Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vánoce, bílé Vánoce
 
Ne nebyly a dodnes nejsou vždycky bílé, ale myslím, že si je tak všichni raději pamatujeme. Vánoce s vločkami sněhu. Také například Ladovy obrázky nás o tom přece ubezpečují.
 
Tyto nejkrásnější svátky v roce se sněhem i bez sněhu byly vždy očekávány s radostí a také s určitým napětím. Co nám asi Ježíšek přinese pod stromeček, nebyli jsme moc zlobiví a později, když jsme již věděli, jak to s těmi dárky je, a i my jsme je kupovali sourozencům a rodičům, budou se jim naše dárky líbit?
 
Celá ta krásná předvánoční nálada, pečení cukroví, všechny ty přípravy – a to mluvím spíše o lidech, kteří sice velmi dobře znali ten pravý důvod vánočního slavení, ale nebyli možná natolik nábožensky přesvědčení, aby dodržovali Advent a podobně.
 
Vánoce nám nezkazil ani děda Mráz, my jsme chtěli a oslavovali narození Jezulátka. Když opravdu napadl sníh, bylo to všechno ještě hezčí. Nezapomenu, když jsme s manželem šli na půlnoční mši ke sv. Jakubu (bydleli jsme na Starém Městě) a Praha byla stále bez sněhu. Jaké to bylo nádherné překvapení, když jsme vyšli z kostela, všude bílo a stále sněžilo. Jakési posvátné ticho po ulicích.
 
Když jsme si vybrali po odchodu z vlasti žít na Jižní polokouli, ani jsme neuvažovali, že budeme mít nyní Vánoce bez sněhu. Ale rozhodně nás to neodradilo od slavení Vánoc. To dokonce myslím i na tu rybí polévku, bramborový salát, smaženou rybu, vánočku a jablkový závin. Po několik let jsem pomáhala nebo sama připravovala vánoční programy pro SVU a později jsem takové programy dělala v sydneyské sokolovně. Ráno začal „market“. Krajanky prodávaly vánoční cukroví, výtvarníci nabízeli svá díla. Odpoledne vánoční program a potom ta pravá vánoční večeře. Obvykle se to konalo někdy v druhé půli prosince. V té době tu také ještě byly české půlnoční mše, kde jsme si zazpívali naše české koledy.
 
Australský Santa Claus nás nijak nevyváděl z míry. Na druhou stranu, Australané začali krásně zdobit své domy, a to někteří již dokonce začátkem prosince. Jistě, ten jejich Santa Claus tam nechybí, ale jsou tam většinou i ty jesličky. Je tak pěkné procházet nebo projíždět ulicemi vaší čtvrti nebo města a vidět, jak i tady v Austrálii jsou Vánoce tím krásně prožívaným svátkem.

 
 
Samozřejmě nebudu se zmiňovat o tom nesmyslném a přehnaném nabízení vánočního zboží v obchodech. Tam jde o něco docela jiného.

My zde ale prožíváme Vánoce s koledami, s ozdobenými stromky a i s těmi jesličkami. Potom záleží jenom na nás, jak Vánoce přinášíme našim dětem, vnoučatům a v našem případě i pravnoučatům. Jak jim můžeme vyprávět, proč Vánoce slavíme, kdo to byl Ježíš Kristus a jak se narodil v jesličkách. A ony to vnímají. Chceme, aby dokázaly prožívat vánoční svátky tak, jak jsme je prožívali my.
 
Když jsme přišli s manželem a sedmiletým synkem do Austrálie, nikdy jsme u štědrovečerního stolu a u stromečku nebyli jenom my. První Vánoce v roce 1968 to bylo zvláštní, ale bylo to tak – 24. prosince, normální všední den, přišla jsem z práce a rychle připravovala večeři a najednou někdo klepal na dveře. Byl to listonoš a přinesl balíček od mé maminky z Prahy. Tedy nebyli jsme sami. A potom každé další Vánoce přibývali kamarádi, třeba dva mladí krajané, kteří tu nikoho z rodiny neměli. Jeden bohužel již nežije, ale ten druhý se právě nedávno stal dědečkem. Prostě nikdy jsme nebyli jen ta úzká rodinka a to bylo krásné. Dnes slavíme český Štědrý večer s rodinou naší australské snachy a potom ten australský Christmas Day zase v jejich domě s celou jejich rodinou.
 
Tedy, jsme na jižní polokouli, ale Vánoce jsou radostné svátky jako vždy. Že jsou bez sněhu a zimy, to přece nevadí. Vždyť důležité je to, co oslavujeme – narození Krista Pána – Ježíška.
 
Stěží dokážu pochopit, proč někteří naši krajané trvají na tom slavit tak zvané „zimní vánoce“. To znamená, že si „hrají“ na Vánoce někdy v červnu, v červenci. Dokonce se mezi ně připletlo i několik trampů, kteří se omlouvají tím, že v zimě mohou dělat v Modrých horách ohně, což je v létě většinou nemožné.
 
Kdyby si udělali jen tu „vánoční večeři“, ještě bych to dovedla chápat. V chladnu to lépe chutná. Ale udělat velikou oslavu, ozdobit stromek a nechat děti se radovat jen z dárků, aniž by tušily, že je to jenom výmysl jejich rodičů. Co jsou potom pro ně Vánoce v prosinci? To bychom již také mohli věřit tomu, co je psáno v „posvátné knize“ jistého náboženství, že Ježíš se narodil v oáze pod palmami a je jen jedním z proroků.
 
Věřím, že většina našich krajanů stále slaví ty pravé Vánoce v prosinci, s krásnými českými koledami, a že třeba mají doma také alespoň malé jesličky a že jim nevadí, že nad tím svátečním časem svítí sluníčko.
Na závěr mého vánočního povídání vám ještě přidám jednu krátkou báseň Boženy Šamánkové z její sbírky „Jak život šel“.

 
(klikni do obrázku)

 
 
* * *

Vánoce 2017
 
Vánoce opět přicházejí, domy i v naší ulici jsou krásně ozdobené. Dlouho do noci tak vánoční světla svítí, lidé ulicemi procházejí nebo projíždějí a obdivují co jejich sousedé dokázali vytvořit. Ne, to není takové to laciné připomínání Vánoc jen pro větší prodej jako ve všech nákupních střediscích, to je skutečná oslava vánočních svátků.
 
Také jsou jistě důležité dárky, pro rodinu a přátele. Však jim tím chceme udělat radost a potom se těšit s nimi, když jim ty dárky přinesou to pravé potěšení, které jsme při vybírání dárků měli na mysli.
 
Vánoční přání jsou již odeslaná a ve schránce nacházíme nyní přání pro nás.
Dárky a přání to je pěkné, ale Vánoce nám hlavně každým rokem připomínají narození Ježíše Krista.
 
Zatím jen s radostí posloucháme koledy ale dárky, ty budou až pod rozsvíceným vánočním stromkem.
 
To jsem si tak jako každý rok představovala. Najednou ale přišel balíček z domova ano jako vánoční dárek a v balíčku byl v lehounkém rámu obraz Prahy.

 

Není to originál, jen pěkná kopie a ani nevím, jaký malíř to maloval. Je to krásný pohled ze Smetanova nábřeží přes Vltavu, Karlův most až na celé panorama Hradčan. Ano dívám se a ten obraz mně otevřel všechny vzpomínky na město, kde jsem se narodila a vyrůstala.
 
Dostala jsem obraz krásný
podobající se básni
o lásce a o křehkosti,
o slávě i bezmocnosti.
Zas tě vidím město moje,
Vltavu i mosty tvoje,
podloubí tvá, průchody a dvory,
stará náměstí se sloupy jež zaháněla mory,
věže, které zdola vždycky lekaly mi,
snad že dlouhé věky se v nich skryly.
Příkré cesty z Letné a z Petřína dolů,
úsměvy tvých malovaných apoštolů,
všechno to co patří jenom tobě,
čím přetrváš v každé době,
to co kouzlí obraz krásný,
který může býti básní
o lásce a o křehkosti,
o slávě i bezmocnosti.
 
Jana Reichová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 26.12.2017  09:45
 Datum
Jméno
Téma
 26.12.  09:45 Jana Reichova
 25.12.  13:46 Jarmila
 25.12.  08:52 ferbl
 23.12.  08:54 Von
 23.12.  04:31 OLGA JANÍČKOVÁ
 23.12.  02:55 peter kúzeIné čítanie a ozvite sa zas a skoro