Michael Faraday, objevitel elektromagnetické indukce
Na Hod boží roku 1821 rozlehl se z přízemní laboratoře budovy londýnské vědecké Royal Institution výkřik: "Sáro, pojď honem dolů podívat se na ten tanec!" "Teď ne, spálila by se mi husa," snáší se odpověď ze správcovského bytečku v podkroví. "K čertu s husou! Pojď a dívej se!" Novomanželka se tedy dívá a po tváři jí tečou slzy. Ne snad radostí nad tím, že vidí první magnetoelektrický motorek, nýbrž proto, že před ní její jinak mírný a hluboce věřící muž poprvé zaklel (a jak se ukáže i naposledy). Na usmířenou jdou Faradayovi do divadla.
K večeři mají připálenou husu. Když elektrický proud budí magnetismus, dumá knihvazačský zběh a fyzikální samouk nad motorkem, proč by nešlo naopak proměnit magnetismus v elektřinu? Uběhne deset roků, než se Múza Kalliopé slituje...
V srpnu 1831 Faraday sestrojil cosi jako transformátor. Poněvadž jej napájel stejnosměrným proudem z galvanické baterie (jiný zdroj stálého proudu tehdy nebyl znám), nic moc se nedělo. Ale: Při zapnutí a vypnutí sebou ručička galvanometru v sekundárním obvodu (s cívkou navinutou na stejném prstenci) škubla, jako by dostala proudový impuls... Tedy nikoli samo magnetické pole, svitne Faradayovi, ale pouze jeho změna vytváří (indukuje) kýžený proud! Tak přišla na svět elektromagnetická indukce, nejvýznamnější objev silnoproudé elektrotechniky všech dob. Když pak koncem roku 1831 demonstroval Faraday svoje první dynamo, zeptal se ho jeden z prominentních hostů, Robert Peel (mimochodem taky vynálezce, byť v dost odlišné branži: vymyslel a vytvořil první policii v dnešním slova smyslu): "To všechno je sice hezké, ale k čemu to vlastně bude?" Badatel odvětil: "Nevím. Vím ale, že na to vláda uvalí daň." Peelovu otázku zodpověděl německý elektrotechnik Werner Siemens vynálezem univerzálně použitelného dynama s vlastním buzením, které umožnilo vyrábět elektrický proud levně a ve velkém. To se stalo symbolicky právě v roce 1867, kdy Michael Faraday po dlouhém životě stráveném v píli, pokoře a bázni boží umírá.
"Sáro, pojď honem dolů podívat se na ten tanec!" "Teď ne, spálila by se mi husa," snáší se odpověď ze správcovského bytečku v podkroví. "K čertu s husou! Pojď a dívej se!" Novomanželka se tedy dívá a po tváři jí tečou slzy. Ne snad radostí nad tím, že vidí první magnetoelektrický motorek, nýbrž proto, že před ní její jinak mírný a hluboce věřící muž poprvé zaklel (a jak se ukáže i naposledy). Na usmířenou jdou Faradayovi do divadla. 
vytváří (indukuje) kýžený proud! Tak přišla na svět elektromagnetická indukce, nejvýznamnější objev silnoproudé elektrotechniky všech dob. Když pak koncem roku 1831 demonstroval Faraday svoje první dynamo, zeptal se ho jeden z prominentních hostů, Robert Peel (mimochodem taky vynálezce, byť v dost odlišné branži: vymyslel a vytvořil první policii v dnešním slova smyslu): "To všechno je sice hezké, ale k čemu to vlastně bude?" Badatel odvětil: "Nevím. Vím ale, že na to vláda uvalí daň." Peelovu otázku zodpověděl německý elektrotechnik Werner Siemens vynálezem univerzálně použitelného dynama s vlastním buzením, které umožnilo vyrábět elektrický proud levně a ve velkém. To se stalo symbolicky právě v roce 1867, kdy Michael Faraday po dlouhém životě stráveném v píli, pokoře a bázni boží umírá.