Kamínky
kam se podíváš (fejeton)Jaro
pro mnoho lidí nejkrásnější období v roce. Těší se na něj jakmile začne zima a v polovině ledna se ho už nemůžou dočkat.
Hřejivý paprsek slunce se prodere sněžnou oblohou a vykoukne, aby nás zahřál na duši. Zpočátku jen nesměle a opatrně, jen tak zlehýnka, jako by se bál "Paní Zimy", která stále ještě sedí na svém trůnu. Později se však osmělí a zlatavou září zalije celý kraj. A "Paní Zima", ač nerada, sbalí svých pět švestek a odchází do svého království na severu. Toužebně očekávané jaro je tady. Sněženky a petrklíče jsou už připraveny rozběhnout se po stráních, pohladit je svými ještě křehkými bílými a žlutými závoji a zalít je svěží vůní. Potůčky také nechtějí zůstat pozadu, a tak bublavě, vesele a svěže sbíhají z hor, aby jaro taky zastihly. Přece jen jim bylo pod ledem už trochu těsno. Mladá tráva se raduje a zve na svůj taneční parket další květiny. Ty se samozřejmě nedají dlouho pobízet a už se v zástupech hrnou na tu krásnou, čerstvou volnou plochu.
Ptáčkové jim k tomu notují své veselé písničky a pečlivě trénují trylky, které už málem přes dlouhé zimní období zapomněli. Stromy jsou také rády a už rozvíjejí své pomačkané, slabé lístečky, aby načerpaly co nejvíce nových sil a živin pro své pupeny, které se později promění na šťavnaté plody, ale to až v létě. Všude je hluk a shon, jak se každý živý tvor snaží dostat na slunce a načerpat tak novou energii po dlouhém spánku. Prostě je to tak, příroda - ještě mladá slečinka se probudila a roste do krásy.
Do města se
však jaro dostává pomalu. Hřejivé paprsky se jen ztěží prodírají přes vrstvu
smogu, prachu a špíny, která drží město ve
svých spárech. Přesto i sem se slunce nakonec probojuje. Razí si cestu a
kličkuje mezi vysokými panelovými domy, aby se dostalo ke všemu sněhu a ledu, co
ještě na ulicích zbyl. I ten však rychle mizí za cinkotu rampouchů, které se už
také loučí. Všechen sníh je pryč a ulice a parky mohou také začít
kvést.
A taky že už kvetou. Obaly od všeho možného, odpadky, nedopalky cigaret, ohořelé
petardy a jiné předměty "tančí svůj tanec" na obnažených ulicích, v parcích a na
trávě. Ani kamínky, které nám tak výborně sloužily v zimě na zmrzlých chodnících
nechtějí zůstat pozadu a rozběhly se všude kolem. Jsou už nejen na chodnících,
ale i na trávě, cestě, na kraji lesa a úplně na všech volných prosluněných
prostranstvích. Nezazlívejme jim to, vždyť si chtějí taky užít teplých jarních
paprsků. A tak se hádají s trávou, kytičkami a zvířátky o výsluní a nenechají se
jen tak lehce vyhodit. Vždyť oni tu byli přeci už dřív, v zimě. A taky se těšili
na jaro. A tak ubozí mravenci a sedmikrásky sklopí tykadla a lístky a odcházejí
hledat místo jinam. Jenže kam?
Cestáři byli letos pečliví.
Kamínky jsou úplně všude a nechtějí se vzdát svého místa. A mají pravdu. Oni tam byli přeci dřív. Prostě je to tak. Jaro se dostalo i do města a ulice se probouzejí do špíny.
Jana Marečková