Jedete–li v Holandsku po dálnici od Maastrichtu směrem na Eindhoven, minete v blízkosti městečka Born benzinovou stanici, pojmenovanou Swentibold.
Když jsme s manželem už před více než deseti lety uviděli takhle podezřele slovanské jméno, začali jsme se pídit po tom, kdo že to ten Swentibold vlastně byl. Dotazy u kolegů a přátel nepřinesly mnoho podstatného, jen někteří si vzpomněli, že se v Bornu dodnes každoročně koná jakási „Swentiboldova jízda“.
Až v knihovně otce jedné z mých spolupracovnic, bývalého ředitele weertské Bisschoppelijke College, historika, jsem narazila na pramen zajímavých informací.
Tento Swentibold ( též Zwentibold ) byl tak zvaným „přirozeným“ synem, tedy bastardem, východofranského krále Arnulfa , také bastarda, který svůj nedostatek legitimity vylepšil vítězstvím nad Normany. Byl pokřtěn po Svatoplukovi, proslulém knížeti říše Velkomoravské, který byl jeho kmotrem a také ho prý na svém dvoře nechal vychovat.
V květnu roku 895 byl Swentibold na výslovné přání svého otce Arnulfa jmenován králem, ( vlastně jenom místokrálem, místodržícím ) v lotharinské části tehdejší Franské říše, v prostoru mezi Friskem a Maasem. Přestože nebyl Swentibold nikdy oficiálně jako král „pomazán“ a vládl poměrně krátce (895 – 900 A.D. ), není doba jeho působení zapomenuta. Je popisován jako krutý a výbušný člověk, který pro svoji nepoddajnou povahu měl spory s kdekým, otcem počínaje a poddanými konče. Lotharinská historiografie jej označuje za tyrana. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že mu vyčítali pouze jistou neotesanost a především brisknost v jednání s místní aristokracií. Byl to vlastně jen nedostatek taktu, což bylo ovšem v politice horší než nevhodné chování.
Dva „státní převraty“
V době svého panování uskutečnil Swentibold dva „státní převraty“, jejichž pozadí dnes již přesně neznáme a které byly pravděpodobně příčinou konce jeho jinak celkem úspěšné vlády. Při prvém, v roce 896, sesadil čtyři lotharinská hrabata a v roce 898 upadl v nemilost dokonce sám nositel lotharinské tradice Renier I. Langhals, syn jedné z dcer Lotharia I. Byl Swentiboldem zbaven všech úřadů a vyhnán. Regionální historie tvrdí, že tento tvrdý postup vůči Renierovi byl následkem jeho sobeckého a hrabivého vměšování do záležitostí chrámu Sv. Servaase v Maastrichtu a ve Swentiboldovi lze vlastně vidět něco jako mučedníka. Dnes bychom řekli, že Renier tuneloval a Swentibold mu to překazil.
Krátkému Swentiboldovu panování učinil konec den 4. ledna 900, kdy byl Ludvík Dítě, zákonitý syn mezitím zemřelého krále Arnulfa, vyhlášen králem. Od tohoto dne už o Swentiboldovi nic přesného nevíme, podle romantických představ byl prý krátký čas „vogelvrij“, mimo zákon postavený zbojník, v tehdy divoké a neschůdné krajině mezi Maasem a Scheldou.
Jisté je, že byl 13. srpna 900 v blízkosti Susteren zavražděn muži hraběte Reniera. Pohřben je v opatském a klášterním kostele v Susteren, kde byly jeho dcery Benedicta a Cecilie abatyšemi. Syna nezanechal a jeho vdova Oda se prý brzy provdala za jednoho z jeho největších nepřátel.
Swentibold však zůstal - pod lidovým jménem Sanderbout - navzdory pověstem o své krutosti po dlouhou dobu v této části Nizozemí nezapomenut. On, i obě jeho dcery, abatyše, byli všemi lidmi velmi uctíváni a jeden ze zubů nešťastného krále se stal dokonce relikvií, vzývanou při bolestech zubů.
Jak to bylo s Swentiboldovou jízdou
Ale zbývá ještě vysvětlit, jak to bylo s tou Swentiboldovou jízdou, která se v pozměněné formě koná dodnes a která je pravou příčinou toho, proč se na něj stále vzpomíná v dobrém.
Uprostřed vesničky Born můžeme dodnes vidět imposantní ruinu zámku, zbytky dvora a nárožních věží. Kdysi zde stával hrad krále Swentibolda, který zde prý na popud svého snu rozhodl, že okolní vsi, válkou poničené, odškodní. Nařídil, aby pro něj připravili hostinu a oznámil, že vyšle na cestu jezdce na koni. Každé místo, kterým tento projede v čase mezi tím, co si král před hostinou a po ní umyje ruce, bude obdarováno. Lze si představit, jak opulentní byla hostina, kterou pro krále připravili.
Jezdec objel celkem čtrnáct vesnic. Všem těmto místům věnoval tehdy Swentibold rozsáhlou oblast Graetbosch ( Grootbosch ), po vykácení lesů až dnes zvanou Graetheide, rozsáhlou, velkou 6666 bunders ( bunder je neoficiální staroholandská plošná míra, z latinského bonnarium, která se dělila na 100 čtverečních „roeden“, a odpovídá asi jednomu hektaru) . Věnoval ji k užívání „na věčné časy“. Přál si jen, aby se v kostelech těchto čtrnácti vesnic každou neděli modlili za klid duše krále Swentibolda a jeho ženy. Tento zvyk byl doopravdy zachováván až do 19. století, téměř po 900 let,.
Teď už všechno odnesl čas a ze všeho zůstala jen ta benzinová pumpa u Maastrichtu. Až pojedete kolem, vzpomeňte na trochu nešťastného krále Swentibolda a jeho kmotra Svatopluka.