Putování Novým Zélandem (10)
(zemí krásné přírody, stálých větrů, větrolamů, drátěných plotů a věstonických Venuší)
aneb Pouť dědoušků Novým Zélandem
Pondělí 18. ledna, 8:15 a.m.
První zastávkou projížďky po Catlins Coast bude Waipapa Point (LP - 29.2.1831, zde došlo k nejhorší civilní námořní katastrofě na NZ, ztroskotala zde loď SS Tararua a zahynulo celkem 131 osob, dnes zde stojí Lighthouse z r.1881, je to místo lvounů, tuleňů a mořských ptáků)dále navštívíme Curio Bay (LP - 170 mil. let zkamenělý les), Porpoise Bay s Hektorovými delfíny, Canibal Bay a zakončíme tečkou dnešního dne Nuget Point (LP - 170 m vysoký maják).
Tudy pojedeme The Catlins po pobřeží Pacifik Ocean
Waipapa Point s majákem hravě nacházíme a rovněž i tamní zlaté pláže. Na pláži však ležel pouze jediný lvoun, který se zde přičinlivě válel a sypal si písek na hlavu, patrně věděl proč?! Podle nastudovaných pokynů v LP se k němu takřka plazíme proti větru, abychom ho nepoplašili, případně nerozzuřili, ale tento chlapík nám nevěnoval ani jediný pohled! Nakonec se „rozběhl“ k moři, zřejmě za vynořivší se kamarádkou a spolu s ní nám mizí do hlubin – dle známé písně pana Nohavici! Na konci pláže jsou jen hejna racků a alkouni, ale po tučňácích se opět slehla zem, pardon - zde mořská hladina... Pohledem na 20-30 m strmé a hladké skalnaté břehy kolem uzavřených pláží soudíme, že možnost úniku trosečníků ve vlnách bouře a přílivu byla opravdu malá…
Kpt. Chuck hledá na líži lvouna... až ho našel!
Další naší zastávkou, kam přijíždíme až po mírném bloudění, které zavinil človíček bydlící v krabičce GPS, a který zmátl i Bojana, je lookout nad Purpose Bay. Avizovaného zde Hectorova delfína nenacházíme, protože se zde dnes snad ani nenacházel – „kromně nas tu nebylo čeho živeho“!. Vyvstává ale také otázka, jestli bychom delfína na dálku vůbec poznali?! Náš encyklopedik Bojan se mezitím zúčastnil přednášky a následné besedy, kterou vedl místní šedovlasý farmář se skupinou návštěvníků lookautu.
Po chvíli se vrátil plný informací a prozradil nám, co se dozvěděl. Takže: „Ve zdejší přímořské krajině se daří jak velkému skotu (krávy a býci), tak i domácímu bravu (ovce, kozy a vepři), moc dobře ale hlavně, podstatně lépe než ve vnitrozemí! Díky vlhkým větrům vanoucím od moře, zde totiž zmiňovaní tvorové mají celoročně k disposici šťavnatou trávu. Tráva je navíc plná minerálů a takováto mu chutná (ne farmáři, ale dobytku) nejvíce! Stejně kvalitní krmi zvířata nikde ve vnitrozemí nemají! Naše zvířata jsou proto nejtlustší a my, u moře, jsme nejbohatší farmáři na NZ“! Zakončil prý s plamenem v oku a se vztyčeným pravým ukazovákem old farmer-stařík statkář – dnes informátor turistů.
Poznámka č.12
Na té trávě a její kvalitě určitě něco bude. Jsem zemědělský laik, ale přesto mi připadá, že ve vnitrozemí jsou pastviny spíše barvy slámy a někde vypadá odrostlejší tráva dokonce jako „sláma ve stoje“ - což nám silně připomínalo i loňské australské pastviny! A i když ji ovce také pilně okusovaly, co mají konec konců celé dny dělat, tak asi nebude tak kvalitní, jako tráva přímořská.
V Otago Daily Times jsme se opět přes Bojana na druhý den dozvěděli, že ovcí je na NZ cca 28 mil., krav 4 mil. Stavy početných stád jelenů, lam a koz, tam však uvedené nebyly. Kromě toho se Bojan dále dočetl a nám prozradil, že NZ vyváží ročně 17 mil. jehňat, 800 tisíc telat a ovčí vlnu na lanolin do Japonska. Vlna, údajně, po vyextrahování lanolinu slouží jako palivo v tepelných elektrárnách?! Počet vyvezených jelenů, lam a koz zde neuváděli. Pro úplnost dodávám, že NZ má necelé 4 miliony obyvatel…
Na Curio Bay byl naštěstí ještě odliv, a tak jsme viděli zkamenělé stromy jak podélně, tak i v příčném řezu! Na místních billboardech je vše vylíčeno písmem i obrazem, takže jsme plní i informací. Výlet do těchto končin opravdu stojí zato!
Stromy zde zkamenělé jsou položené jak na délku, tak si kmeny můžeme prohlédnout i v řezu...
Během další jízdy Bojan oznamuje ujetí 2500 kilometrů – my máme o 300 méně, ale také skutečnost, že má hlad. Zastavujeme proto na Chowders soup – „výbornou“ rybí polévku, inzerovanou na tabuli u silnice, za pouhých 9,50 NZ dollars!!! Nakonec chlapci zaplatili každý 18,50 dollars, a cítili se být podvedeni klamavou reklamou. A navíc i kvalita polévky byla prý velmi diskutabilní a snad i rybí chuti prosta... Já jsem neznámé jídlo neriskoval, a tak jsem se necítil podvodnou reklamou oklamán...
Na Canibal Bay to už nebylo daleko. Opět to byl krásný a lidmi opuštěný kousek přírody, ale jen s jedním, ale velmi unaveným lachtanem. Ležel bez pohnutí a patrně předstíral smrt s otevřenýma očima. Na ta mořská zvířata a zážitky s nimi máme pech…. Nevím, má-li LP vůbec pravdu stran místních zvířecích druhů a jejich počtu. Tak nevím, buď příliš chvátáme, nebo za zvířaty musíme vlézt do moře, případně budeme muset zainvestovat do vyhlídkové plavby na lodi?!
Další naší zastávkou jízdy kolem pobřeží je Nuget Point (LP-maják je 133 m vysoký a byl vztyčen v roce 1870, je zde hnízdiště sloních tuleňů a tři druhy kormoránů). LP ale také hovoří o nehostinném a větry ošlehaném výběžku. Jediné, čeho jsem tam, snad?!, ze slíbeného viděl byli kormoráni?! Ale musím říci, že je to krásný kout země a navíc, maják je stále funkční!
Nuget Point
... unavený a na nás nereagující lachtan
Dnešní noclehování nemají naši kamarádi zajištěné a tak jsou již odpoledne mírně nervózní… Co bude až bude později? - říkal Jirka?! Bylo právě 6,15 p.m. a tma bude co nevidět, padne už v 10 p.m.?! A tak kousek za Nuget Point zajíždíme do prvního kempu u cesty. Naštěstí je kemp volný, teda moc ne, ale kempířka nakonec přikývla. Ve chvatu vykládáme naši batožinu a naši dědoušci mizí v prachu cesty….. i s našimi stanovými kolíky! Protože jsme však už mazáci, vyrábíme si kolíky z uschlých větví v kempu stojících stromů a keřů. Stan Jurek a spol., držen těmito vůbec nestrádá a stojí jako vždy krásně! Po náročném dni jsem usmažil k večeři 6 vajec a uvařil dvě prokazatelně čínské polévky ze sáčku. Polévky jsou stejné jaké dostaneme koupit doma v ČR, takže jsem nemohl udělat při vaření chybu…. Dávám si sice po večeři kafe, ale i tak se mi pomalu zavírají oči. Chuck po večeři „robi do pošty – bo dneska vylepuje znamky“ na pohledy a ani nevím, kdy vlezl do stanu, tak rychle jsem usnul…..
Pokračování příště…
Karel Janků
* * *
Zobrazit všechny články autora