foto (Věra Kohoutová): generální konzul CR v Torontu Ivan Pocuch zahájil v kině  The Revue Cinema v Torontu festival českého filmu Czech That Film
Po porážce Hitlerova Německa byla vyznamenána čsl. a francouzskou vládou (prezidentem de Gaulem), zvolena prezidentkou Československé rady  žen, vícepředsedkyní Unie Osvobozených Politických vězňů a Společnosti Spojených národů v Československu. Byla rovněž zvolena poslankyní, ale po komunistickém puči rezignovala v roce 1948.

Zinscenovaný politický proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy se konal v době od 31. května do 8. června 1950. V něm byla odsouzena k trestu smrti, a 27. června 1950 v 5:35 hodin oběšena zvláště trýznivě, tzv. dlouho trvajícím škrcením, a nepohřbena - jak konstatuje památník na olšanském hřbitově. Její ostatky jsou dnes uloženy na Vyšehradském hřbitově. V Praze existuje na deset různých památníčků této hrdinky. Rozsudek byl v roce 1968 zrušen, ale rehabilitována byla až v roce 1990. 

V roce 1991 byl JUDr. Miladě Horákové in memoriam udělen řád T. G. Masaryka I. třídy. Roku 2006 jí byla udělena Prezidentská medaile svobody (ocenění udělované prezidentem Spojených států amerických, které je společně se Zlatou medailí Kongresu nejvyšším civilním vyznamenáním ve Spojených státech amerických. 26. října 2007 jí byl in memoriam udělen Záslužný kříž, jedno z nejvyšších armádních vyznamenání.

 
Josef Čermák
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 12.06.2018  11:54
 Datum
Jméno
Téma
 12.06.  11:54 Blanka K.
 12.06.  06:40 Václav Poděkování Pepíčka Čermáka
 08.06.  00:20 Ivan
 07.06.  20:21 Terezie Čerbáková
 07.06.  17:51 Blanka K. Vážený pane Čermáku
 07.06.  17:34 Blanka K.
 07.06.  15:41 Václav Židek
 07.06.  13:13 oga janíčková
 07.06.  08:27 Von
 07.06.  01:22 Ivan