Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Šťastný maratón Milana Švihálka

"Žurnalistické povolání se musí dělat do posledního dechu," říká  Milan Švihálek. A hned dodává, "měl jsem v životě velké štěstí, že jsem k tomuto nádhernému povolání mohl přičichnout, a že mohu díky tomuto povolání lidem ukazovat krásy světa".
Kde začala tvá šťastná cesta?
Narodil jsem se v Brně, ale rodiče před bombardováním utekli ke stařečkům do Seničky, potom se přestěhovali do Olomouce a právě tam jsem prožil nejkrásnější roky svého života. Maturoval jsem tam, rok dělal kulisáka v divadle - přihlásil se na FAMU a musel mít rok praxe. Byl to jeden z nejkrásnějších roků mého života, jak maturitní, tak i kulisácký. A poznal jsem tam svou ženu, která studovala medicínu.
Lidský život se vždy dělí na několik etap, provázelo tě štěstí i dál?
Z Olomouce jsem odešel do Prahy, ale brzy jsem se vrátil. FAMU jsem nedokončil, byl jsem mlád a školu jsem nezvládl. Přijímal mě  režisér Otakar Vávra na režii - 625 adeptů dělalo zkoušky a jenom šest nás bylo přijato, nikdo z nás školu nedodělal. Oženil jsem se, narodilo se nám první dítě a já jsem se musel postarat o živobytí, dělal jsem metodika pro kulturu v Okresním domě osvěty a to byla zase ta svízelnější část mého života. Na štěstí jenom krátká, protože jsem odešel za svou ženou do Ostravy, která už tam pracovala jako lékařka..
Některým lidem vstupují do života osobnosti a já vím, že tebe ovlivnili tři muži - jeden z nich na začátku kariéry, druhý brzy po jejím začátku a ten třetí byl nejstarší, nejzkušenější.
Před vánocemi roku 1967 jsem vzal složku s pracemi, které jsem do té doby sepsal a vydal jsem se do ostravské televize. Tam mě přijal Jan Neuls, šéf programu a to byla první osobnost,  která velmi ovlivnila začátek mé  pracovní kariéry. Začátkem ledna 1968 jsem nastoupil jako elév do ČT Ostrava za 800 Kč měsíčně. Zkušebně na půl roku. Začínal jsem v dětské redakci.
Televizní práce je práce zásadně tandemová. 
Tady vstoupila do mého života osobnost tak výrazná, že mě opravdu poznamenala na celý můj život - Jiří Vrožina. Koncem listopadu 1969 si mě vyžádal, abych mu napsal komentář k jedné reportáži z jeho cesty do Austrálie. Bylo to osudové setkání. Už jsem měl za sebou to štěstí, že mě Jan Neuls do televize přijal a teď přišlo další, že si mě Jirka Vrožina, tehdy třicetiletý kameraman, potápěč, parašutista a vůbec odvážný muž všiml a já jsem s ním mohl spolupracovat dalších  jedenáct let. Byla to nádherná doba. Já jsem byl ten druhý vzadu,  Jirka se se svými širokými rameny prosazoval náměty. Moje silná stránka bylo zase slovní vybavení. Je povinností být autorovi neustále po ruce, sloužit té myšlence, která se zrodila v jeho hlavě, sloužit zobrazované skutečnosti Když je vše hotovo, když jsou rozhovory seřazeny, je tam i muzika i pauzy na komentář, máš dílo před sebou a jsi ten poslední, kdo mu může udělat tečku. Je to tvá odpovědnost výsledný materiál dokončit. Teď už jsi na vše sám, posloucháš slova, která lidé říkají a navazuješ. Jsi odpovědný i za ticho. Je to něco nádherného s tím pracovat, mazlit se a doplňovat svými slovy. Já jsem šťastný, že jsem se k takové práci dostal. To vše mě naučil Jirka a  spolupráce s ním mě opravdu nasměrovala na celý život.
Tím horší byl pro tebe jeho odchod.
V červenci 1982 mi oznámil, že má úmysl s celou rodinou emigrovat. Strašně lilo, když jsme spolu z 2. na 3. července seděli v autě a já jsem mu říkal - Jirko, otevírá se před tebou nový svět a já ti přeji, aby se ti tam dařilo. On věděl, že už nebude dokumentaristou, ale bude mu stačit, když bude držet v ruce kameru. Odchod si plánoval dlouho, se všemi si podal ruku, i když jim neříkal, že odchází. Já jsem jeho odchod těžce nesl, protože pro mne byla naše spolupráce velmi důležitá. Nikdy jsem mu to nevyčítal, ani v těch nejhorších chvílích, kdy mi bylo těžko.
Já vyznávám filosofii, že všechno zlé je pro něco dobré.
I moje filosofie je stejná. Mám tendenci zlo obrátit v dobro a proto se považuji za šťastného člověka. Seděl jsem  třikrát v blázinci s hlavou strčenou v  rohu a myslel jsem, že je konec. Bylo to těžké, ale když je člověk trpělivý a když má v sobě vnitřní naději, která je snad rodově zakotvena, a ve mně určitě je, tak to jde. S Jirkou jsme dostali úkol dělat vzdělávací pořady. Všichni se nám smáli. Jenže já jsem se začal podle těchto pořadů řídit. Seriál Nebezpečný svět kalorií, s MUDr. Rajko Dolečkem mi pomohl zhubnout o 24 kg. Pořad o rakovině - Vesmír, mě přinutil přestat kouřit, už nikdy jsem nevzal cigaretu do ruky, a když jsme vyráběli Recepty pro miliony, začal jsem běhat a uběhl maratón. To všechno jsem dělal s Jirkou Vrožinou a najednou jsem zůstal sám, bez parťáka.
Štěstí však stálo za dveřmi.
Ano. V roce 1983 přišel za mnou profesor Krejčík s námětem s tím, že mohu dát tomuto námětu podobu. Vůbec jsem námětu  nevěřil - co je to "průmyslová architektura"? Zaprášené kovadliny, prázdné továrny! Opravdu jsem tomu nevěřil. Pan profesor Milan Krejčík však byl nadšenec a nakonec jsem se jím stal i já. Uvědomil jsem si, že právě v  polovině osmdesátých let je třeba ukazovat minulost. Že netkví jen v kulturních památkách, v divadelnictví, v písemnictví, v malbě, v literatuře, ale, že je i v řemeslech, v tom, co hmotného po sobě lidé zanechali. Pochopil jsem a dal se do práce s obrovskou vervou. Byly to nádherné čtyři roky. Když jsme vyjížděli natáčet první díl, byla skoro hotova knížka s názvem " Svědkové minulosti". Natočili jsme 42 dílů, seriál měl premiéru v roce 1986, byl dvakrát reprízován a teď jsem se dověděl, že se bude opět vysílat. To je výborné.
Máš seznam všeho, co jsi vyrobil?
Ne, to se nedá spočítat, vždyť jsme ročně vyrobili na osmdesát pořadů a já jsem byl v televizi dvacet sedm let! A teď píšu knížky!
Která etapa byla pro tebe nejnáročnější?
Po Jirkově odchodu jsem byl přeřazen do redakce umělecké tvorby. Já sice smysl pro humor mám, ale byl jsem postaven do situace, kdy jsem měl moderovat zábavné pořady a já na to nebyl připraven,  bylo to hrozné.
Neustále hovoříme o tvé práci, ale pojďme k tvému soukromí. Ty jsi se velmi mlád oženil, studoval žurnalistiku a vychoval tři děti. V lednu ti bylo šedesát.
V roce 2005 tomu bude čtyřicet let, co jsem se oženil. Obrovská poklona patří mé ženě. Je lékařkou - primářkou neurologie. Obdivuji ji za to, že to se mnou zvládla. Ve chvílích, kdy jsem na tom byl špatně zdravotně, kdy jsem se krčil v rohu, denně za mnou jezdila do Opavy - při tom práce, děti, nemocná tchýně a pes. Všechno opravdu zvládla a já ji za to obdivuji. Děti mě tolerují a berou s humorem. Já jsem ve Sborníku severomoravských spisovatelů uveden jako spisovatel. Když k nám přijde syn Martin s vnučkou Terezkou a zazvoní u vrátek na zvonek, který po mě ulila Laeticie Ditrichová, o níž jsem také napsal knížku, tedy, když na něj zazvoní a já jdu v trenýrkách otevřít, říká syn Martin: "Terinko, podívej se jak vypadá tvůj dědeček - sepisovatel"!
Milane, ty jsi už delší dobu nemocen, ale stále optimista.
Řeknu  větu - ano, mám rakovinu. Je to těžká situace, ale já o tom vůbec nepřemýšlím, jsem šťastný a neberu si to. Mám kolem sebe zdravotníky, kteří mě ujišťují, že tady stále je neděje. V šedesáti život nekončí! Víťa Dostál, s nímž jsem napsal  knihu "Šťastná planeta, jednou, když už byl na pokraji sil, řekl: Nikdo neví, co bude za další zatáčkou! A tato věta mu pomohla na kole objet svět. Já mám plány, ale hlavně chuť  pokračovat dál,  stále je ve mě síla naplňovat své poslání - lidem ukazovat krásy světa.
Rozhovor s Milanem Švihálkem jsem začala kdysi dávno v autě, když jsme jeli  navštívit Jana Neulse do Rýmařova. U příležitosti Milanových šedesátých narozenin jsem jej konečně dokončila.
Hana Juračáková

Foto zleva: František Neuls s manželkou, Hana Juračáková, Milan Švihálek
 


Komentáře
Poslední komentář: 16.02.2008  21:21
 Datum
Jméno
Téma
 16.02.  21:21 Otto Horský Poděkování Milanu Švihálkovi
 26.09.  19:47 emah pro paní Juračákovou
 26.09.  10:46 denda04
 25.09.  16:10 Ivo osobnosti