aneb seriál portrétů zajímavých a důležitých občanů města i jeho okolí. Tentokrát jsem se rozhodla, že "přepadnu" jen jednoho Ostraváka, ale budeme si více povídat i o členech jeho rodiny, která se významně zapsala do novodobých dějin města.
Pokud si myslíte, že jsem se musela pro toto povídání naučit rodný jazyk dirigenta, italštinu, či mluvit s ním anglicky, španělsky, francouzsky či německy, tak se náš světoběžník běžně dorozumí, pak jste na omylu. Paolo Gatto i po vyčerpávajícím dirigování Rusalky v jednom říjnovém večeru sedí proti mně, vedle něj první dáma ostravské opery i jeho srdce Eva Dřízgová - Jirušová, představitelka titulní role, a oba mluví česky.
Začínám klasicky, chci stručné curriculum vitae.
Narodil jsem se na severu Itálie v Bergamu a musím prozradit, že jen maminka pro svou radost hrála na klavír a zpívala. Muzikantské geny jsem zdědil asi po svém strýčkovi Armando Gatto, který 30 let působil jako dirigent v milánské La Scale. Já sám jsem usedl ke klavíru ve čtyřech letech a tento nástroj mne provázel a vlastně provází dosud. Konzervatoř, později Akademii , jsem studoval v Miláně a ke klavíru jsem přidal kompozici a dirigování, asi podle mého idolu Leonarda Bernsteina.
A tehdy po prvé jsem se "zamiloval", a to na celý život - do opery. Věděl jsem už někdy v šestnácti letech, že tento hudební žánr chci dělat, že se mu chci věnovat. Jenže jsem musel prožít svá učednická léta. Korepetoval jsem, asistoval starším dirigentům, později jsem mohl dirigovat generální zkoušky, až nakonec přišla má první opera - Gounodovo méně známé dílo Filémon a Baucis. Další opery a také koncerty už rychle následovaly.
Zamiloval jsi se do opery, ale později také do Evičky…(pozn. redakce Eva Dřízgová – Jirušová) Jak k tomu došlo?
Ah, nejdřív to bylo zcela prozaické. Dostal jsem nabídku k hostování v Praze, pak onemocněl někdy v roce 1993 dirigent tady v Ostravě a já jsem měl nastudovaného Verdiho Otella, tak jsem, jak se říká, zaskakoval. Tehdy jsem se po prvé setkal s Evou, jenže jsme jen zkoušeli, pracovali, vlastně jsme se spolu nijak soukromě nebavili. Následoval už mnou studovaný Trubadour a další opery. Dodnes jich mám jen v Ostravě na svém kontu osmnáct.
A jak se u nás říká "trefil nás cupido", tedy láska a ta způsobila, že dnes převážně bydlím v Ostravě, vychováváme syna Nicolase. Má čtyři roky, víc umí česky než italsky, respektive se mnou mluví italsky a s mámou česky. Zda bude dirigovat či zpívat to nevím, vybrat si musí sám.
Umělci jsou pověrčiví a neradi mluví o svých plánech…
Tak zatím jen vím, že letos už nebudu mít žádnou premiéru v Ostravě, budu dirigovat reprízy, kterých bude snad dost. A protože život muzikantský je život kočovný, čeká mne spousta koncertů v Itálii a hlavně ve Francii, kde jsme s Evou trávili pracovně i část prázdnin. Nesmím zapomenout také na dva velké , prestižní festivaly, kde budu dirigovat. Ovšem ten nejtajnější plán je opravdu zatím tajný, ale stejně Ostrava bude mým městem k životu, přestože není v Evropě nejdůležitější kde žiješ, ale s kým a mezi kým žiješ.
Jak na tebe působí Ostrava a jaké má publikum?
Publikum má skvělé od první chvíle, co jsem ho poznal. Sama Ostrava a její obyvatelé se od roku 1993 hodně mění. Zpočátku byla cítit ta komunistická slupka, která na nich byla, ta znemožňovala mnoha lidem myslet, cítit, chovat se jako svobodní, dost špatně oblečení občané. K tomu ještě ne plné obchody, nevalná obsluha v restauracích - ta ovšem leckde trvá - stále mnohde neumějí uvítat hosta a slušně ho pozdravit, ale postupně se to mění a snad změní definitivně s nástupem vlastně druhé generace. A co miluji tady v Ostravě a snad v celém Česku? Je to něco čemu říkám humanita - lidskost, která tu panuje, kterou nezničil ani ten předcházející režim, a která snad nebude zahubena s nástupem přihlouplých a vulgárních TV pořadů.
Setkání s Paolem trvalo déle a stejně dlouho povídala i Eva Dřízgová o životě s Italem a vlastně dnes - Ostravákem. Byl čas se i jí zeptat na divadelní a koncertní úkoly pro nejbližší dobu. Je jich hodně a máme se na co těšit. Třeba na připravované vánoční koncerty, na hostování v Brně v Prodané nevěstě, ve Státní opeře v Praze to bude její působivá Butterfly a konečně i Kateřina v opeře Bohuslava Martinů na ostravské scéně. Setkání s Evou, ale přineseme někdy příště.