VÁLKA S KOMÁRY
Nevím čím to je, ale může kolem mě být mnoho lidí a jeden komár a ten hajzl si mě v tom davu vždy najde.
„No, maminko - nemluv tak škaredě, vždyť on má také právo žít“.
To se mi snad jenom zdá? On totiž manžel neví, co říká!
Ani jeden komár se neodváží dorážet na jeho chlupy obrostlé tělo. Z mojí zkušenosti by mluvil jinak.
Tak např. v Perthu v hotelu v pokoji, kde neměli na oknech sítě, jich bylo! Přežívali jsme tam tři úmorné dny. Bylo horko, dusno, okna otevřená a ti upíři si mne zase našli.
Večer před spaním, jsem je mlátila hlava nehlava, abych se jich zbavila a měla klidnou noc, ale nezbavila. Vždy se nějaký zbabělec ukryl, aby mě v noci krvelačně napadl.
Poslední večer jsem zuřila, neboť jich bylo v pokoji plno a žíznivě čekali na mojí bezmoc.
Já vám ukážu!! Srolovala jsem plátek místních novin a mlátila kolem dokola. Připlácávala jsem komáry na stěny pokoje.
Zdálo se, že mám vyhráno, ale mýlila jsem se. Ulehnu, snažím se usnout a vtom: ZZ---ZZZ kolem ucha. Vyskočím z postele, rozsvítím a hledám provinilce. Probouzím tím spokojeně chrápající moji polovičku. „Že se ti chce? Běž spát!“
„Tobě se to říká, ale chtěla bych vědět, jak bys moji situaci řešil ty?”
Ráno jsem se málem zhroutila při pohledu na spoušť, kterou jsem válkou s krvelačnými upíry způsobila. Musela jsem namočit ubrousky a novinové grafity s připláclými komáry utírat ze stěn. Byla jsem celá popíchaná a s mojí alergií na komáří nestvůry jsem se z války s nimi dva týdny hojila.