Élektra a Orestés
Zakončíme spolu patrně nejchmurnější kapitolu řeckých bájí. Po hrdinském vítězství u Troje přichází královražda a osudová tragédie vrcholí matkovraždou, k níž bratra vyzývá sestra a dcera zavražděné. I taky existují občas odlišné verze, já se přidržím té nejznámější.
Když Klytaiméstra a její milenec a později i manžel Aigistos ukončili v krvavé lázni život Agamemnonův, sestra Élektra pochopila, že je ohrožen i život jejího mladšího bratra Oresta a odvezla ho do exilu do sousedního království. Sama ovšem zůstala v Mykénách, kde se trůnu ujal zrádný Aigistos se svou ženou. Élektra byla na královském dvoře vystavena ústrkům a posměškům, byla jakousi Popelkou toho domu, a tak se nenávist k matce i jejímu milenci prohlubovala.
Orestés se jako už zralý mladík vrátil nepoznán na královský dvůr v Mykénách, příběh spěl k logickém a pochmurnému závěru, jak to v antických tragédiích bývá. Orestés, povzbuzován sestrou, vraždí nejprve svou zrádnou matku, a po ní i jejího milce Aigista, příčinu všeho zla.
Zabití vlastní matky ale není samozřejmé ani v antických tragédiích, a tak Oresta začaly pronásledovat Erínye (někdy také Litice), původně duše zemřelých neprávem, později ochránkyně vnitřního řádu ve společnosti. (Mimochodem, myslíte, že naše politiky trápí Erínye?) Orestés byl připraven pykat za svůj zločin hlavou, ale rozsudek odmítla vykonat jeho sestra Ifigenie, chrámová kněžka, která, jak si snad vzpomínáte, byla obětována bohům na počátku Trojské války.
Orestés potom předstoupil i před lidský soud a byl očištěn z matkovraždy, protože soudci rozhodli (poměrně těsně), že jeho čin byl oprávněný. Cestou na královský trůn v Mykénách Orestés ještě zabil Aigistova syna, ale to už byla jenom drobnost v součtu zavražděných.
Tím zatím končí mé vyprávění z antických bájí. Pokud vás alespoň trochu pobavilo a poučilo, jsem rád, píšu to s potěšením. Trochu si odpočinu (spíše mám rozdělaná jiná témata) a rád se zase po čase vrátím k našemu vyprávění. Bylo příjemné psát pro pozorné čtenáře.