Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ingrid,
zítra Otýlie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Můj první výstup na Lovoš
aneb „První symfonie Lovošská“

Vítám vás na svých výletech, věnovaných Českému středohoří, které jsem si zamilovala.

Sedím ve vlaku nad rozevřenou mapou. Ještě je čas se rozhodnout, kde vystoupit a jakým směrem se vydat. Nad všemi lákavými nabídkami zvítězil Lovoš a možná i proto, že je nejblíže od železniční zastávky Lovosice-město. Je rozhodnuto. Přede mnou je den plný dobrodružství a nových objevů, i když obloha je zachmuřená a vyhrožuje deštěm, stejně jako předpověď počasí.
Míjíme Vraňany. Začíná pršet a Říp je v nedohlednu. Bude to tak i s dalšími středohorskými kopečky, ale to nic na mém rozhodnutí vystoupit na vrchol Lovoše nemění. A již je tu moje cílová stanice. Vystupuji a zelená značka nasměruje moje kroky.
Droboučce prší a já jdu sama, šedivá obloha zřejmě žádného dalšího turistu nevylákala. Cesta vede příkře nahoru podél domků s malebnými rozkvetlými zahrádkami. Nad nimi se někde v dálce v mlze tyčí majestátný Lovoš a já kráčím zdánlivě někam do ztracena.


Dál vede úzká cesta svěží zelenou loukou, jistě rozkvetlou, ale květy jsou většinou uzavřené a mně se nechce promáčet si boty v trávě. Po malé chvíli se dostávám do pásma keřů a stromů. Obdivuji urostlé osamělé rozkvetlé hrušně, zřejmě pozůstatky bývalé slávy sadů.

Keře jsou samostatnou kapitolou jižního svahu Lovoše. Jejich barevná kresba se zvolna vynořuje z mlhy. Větvičky obsypané lístečky různě odstíněné zeleně - od žlutavé, načervenalé až po svěží trávovou. Trnky jsou ještě částečně obsypány drobnými bílými kvítky. To už se zanořuji hlouběji do porostu a moji pozornost zaujme keř kalina - tušalaj, který je v plném květu - velikých bílých okolíků. Listy má zvláštní - tužší, sytě zelené a vrásčité, celkově působí dojmem, že pochází odněkud z jihu. Cesta teď stoupá mírněji, stále sleduje zelenou značku, která mě zavádí postupně do listnatého lesa s převládajícími duby. Na zemi narezlé listí s koberečky zelených listů jaterníků, orsejů, fialek...

Zdá se, že jsem tu úplně sama. Pozoruji, jak cestou postupně přibývá kamení - čediče, napřed jen tu a tam nějaký, ale postupně je jich víc, tmavě zbarvené, ale některé i trochu do zelena, to se na nich podepsaly lišejníky. Kameny malé i velké, kameny pórovité i hladké. Mlčící a přece vypovídající o přebohatém životě.

Život - to jsou nejen barvy, ale i zvuky. Ptáci... Keře, stromy na jižním svahu, to je přímo ptačí ráj. A že se radují, není pochyb. Přesto, že pořád mírně prší, ptáci zpívají velmi intenzivně - doslova křičí a připomínají chvílemi křik dětí ve třídě o přestávce...

Zaposlouchávám se blíže do všech těch zvuků a zvučků...Rozeznávám bezpečně hlasy sýkorky, pěnkavy (samečka), budníčka lesního. Po chvíli se ozývá velmi výrazný trylek, který je nápadný úvodními čtyřmi dlouhými pomalejšími tóny, které se nepatrně postupně zvyšují a následují velmi krátké rychle se střídající tóny různé výšky. Tento zpěv se dá přesně těžko popsat. Snažím se vypátrat zpěváčka, ale nedaří se mi to. Je velmi plachý - i při tiché chůzi není možné se přiblížit ke stromu, kde sedí, vždy uletí. Je drobný, asi jako pěnkava, barvy světle šedé a hnědé. Domnívám se, že je to pěnice slavíková, ale nejsem si jistá.

Další cesta vede serpentinami, je příkřejší. Kamení přibývá, po pravé straně se objevuje první kamenná suť. Jsem v sedle mezi Lovošem a Kybičkou (Malý Lovošem) a cesta stáčí vlevo a vede severním svahem hory a po levé straně je lemována skalkami, tvořenými různě naskládanými i nenaskládanými čedičovými kvádříky, místy porostlými lišejníky a mechy.

Objevuji tu dokonce ještě květy sasanek hajních i jaterníků, které si vzpomněly vykvést tak pozdě, ale ani se jim nedivím, ono je na severní straně chladněji. A znovu vlevo, téměř do pravého úhlu a stromů ubývá. Jejich jemně olistěné koruny se postupně ztrácejí v mlze. A nesmím zapomenout, že duby právě teď kvetou. Pokud je pěkné počasí, je z tohoto místa krásný rozhled na kopečky, ale teď jsou pečlivě schovány. Nevadí.

Prohlížím si podrobněji to, co je v dohledu - kámen a život na něm. Další hodně strmá suť po pravé straně a v ní vyrůstají tu a tam malé stromečky - lipky a doubky. Na skalkách vlevo obdivuji menší křivolaké doubky se širokými korunami, které vypadají docela exoticky. Z puklin mezi kameny vyrůstají lístečky nejrůznějších rostlin a některé kvetou.

Žlutá mochna plazivá, stejné barvy je květ tařice skalní, modře kvete zběhovec a modré jsou i drobné kvítky rozrazilu. A nakonec - vlastně již na vrcholu Lovoše jsou skalky, které deštěm ještě více ztmavly, doslova prozářené bílými světluškami květů bělozářky větvité (Anthericum romosum) z čeledi liliovitých.

Jsem tu na vrcholu Lovoše sama, ale vůbec nejsem sama. Jsem tu s mými milovanými bratříčky a sestřičkami z rodu životného i neživotného, které rozdávají krásu a radost. Tak mi tu do všech těch barev a tónů zaznívá Beethovenova Devátá...
Jana Haasová
 
Další články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 02.09.2012  23:47
 Datum
Jméno
Téma
 02.09.  23:47 Vesuvanka Jarmile
 01.09.  10:00 Jarmila
 27.08.  23:19 Vesuvanka wiki
 26.08.  10:32 wiki
 24.08.  12:42 Vesuvanka poděkování - Irče
 23.08.  19:27 poděkování
 23.08.  11:09 Vesuvanka jisuch53
 22.08.  22:59 jisuch53
 22.08.  20:38 Vesuvanka ferblovi, Gabi-florce a Bobo
 22.08.  14:11 Bobo :-)))
 22.08.  11:45 Gabi-florka
 22.08.  11:20 ferbl
 22.08.  10:27 Vesuvanka Ludmile, Květě, Blance a Vendule
 22.08.  08:48 Vendula
 22.08.  07:44 Blanka
 22.08.  06:33 květa