Hrajete někdo rád šachy? Přiznávám se, že jsem je hrála v životě několikrát, a že mě pokaždé celkem rychle porazil soupeř, a to většinou nějaký mladý nadutec. Tak už nehraji. Ale pamatuji si, o co v podstatě jde. Vy a váš soupeř užíváte řady tahů, upravovaných pravidly o tom, který kámen, neboli která figurka se může pohybovat kam a jak, přitom se snažíte jeden druhému odstraňovat figurky ze šachovnice, a cílem je, dát soupeři mat, to znamená zahnat jeho krále do takové polohy, ze které nemůže uniknout. Ať se hne kam chce, je po něm. Výraz „šach mat“ pochází z perštiny, ve které znamená „král je mrtev.“
Ďábel je šachový mistr. Už hraje velmi dlouho. Měl hodně času na to, aby se naučil hrát. Nejen to, ale on vás také pozoruje ode dne, kdy jste se narodili. Zná vaše slabiny a nedostatky. Dovede celkem správně odhadnout s přesností 99 procent, jaké tahy provedete, dřív než vás to vůbec napadne. Ví, jak vám dát mat, dřív než ráno vůbec vylezete z postele.
Počítal s tím, že podobně zneškodní pána Ježíše Krista. Konec konců, Ježíš vypadal, jednal a mluvil tak jako každý jiný obyčejný člověk, až na jednu maličkost, a sice tu, že neměl lidského otce, tak jako Adam, tím pádem neměl krev nakaženou hříchem. No, to nic. Ďábel si myslel, že to celkem snadno vyřeší tím, že Ježíše na poušti svede k hříchu. Pokud se mu povede ho zlákat, aby zhřešil proti Bohu, tak bude také mít krev znečištěnou hříchem, a bude mít po legraci. To se ovšem ďáblovi nepovedlo. Ježíš jeho nástrahy prokoukl a nespadl do nich. Ďábel tedy zkusil další úskok, který se vždy v minulosti osvědčil proti jiným lidem. Využil tehdy obecně přijatého názoru, že Ježíš byl počat mimo manželství, že tedy byl levoboček, a že tím pádem to, co říká, nelze brát vážně. Pokusil se mu tímto nařčením podlomit nohy. V 8. kapitole evangelia svatého Jana prohlašuje Ježíš, že lidé mohou být vysvobozeni z otroctví hříchu. Tato slova ďábla vyděsila; vyhrožovala mu, že mu zboří jeho domeček z karet. Jakoby mu srdce probodla dýka. Vyslal tedy za Ježíšem farizeje, aby ho napadli, aby využili ostudy jeho údajného nemanželského početí, a aby tak odvedli pozornost zástupů pryč od toho, co Ježíš prohlašoval. Fungovalo to, jakž takž a dočasně. Ale vlastně ne. Jěžíšova slova byla zachycena na věčnost, jasně nám ze stránek Bible zaznívají jako polnice, a rozdrcují na prach jakoukoli ostudu nebo údajnou ostudu spojenou s okolnostmi početí a narození kohokoli. „Můžete být vysvobozeni z otroctví hříchu.“ Ďábel tedy prohrál i toto kolo.
Avšak nevzdal se. Pořád vysílal své šachové figurky, aby na Ježíše útočily, jak to jen šlo, a pokaždé se mu to nějak blbě vymklo z ruky. Vždycky dal své figurky do vychytralého strategického postavení, pak na Ježíše připravil zákeřný útok, aby ho zahnal do úzkých. Načež ho Ježíš zdvořile upozornil na to, že v úzkých není, a nejen to, ale že ďábel všechny své figurky, od pěšáků až po krále, dal do nemožné situace, ze které je samozřejmě nehodlal zachránit. A nejen to, ale ještě k tomu se Ježíš nad těmi nešťastnými ďáblovými figurkami slitoval a nabídl jim možnost se z té tísně vyprostit. A ti ubrečení zmetkové jeho nabídku přijímali, ďábla v davech opouštěli a přebíhali na Ježíšovu stranu. Takže ďábel neustále ztrácel své hráče, zatímco Ježíšovi přibývali.
No řeknětě sami, být tím ďáblem, nerozzuřilo by vás to?
Zbýval mu ještě jeden poslední úskok, a sice dát Ježíše zavraždit. Musel to ovšem navlíknout tak, aby to vypadalo, že se Ježíš dopustil strašného zločinu, za který si zasloužil trest smrti, jinak by se to určitě nepovedlo. Dal dohromady všechny své zbývající figurky a sestavil geniální spiknutí, aby byl Ježíš zadržen, souzen v noci, odsouzen na základě křivého obvinění a surově popraven. A tak se i stalo. Ježíš byl zadržen, souzen v noci, odsouzen na základě křivého obvinění a surově popraven. Ďábel si myslel, že konečně vyhrál. Vylezl na vrchol hory a odtamtud řval na plné pecky na celé kolo: „MAT!!!!!“ Až zcela ochraptěl. Pak to své vítěžství šel důkladně oslavit kořalkou. Neušlo mu však, že se Ježíš u toho všeho nechoval jako člověk poražený. To ho trochu znepokojovalo. No ale, Ježíš byl mrtev, a to bylo vše, na čem záleželo. Konec hry. Mat. Je po něm. Dobře mu tak. Teď se mohl ďábel jít vyspat z opilosti a pak se znovu bavit tím, že bude hrát šachy s dušemi nešťastných lidí, kteří neumí hrát.
Do třetího dne ďábel už vystřízlivěl. Za svítání prvního dne v týdnu se mu ozvalo klepání na dveře. Ještě se pod vousy potichu pochechtával a šel otevřít. A strnul. Zbledl jako stěna. Kolena se mu rozklepala tak mohutně, že se pod ním nohy složily jako uvařené špagetové nudle. Zhroutil se a zbyla z něho malá, zcvrklá hromádka tuku.
Venku přede dveřmi stál Ježíš s velikým úsměvem.
„Mat,“ oznámil.