Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Taioviny
Tai a taje češtiny
Dnes mě Tai zase jednou dostal! Přihasil si to s úsměvem na tváři a už ve dveřích hlásil, že dostal na diktát „dvójka“ a hned se ubezpečoval: „To je dóbry,ne? Já sem sebe hrrrdy!“ Pochválila jsem ho samozřejmě, vysvětlila mu, že je hrdý na sebe, ne sebe, a pustili jsme se do diktátu. Byl to úryvek z bajky Lev a myš. Jenže úryvky z něčeho, to není nic, co by Taie uspokojilo. Musela jsem nejprve bajku vyprávět celou a prodiskutovat, proč by od lva nebylo velkorysé, kdyby myš sežral. Chyb tentokrát moc neudělal, ale havaroval na slově „malicherný“. Když jsme na ně narazili v textu, udělala jsem mu přednášku o jeho významu. On sice kýval, ale význam určitě nepochopil, protože v jeho podání bylo napsáno „malý cherný“…Na můj dotaz, co to má být, odpověděl: „Nooo…malý, tomu pšece rozumíte, ne? A cherný? …Já asi udělal chyba. Černý mělo být!“A tak následovala druhá přednáška…
Když jsme diktát dopsali a Tai si ho měl ještě jednou přečíst samostatně, vybafl na mne znenadání:“A co známená upčimná soustrast?“ I dala jsem se do vysvětlování, co to slovní spojení znamená a že upřímná soustrast se vyslovuje tomu, komu někdo blízký zemřel…Jenže v Taiových očích jsem četla rozpaky. Když jsem domluvila, podíval se na mne velmi vážně a povídá: „ Jedna holká dostala na diktát pětká a paní profesorká jí říkala: Upřímná soustrast!“ Potlačila jsem záchvat smíchu, který mě po tomto vysvětlení přemohl, a přidala jsem další vysvětlení o přeneseném významu…
Tai-lingvista a etymolog
Nedávno Tai přišel na hodinu a už v předsíni začal větřit. Příčinu jsem znala velmi dobře. Chvíli před jeho příchodem mi do rozpálené trouby vystříkl omastek a „provoněl“ celý byt. Ani otevřená okna ještě nestačila ono aroma zlikvidovat. Neříkala jsem nic a jen čekala, co z Taie zase vypadne. Zasedl za stůl, nachystal si sešit a pero, nechal si přečíst celý diktát, který ho čekal, ale místo aby začal psát první větu, ještě jednou dlouze vtáhl vzduch a povídá mi káravým tónem: „Myslím, dnes jste měli pálivý oběd!“ A tak bylo potřeba rozlišit význam slov „pálivý“ a „spálený“…
Zrovna při minulém diktátě se Tai opět projevil jako rozený etymolog. Napsal totiž „kurturní život“. Ptám se ho: „Tai, od kterého slova tohle přídavné jméno vzniklo?“ „No… kurtura!“ zněla odpověď.“Napiš to, prosím!“nevzdávám se. “Kur tura“skví se na stránce. „Tai, poslouchej ještě jednou!“ snažím se ze všech sil a pečlivě vyslovuji.“ Kul-tu-ra!“ „Podívej se, nenapsals něco špatně?“pokračuji. „Ahá!“ zajásá Tai a vítězoslavně opraví na „kur túra“. Zalapám po dechu a pokouším se zjistit, jak na tento patvar Tai přišel. „No normálně!“podiví se mladý jazykovědec. „Profesorka na biologie žíkala ne slepicé, ale kur domácí. A túra je, když hodně chodit – a píše s čárka nad u!“ vychrlil a vítězoslavně se na mne podíval. Kapitulovala jsem. Chvíli sice trvalo, než Tai uvěřil, že „kultura“ není slepičí pochod, ale teď už píše slovo bezchybně.
Pamětníci, vzpomínejte!