Situovaná na severu Kolumbie, na krásném karibském pobreží, Cartagena de Indias, zvaná také “Ciudad Heroica”(hrdinné město) byla založena v roce 1533 španělským dobyvatelem, Pedrem de Heredia. Ten jí původně pojmenoval Východní Cartagena, na rozlišení od španělské Cartageny v Murcii. Později ji přejmenovali na Cartagena de Indias, podle španělského zvyku říkat Americe “Indias occidentales” (západní Indie, podle Kolumbova omylu, kdy se domníval ze přistál se svýma loděma v Indii).
Brzy po svém založení se stala nejdůležitějším přístavem nových španělských kolonií odkud se vyváželo do Španělska zlato a jiné bohatství. A právě kvůli tomu byla Cartagena často obléhána piráty, korzáry a jinými dobrodruhy. Už v roce 1586 anglický pirát, Francis Drake, na ní zaútočil několikrát.
Proto španělský král Filip II. rozkázal opevnit město jedenácti kilometry hradeb a postavit největší pevnost v jižní Americe: San Felipe.
Jedno z nejhorších obležení zažila Cartagena v roce 1741, kdy jí napadl anglický admirál Edward Vernon (na obr. vpravo) s jednou z největších flotil všech dob (186 lodí a 23 600 mužů).Když se priblížil ke Cartageně, poslal zprávu anglickému králi Jiřímu II. o dobytí Cartageny, což neměl delat.. Byl si totiž jistý, že to bude snadné vítězství, a že lehce zlikviduje šest (!!!) lodí a tři tisíce mužů, kteří bránili Cartagenu. Ale nepočítal s geniálním generálem, jmenovaným Blaz de Lezo, který Cartagenu ubránil, přes to, že po několika bitvách mu zůstala přezdívka “Medio hombre” (půl člověka). V nich totiž přišel o oko, ruku a nohu. Vernon po dalších neúspěšných útocích na Santiago de Cuba a na Panamu, se musel v roce 1742 vrátit do Anglie s takovou ostudou, že sám Jiří II. zakázal historikům o těchto epizodách psát.
Ale z Cartageny se vyváželo nejen zlato, brzy se Cartagena stala také prvním přístavem kam se dováželi afričtí otroci, a kde existoval největší jejich trh. Lidé, které lovili v Africe jako divokou zvěř, přijížděli do přístavu (pokud nezemřeli na moři) v tak zuboženém stavu, že mnoho z nich brzy po vylodění umíralo nebo přijeli trápeni různými nemocemi a podvýživou.
Ale i v největší lidské mizérii se najde alespoň jeden člověk ochotný podat pomocnou ruku. A tím člověkem v Cartageně byl španělský kněz Pedro Claver. Narozený v roce 1581 ve Verdú (Katalanie), se rozhodl v roce 1610 odejít do “Nové Granady”, jak se tehdejší Kolumbie jmenovala. Nějakou dobu působil v Bogotě a v dalším městě jmenovaném Tunja, a po několika měsících definitivně odjel do Cartageny. Brzy po svém příjezdu, a když viděl na vlastní oči, jak se s otroky zachází, Pedro Claver (obr. vpravo) se rozhodl zasvětit svůj život právě jim. Zjišťoval s předstihem připlutí každé nové lodi s otroky, hledal a půjčoval si některé z těch, kteří už byli prodáni, aby mu posloužili jako tlumočníci. S košem ovoce, chleba a vody se vydával do přístavu. I přes protesty kapitánů se dostával do podpalubí, kde se snažil pomoci a dát najíst 300-400 nešťastníkům, kteří vyděšeni viděli jak se k nim přibližuje běloch. Ale s pomocí svých “tlumočníků” Pedro mohl nasytit mnoho hladových a vyčerpaných Afričanů.Také navštěvoval “palenques” (pozor nezaměnit s Palenque v Mexiku – jedním z měst Máyů). Zdejší palenques byla místa, většinou v bažinách mangrovníků, kde se zdržovali uprchlí otroci, tzv. cimarroni. Po nějaké době „Padre Pedro“ (jak ho všichni oslovovali), si sám začal říkat “otrok otroků”. Zemřel 8. září 1654 a v roce 1888 ho papež Lev XIII prohlásil za svatého. Je pohřben v kostele, který nese jeho jméno na jednom z náměstí v Cartageně.
Dnes je Cartagena nejnavštěvovanějším městem v celé Kolumbii, z malého koloniálního městečka se stalo velké turistické město. V roce 1984 byla Cartagena zapsána do „seznamu světového dědictví“ Unesco a díky zákonům na záchranu starých památek se nesmí v historickém jádru města (to znamená uvnitř opevnění) stavět, pouze restaurovat. Všechny nové hotely a obytné mnohopodlažní domy se staví mimo starou Cartagenu.
Jana de Galindo, Kolumbie
Cartagena de Indias je zpracována rovněž v prezentaci Poower Point. Napsat si o ni můžete zde