Perla Slezska
Maria Hilf poutní místo Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor
Tip na výlet
Již dvakrát se mi podařilo navštívit klenot, ukrytý v hlubokých jesenických hvozdech, místo, které svou neotřelou krásou láká věřící k tiché modlitbě a k setkání s Bohem. Toto poutní místo má své kořeny v období švédských válek.
Velebná krása rozsáhlých lesů obklopující poutní místo, v zářivém slunci léta na mne silně zapůsobila. Letos mne znovu okouzlilo místo svou pozitivní energií. Udržovaný les, s tajemnými cestami láká ke každodenním procházkám. Křížová cesta s kresbami biblických výjevů nabízí široké rozhledy na horský masiv mezi Zlatými Horami a Heřmanovicemi. Jak malou mám slovní zásobu, abych dokázala vyjádřit rozličné druhy zeleně, hýřící v proměnách časného rána, přes žhavé poledne a pozvolným příchodem blížícího se večera.
V roce 1647 se stalo poutní místo útočištěm obyvatel, před válečnými útrapami a drancováním švédských dobyvatelů. K jeho historii patří i pověst, která vypráví o těhotné Anně Tannheiserové, ženě zlatohorského řezníka, která se před žoldáky ukryla na úbočí Příčného vrchu, v místě zvaném Boží Dar. Když na ní přišly porodní bolesti, modlila se k Bohu a k Panně Marii o pomoc v těžké hodince. 18. července se jí narodil zdravý syn Martin. Šel v otcových šlépějích a i on se vyučil stejnému oboru. Na konci svého života v roce 1714, požádal svou dceru Dorotu, aby nechala namalovat obraz Panny Marie malířem Simonem Schwarcerem a ten aby pověsila na místo jeho narození, jako poděkování za svůj život. Namalování obrazu trvalo čtyři roky. O rok později obraz získal znaky zázračného obrazu, neboť prosby četných poutníků byly vyslyšeny.
K zázračnému obrazu zakrátko směřovaly spontánní pouti a tak na přelomu let 1743/44 nechal svatohorský farní úřad na tom místě postavit na vlastní náklady dřevěnou kapli. Obraz byl do této kaple přenesen a liturgicky adorován (poutníci projevují obrazu úctu). Od té doby kapli navštěvovali nejen poutníci, ale i horníci pracující v blízkých Modrých štolách.
V roce 1754 byl obraz přenesen do kostela Nanebevzetí Panny Marie do Zlatých Hor a tam byl vystaven jako milostný obraz. Pro kapli byl zhotoven obraz nový, pravděpodobně malovaný na skle neznámým malířem. Obraz Panny Marie, který se dnes v obnoveném poutním kostele nachází, byl namalován v roce 1811.
První ohrožení poutního místa se datuje do roku 1786, kdy byla zrušena vedlejší kaple i obydlí zde působícího kněze. Během dalších roků dochází k drancování posvátného místa a snaha o jeho zničení. Obrat k lepšímu nastal až po smrti císaře Josefa II. a to díky ThDr. Philippa Dittricha, který na základě své iniciativy získal licenci a vysvěcení stávající kaple. Veškeré prostředky na vybavení (zřízení oltáře, opatření obrazů a dalších potřebných zařízení) pocházely od dobrovolných dárců a poutníků. Rostoucí počet poutníků vedl k myšlence postavit nový, zděný kostel, opět výlučně z darů věřících. Základní kámen byl položen v roce 1834. Od té doby byl kostel i jeho okolí průběžně udržováno, doplňováno a opravováno. V roce 1924 dal zlatohorský farář P. Vinzenz Brauner postavit čtrnáct zastavení křížové cesty, vedoucí jako dnes ze Zlatých Hor. Autorem maleb je Franz Templer a Emil Brendel.
Konec druhé světové války znamenal zkázu pro poutní místo. Nejprve došlo k zastavení bohoslužeb (rok 1955) a 24. listopadu 1973 byl kostel srovnán se zemí. V nezměněném stavu zůstala zachována pouze „Posvátná studánka“ nacházející se dále od poutního místa. Obraz panny Marie Pomocné putoval od roku 1961 po farnostech v okolí Zlatých Hor.
Na lepší časy blýsklo až v dubnu roku 1993, kdy byl proveden první výkop pro znovu obnovení kostela. Opět z darů věřících. Hlavní pouť v srpnu téhož roku celebroval arcibiskup Jan Graubner, který požehnal stavbě nového kostela. Do konce roku byla postavena a zastřešena hrubá stavba. Práce rychle pokračovaly. Do věžní kopule byly vloženy informace pro budoucí pokolení.
V září roku 1995 byl kostel vysvěcen. Do nové svatyně se po čtyřiceti letech vrátil obraz Panny Marie Pomocné, který byl umístěn na hlavním oltáři. Vysvěcení se zúčastnilo 12.000 tis. věřících z České republiky, Německa a Polska. Byli to lidé, kteří nejvíce ovlivnili tento kraj v jeho historii.
V roce 1997 byl dostavěn ambit a venkovní oltář. Spolu se čtyřmi zvony pak byly vysvěceny 16. srpna biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem. Jména zvonů jsou: sv. Maria, sv. Martin, sv. Vojtěch a sv. Hedvika. Díky štědrým dárcům bylo vytvořeno dílo vysoké hodnoty.
A co říct závěrem?
Díky mezinárodní solidaritě dnes můžeme stát v místech, které nám přináší radost a duševní pohodu. Jsem vděčna těm, kteří mne přijali mezi sebe a otevřeli mi svou náruč i srdce. Jsem vděčná za místo, které pohladilo mou duši a přiblížilo mne k vesmíru.
Irena Atzlerová