Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Taioviny
„Praštěný“ Tai
Minulý týden se Tai velmi těšil na úterý. Měli jet v rámci výuky zeměpisu na exkurzi do brněnského planetária. Cíl jejich cesty mi Tai vysvětlil slovy: „Pojedeme na výlet tam, jak ty planetá běhá okolo…Já těším!“ No a když se Tai na něco moc těší, stává se z něho hyperaktivní dítě. Ani tentokrát to nebylo jiné. Tai seděl na židli, jako by to byla žhavá plotna, stále mu něco padalo a hlavně jeho myšlenky létaly přesně tam, kam neměly. To se samozřejmě odráželo i na kvalitě diktátu, který psal.Pletl se neustále, psal nesmysly a každý nesmysl, který stvořil, ho rozesmál a musel ho náležitě okomentovat. Když už poněkolikáté nemohl napoprvé „trefit“ slovo, které jsem mu diktovala, a každý řádek se honosil aspoň dvěma několikrát přeškrtnutými slovy, došla mi trpělivost a přísným hlasem mu říkám: „Tai, ty jsi dnes opravdu praštěný!“ Nový výraz ho viditelně zaujal a- jak je u něho zvykem- hned chtěl vědět, co znamená „být praštěný“. Moje vysvětlení vyvolalo další Taiův záchvat veselí. Až se dosyta vyřehtal, povídá mi:“Jóóó! Já praštěný už od prázdniny! Já na táboře spal v chatká dole na postel a nahoře jeden týpek,co dělal pořád blllbosti. A najednou jeho postel rozsypala a mě praštilo moc jeho prkýnka!“ Pak se zasmušil a dokončil prázdninovou vzpomínku:“ A prkýnka do hlava móóóc bolí!“
Nezbylo mi než kapitulovat. Taiovo dnešní chování bylo přece následkem „vážného“ zranění!
Tai a přestávka
„Ve škole je nuda!“prohlásil včera Tai nečekaně. „Nuda?“podivila jsem se.“Ty se ve škole nemáš co nudit, naopak- musíš být v hodinách pořád ve střehu, aby ti nic neuteklo, abys všemu porozuměl!“ „No nééé v hodiná…to já řekl špatně. O přestávka!“upřesňoval Tai svoje sdělení. „Prosím tě, to mi nepovídej, že s kluky o přestávkách neřádíte!“nechtěla jsem mu věřit. „Jooo, kluci žádí!“ kýval Tai horlivě hlavou, ale hned upřesnil :“Ale já ne!“ Podívala jsem se na něho nedůvěřivě. Tai nemá ve zvyku ze sebe dělat neviňátko, tak proč teď tvrdí,že se núčastní klukovských přestávkových divokých akcí? „Jak to, že ty ne?“ pokračuji tedy ve výslechu. „Ty se ještě o přestávce učíš do další hodiny?“ „Nééé! Já chystám!“ snaží se mi záhadu vysvětlit. „Co chystáš?“nechápu. „No sešit, knížka,pero a tááák…“ „Prosím tě, a to chystáš celou přestávku?“ vrtím hlavou. „Ano. Někdy taky nestíhnu,“ přitaká Tai. „Tak tohle mi prosím vysvětli, jak je možné chystat sešit,učebnici a psací potřeby celou přestávku!“ rezignuji konečně. „Já to pšece hledám!“ „Prosím tě, a kde to hledáš, když máš všechno v batohu?“nestačím se divit. „No ale víte, jaký mám v batoh bo…..binec?“dokončil ctnostně.
Pamětníci, vzpomínejte!