Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...
Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.
Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
Babibajky
* 23 *
Ne ne ne, nevcházej do třinácté komnaty, překonej svoji zvědavost! Nemusíš za každou cenu a přes zákaz vědět všechno! Jsou věci, které nepřísluší tvému věku, věci, o kterých ještě nemusíš nic znát, protože je tvůj rozoumek nemůže pochopit, když zatím neprošel léty zkušeností a bolestivých šťulců a šrámů, co tě ještě na cestě životem čekají! Napřed si přečti příběh princezny, která ty dveře otevřela a připravila se tak o štěstí, co bylo již nadosah. A marný byl potom pláč! Železné boty musela obout a přejít sedmero hor a sedmero řek, než je prošlapala, než zmoudřela, než odčinila, co svojí neposlušností sama sobě zavinila, a než jí bylo odpuštěno. Čti pozorně a neudělej stejnou chybu jako ona. Třináctá komnata je zakázaná!
* * *
Kristepane, teď ale fofrem, zajíce sice ještě není vidět, ale co když se pod tím stromem nezastaví? Takovej těžkej krunýř, kdo si to vymyslel, tyhle blbý závody?! Nejspíš ta moje potrhlá ségra. A já jí na to naletím, husa jedna pitomá! Takhle se honit a co z toho? Že se mu pak vysmějeme, jak jsme ho ošulily? No sláva, už jsem na místě, třeba se stačím vydejchat, než doběhne. Chudák jeden malej podvedenej, kdyby věděl, že my želvy jsme o pěknejch pár století chytřejší, určitě by se tak nespoléhal na svoje rychlý nožky! Měly bysme mu tu porážku aspoň trochu osladit a o tu mísu křehounkýho salátu se s ním rozdělit, to by, myslím, bylo docela fér, že jo?
* * *
Byly jednou jedny pastelky, takové docela krátké, aby se dobře držely v maličké ručce. I když byly z jedné rodiny a patřily do jedné krabičky, každá byla jiná. Jedna se těšila, jak namaluje krásné modré nebe, druhá snila o hebounké zelené travičce, ta karmínová už už malovala vyzrálá jablíčka… každá měla svoji představu a všechny se jen třásly, aby ji pěkně vybarvily na papíře. Zatím co si tak v duchu malovaly svůj další pastelkový život, koupila je maminka pro svoji malou holčičku, která už uměla „pisat“ všelijaké čáry, několikrát zakroucená kolečka a dokonce i kouř z komína domečku, co namalovala společně s babičkou na papír. No to bylo radosti, když se pastelky vysypaly z krabičky. Holčička nevěděla, kterou vzít do ručky jako první, všechny se jí líbily a, kdyby to šlo, malovala by nejraděj všemi naráz. A protože pastelky byly chytré, brzy ji naučily všechno, co samy uměly.
* * *
Kdo se nebojí, ten si celý rok střádá pořádně ometená březová košťata, na konci zimy je máčí v dehtu a pak si je odnese na ten nejvyšší kopec v okolí, protože tam se bude v jedné jasné jarní noci konat veliký slet čarodějnic. Jako první sem přiletí ty nejmladší, sotva stoleté, protože musí zažehnout velký oheň, přes který budou skákat všichni, kdo na kopec přijdou a budou se chtít čarodějného reje zúčastnit. Teprve pak se začnou objevovat ostatní Ježibaby až po tu nejstarší, která si už ani nepamatuje, kolik let jí vlastně je.
A na co ta ometená košťata? Pojďte blíž, pošeptám vám to do ucha, protože by mne za to čarodějnice mohly potrestat.
...pššššššššt! kdo je zapálená vyhodí co nejvýš a pak na ně rychle naskočí, stane se čarodějnicí! Jen se nesmí bát!
* * *
Kdopak by neznal pohádku o stolečku, který se sám prostíral. Jenže pohádka je jen pohádka, a jestli se chce někdo vydat na piknik s rodinou nebo přáteli, musí si prostřít sám a to dá nějakého starání a chystání. Nejdřív se musí vymyslet, co nakoupit, aby to všem chutnalo a nikdo se neošklíbal třeba nad sardinkami v oleji nebo tresčími játry. No, oni by se lidi tím olejem mohli taky pokapat, což by k dobré náladě asi moc nepřispělo. Šťavnaté ovoce určitě nikoho nepotrápí, tak šup s ním do košíku, přidáme čerstvý chlebík a šrůtečku domácího uzeného, pěkně vyzrálá rajčata a okurku, co dneska dozrála ve folníku. Na sedmém schodku do sklepa čeká pár lahví piva pro tatínka a dědu, dětem vzít z ledničky džus multivitamín a dospělým ženským lahvinku přírodního moštu, budou sedět za volantem!
Tak to bychom měli a teď jen šikovně přinutit mužské, aby se zvedli z nedělního kanape, sehnat děcka, právě se osvěžují sprchou z hadice, všechno to naložit do auta, sednout za volant a odvézt do nějakého krásného koutku neporušené přírody, kde by nelezli mravenci, neobtěžovaly vosy ani mouchy a nebylo moc horko, jinak ten výlet budeme mít na talířku ještě v příštím století!