Jeden to dělá ve vaně druhý pod sprchou, jiný před veřejností na jevišti či pódiu, další zase ve skupině či chóru. Řeč je o zpívání. Téměř každý normální člověk si již ve svém životě zazpíval. Zdá se, že zpívání je člověku dáno od přírody a vězí v povaze člověka. Ale proč začne člověk z ničeho nic zpívat? Již mnoho vědců, filosofů a jiných chytrých hlav si nad touto otázkou ˝vylámalo zuby˝, a dodnes badatelé nenašli shodnou odpověď. Dočetl jsem se o několika teoriích o původu zpívání.
Zpívání zahání divou zvěř
Již z Antiky jsou známy různé teorie okolo mluveného a zpívaného. Také řecký filosof Platon (427 – 347 před Kristem) se touto otázkou zabýval, a vyvinul thesi, kde zastává názor, kdy pocit jako je agrese, požadavek po sociální harmonii přivedlo lidstvo ke zpěvu.
Jisté je, že zpěv již v časných dobách lidstva hrál centrální roli, aby poděsil divou zvěř, a v prostředí svých bližních - soukmenovců - se zřejmě zpívalo pro posílení soudružnosti. Např. při práci, či večer, kdy kmen seděl pospolu u ohně. Do dnešních dnů hraje zpěv důležitou roli. Ne bezdůvodně i v malých městečkách vznikly rozličné skupinky a chóry, kde jsou lidé rádi pospolu a společně si zazpívají. Společné zpívání prostě dělá radost.
Zpěv pro posílení společenského pocitu
Americký hudební badatel David Huron, působící v Ohiu na státní universitě, je toho mínění, že člověk v prvé řadě začal zpívat ze sociálních důvodů. Člověk ve své podstatě je silně závislým na sociálních vztazích, a chce míti pocit náležet k nějaké příslušné skupině svých bližních. Dále podle D. Hurona vznikla „muzika“ k podpoře soudržnosti skupiny – kmenu. Tutu teórii Huron zdůvodňuje příkladem ještě z dnešních dnů na brazilském indiánském kmeni Mekranoti na řece Amazonce. Tito indiáni se živí lovem a sběrem, co tropický prales dá. Zpěv je u nich pevnou součástí jejich všedních dnů. Každé ráno a večer zpívají ženy jednu až dvě hodiny, a muži začnou zpívat dokonce již o půl páté hodině ranní. V jejich zpěvu se Mekramoti demonstrují jako skupina – kmen.
Od ptáčka k člověku – Evoluce zpěvu
Evoluční badatel Charles Darvin (1848 – 1936) tvrdil, že vznik zpěvu odpozoroval - lidově odkoukal, člověk od ptáků, kdy se v době páření svým zpěvem předvádějí pro získáni partnera či partnerky. Pozoroval, že dobrý „zpěvák“ má větší šanci oproti „zpěváčku“ opeřeně příbuznému, leč méně nadanému. Darwin se tedy domnívá, že u pračlověka byla situace podobná, tedy, že pračlověk mužského pohlaví začal zpívat, aby se lépe ukázal před pohlavím ženským, a tím zachoval další potomstvo, a to vše ještě nežli začal mluvit. Zdá se býti zcela logické, že nejprve se pračlověk projevoval různými „skřeky“, tak, jak tomu je u primátů, tedy: potrava, nebezpečí, něco nového apod. Pochopitelně se snažil zvukově napodobovat různé ptactvo a zvěř, a při této příležitosti si vyzkoušel a tím i „vybrušoval“ svůj hlasový rozsah.
Od mluvení ke zpívání
Proti této Darvinově teorii je filosof a psycholog Carl Stumpf (1848 – 1936), neboť ty nejstarší popěvky – písně – u pračlověka neměly obsah milostný, naopak byly to písně válečné, léčivé nebo náboženské. Také byl Stumpf oproti Darwinovi toho mínění, že popěvek vznikl z melodické pohnutky pomocí řeči, tedy tím, že člověk nejprve objevil řeč předtím nežli začal zpívat. Stumpf také míní, že zvukovým pozdržením se na určité tónině při řeči byl učiněn prvý krok k popěvku.Také francouzský filosof Jean – Jacques Rousseau (1712 – 78), básník Johann Gottfried Herder (1744 – 1803), spisovatel Friedrich Melchior Grimm (1723 – 1807) a anglický sociolog Herbert Spencer (1820 – 1903) zastávají názor, že zpěv mohl vzniknout jen z mluvy. Rousseau věří, že lidský zpěv se vyvinul z vášnivě náruživého vzrušení.
Co zde tedy bylo první?
Zde tedy vzniká ta samá situace:
Co bylo první? Slepice nebo vejce?
Co počalo existovat dříve:
Slovní mluva nebo zpěv? A zde se věda nemůže shodnout, stojíce na rozcestí.
člověku dáno od přírody a vězí v povaze člověka. Ale proč začne člověk z ničeho nic zpívat? Již mnoho vědců, filosofů a jiných chytrých hlav si nad touto otázkou ˝vylámalo zuby˝, a dodnes badatelé nenašli shodnou odpověď. Dočetl jsem se o několika teoriích o původu zpívání. 
člověk od ptáků, kdy se v době páření svým zpěvem předvádějí pro získáni partnera či partnerky. Pozoroval, že dobrý „zpěvák“ má větší šanci oproti „zpěváčku“ opeřeně příbuznému, leč méně nadanému. Darwin se tedy domnívá, že u pračlověka byla situace podobná, tedy, že pračlověk mužského pohlaví začal zpívat, aby se lépe ukázal před pohlavím ženským, a tím zachoval další potomstvo, a to vše ještě nežli začal mluvit. Zdá se býti zcela logické, že nejprve se pračlověk projevoval různými „skřeky“, tak, jak tomu je u primátů, tedy: potrava, nebezpečí, něco nového apod. Pochopitelně se snažil zvukově napodobovat různé ptactvo a zvěř, a při této příležitosti si vyzkoušel a tím i „vybrušoval“ svůj hlasový rozsah.