Medúza
Tři měsíce uběhly opět rychle a Iliana usoudila, že by bylo hezké se nějak rozloučit. Nejlepší prý bude, když si uděláme párty na Bondi pláži! Je to velice známá a oblíbená sydneyská pláž. Nevím už proč se stalo, že náš syn Daniel jel s celou třídou s námi. David a Diana museli být v té době ve školce.
Párty byla úžasná. Fotografovali jsme se, uždibovali jídlo, které Iliana v tašce dovezla. Měla pro nás pro všechny dokonce i šampaňské na přípitek. Náš Daniel, v té době pětiletý, neposeděl ani chvilku. Stále chtěl něco poznávat. Vzala jsem ho blíže k moři, aby se mohl koupat, nebo si v písku trochu pohrát. To, že kousek od pobřeží trčely vlajky a že byla pláž plná lidí, ale nikdo se nekoupal, mně vůbec nedošlo!
Daniel do moře vlezl a za pár minut vyskočil s křikem a s hrůzou v očích. Když jsem viděla, jak ho jakési modré šlahouny obtáčejí (jakási medúza), spustila jsem křik také a začala mu šlahouny z nožiček odtrhávat. Hrozně to pálilo a oběma nám naskákaly puchýře. Mně na rukou a jemu na nohou. Pálilo to jako po opaření vařící vodou. Lidé kolem nás chodili a jako by náš nářek neslyšeli. Určitě slyšeli, ale nijak nereagovali.
Běželi jsme k plavčíkovi, kterému trčela z koutku pusy cigareta, a on lážo plážo přinesl kbelík, ve kterém měl ocet a žínku. Začal nás tím potírat. Ulevilo se mi. Tak to asi nebude na umření, jak jsem si myslela. Tady v Austrálii si člověk není ničím jistý. Než jsme se naučili rozeznávat, co je jedovaté a čeho se nemusíme bát, vyhýbali jsme se raděj všemu neznámému.
* * *
Švábi a pavouci
Také vám přiblížím naše první setkání s australským švábem. Je aspoň třikrát větší než v Evropě, hnědé barvy a má dlouhá tykadla. Jednou v noci, když jsem šla na toaletu, mě neočekávané seznámení s ním pěkně vystrašilo. Rozsvítím světlo a vykřiknu nad obrovským broukem, který rychlostí blesku zalezl za záchod do škvíry za potrubím. Výkřikem jsem vzbudila celou rodinu. Další minuty jsme číhali, než se objeví, a když se šváb v plné kráse ukázal, utloukli jsme ho pánví a spláchli do záchodu.
Několik dalších dní po této epizodě jsem měla obavy sednout si na záchodovou mísu. Moje fantazie pracovala úžasně. Nechci ani líčit, co se v mých představách rodilo za nesmysly.
Pavouci jsou další v pořadí našich zážitků. Zabíjeli jsme všechny, kteří překřížili naši cestu. Strach byl hlavně o děti, aby se jim nic nestalo. Pavouk, z kterého šla největší hrůza, se jmenuje Huntsman. Má silné tělo a tlusté chlupaté nožky a jeho velikost nás děsila. Později jsme se dozvěděli, že zrovna tento pavouk je užitečný, neškodný a někteří lidé jsou rádi, že ho v bytech mají. Aspoň se stará o mouchy, kterých je v Austrálii nespočet. Takovou populaci much jsme nikde jinde nezažili. Pavouky, kterých je nutno se obávat, jsme se naučili rozeznávat v krátké době.
V Československu jsme se pavouků ani hadů nemuseli bát. Zde nám jich bylo v knize předloženo několik, na které se musí brát zvláštní ohled. Několik druhů pavouků i hadů patří mezi nejjedovatější na světě.