Příběh elixíru pro zázračný vitamín má šťastný konec
Jan Hromada: O levný a účinný lék těžko mohou mít zájem ti, kteří se živí výrobou drahých léků a technologií
Jedna z lidových moudrostí praví, že když se chlap po čtyřicítce vzbudí a vůbec nic ho nebolí, je mrtvý. A to ještě mnozí nemusejí čekat ani na čtyřicítku, jako třeba Jan Hromada z Opavy. Před dvaceti lety měl odrovnané plotýnky, alergii na kdeco a častá nachlazení. Ovšem dnes je mu osmapadesát let a když se ráno vzbudí, paradoxně nic ho nebolí…
Tento příběh se šťastným koncem začal tak, že jednoho dne mu doktor při potížích horních cest dýchacích předepsal mimo jiné vitamín C. „Nijak nadšený jsem nebyl, protože céčko jsem už tradičně špatně snášel,“ říká Jan Hromada, „tabletka mi dráždila žaludek a můj stav zhoršoval i chronický zánět tlustého střeva. Ovšem když jsem ji tenkrát použil, žádné problémy se neobjevily, což mě překvapilo. Samotný vitamín nebyl ničím výjimečný, proto jsem zapátral v paměti, co všechno jsem před tím jedl – a jedna potravina mě zaujala.“
Chcete vědět která? Moment, všechno má svůj čas.
Po stopách céčka v historii i ve vědě
Kdyby mořeplavci Kryštof Kolumbus a Vasco de Gama tušili, jak důležitý je vitamín C pro lidský organismus, nemusely by desítky jejich námořníků zemřít na kurděje (skorbut). Ovšem nebyla to tehdy mimořádná nemoc, kosterní nálezy potvrdily, že na nedostatek vitamínu C umírali lidé už v době kamenné a bronzové. Za příznačnou ale můžeme považovat příhodu dalšího mořeplavce, Jacquese Cartiera. Jeho posádku v šestnáctém století také postihly kurděje a přátelský indián od řeky svatého Vavřince ukázal námořníkům strom, jehož kůra a jehličí (obsahující vitamín C) je vyléčily. Když o tom Cartier po návratu do Evropy referoval lékařské komoře, sklidil jen posměch, protože všichni lékaři tehdy věděli, že kurděje jsou neléčitelné…
„Ano, v paralelách to poněkud připomíná můj příběh,“ komentuje Jan Hromada, „ovšem chci, aby bylo jasné, že si nijak nepřivlastňuji objevy léčivých účinků vitamínu C. Jenom jsem zjistil, jak může tělo efektivně zužitkovat jeho radikálně zvýšené dávky.“
Za objevitele vitamínu C (kyseliny askorbové) je považován fyziolog Albert Szent Gyorgyi, který jej v roce 1928 získal z kůry hovězích nadledvinek, za což o devět let později dostal Nobelovu cenu. A postupně se přicházelo na to, co všechno „céčko“ v lidském organismu ovlivňuje. Dvojnásobný nositel Nobelovy ceny Dr. Linus Pauling jako první prokázal význam
vitamínu C při udržování zdravého imunitního systému a zastával názor, že tento vitamín může být nejdůležitější pro prevenci i léčbu mnoha chorob. Od hojení ran, přes ničení virů a bakterií, odbourávání hladiny škodlivého cholesterolu, přes prevenci šedého zákalu, mozkovou činnost atd.
„Začal jsem účinky vitamínů studovat a zvlášť mě zajímal vitamín C,“ objasňuje Jan Hromada. „Kromě jiného je velmi důležitý pro tvorbu kolagenu v těle – to je látka, bez které se neobejdou chrupavky, kosti, ale ani svaly a cévní tkáně. Právě céčkem jsem si vyléčil plotýnky, které jsem si zničil při montážích pomníků, a které mě neuvěřitelně bolely. Brufen nepomáhal.“
Levný lék – žádný kšeft
Vitamín C je prokazatelně důležitý při předcházení tvorby některých nádorů a působí také jako antioxidant, což znamená, že chrání buňky před poškozením volnými radikály. Ovšem člověk si jej, na rozdíl od většiny ostatních savců, nedokáže vyrobit sám.
V České republice se denní potřeba vitamínu C odhaduje na 60 miligramů, ale jako fyziologicky optimální dávka se uvádí 200 miligramů. Jeho spotřeba stoupá při kouření, fyzické námaze a například i u žen při užívání orální antikoncepce. Za normálních okolností se několikanásobné zvýšení denní dávky u zdravého člověka vyloučí močí, protože tělo vitamín C neukládá.
„Tento fakt znám,“ přitakává Jan Hromada, „takže mě zajímalo, nakolik můj potravinový preparát bude účinný při zadržování tohoto vitamínu v těle. Pořídil jsem si indikační papírky na zjišťování kyselosti v moči a byl jsem překvapen, že ještě 96 hodin poté, co jsem céčko přestal brát, se ukazovaly nadprůměrné hodnoty. Když jsem to sdělil lékaři, tvářil se na to všelijak a varoval mne před ledvinovými kameny, které takovým předávkováním mohou vzniknout. Opáčil jsem však, že toto riziko se dá eliminovat používáním hořčíku a vitamínu B6, což mi potvrdil.“
Nějakou dobu se snažil Jan Hromada na preparátu, podle jeho vlastních slov, „něco vydělat“. To ovšem ještě netušil, jaké peripetie s tím budou spojeny. „Nemám vlastní laboratoř,“ říká „a proto neumím preparát chemicky formulovat. Na patentovém úřadu po mně chtěli konkrétní rozbor a když jsem se obrátil na Karlovu univerzitu, katedru farmakologie, sdělili mi, že to nedělají. Z farmaceutických firem nepřišla vůbec žádná odezva a z jiných úřadů jen velmi vlažná vyjádření. Pochopil jsem, že o tak levný a tak účinný lék vlastně nemohou mít zájem ti, kteří se živí výrobou drahých léků a technologií.“
Vsuvka s rakovinou a žalobou
Před pěti lety žila laická veřejnost i lékařští odborníci problémem tzv. devitalizace. To MUDr. Karel Fortýn tehdy přišel s novou metodou léčby rakoviny – nádor neoperovat, ale podvázáním zamezit přísunu jeho živin. Metoda měla spoustu příznivců i odpůrců, ale po smrti doktora Fortýna vyšuměla jaksi do ztracena, přestože zvěrolékaři ji stále používají vcelku běžně. „Od několika lidí jsem slyšel názory, že doktoru Fortýnovi bylo „pomoženo“ na onen svět,“ míní Jan Hromada. „Vždyť proč by se měla rakovina operovat levně, když za chemoterapii lze naúčtovat deseti až statisíce korun.“
Z podobného soudku je také žaloba MUDr. Mathiase Ratha. Mimochodem, s našim ministrem zdravotnictví není v přímém příbuzenském vztahu, přestože tuto informaci na ministerstvu zdravotnictví a v České lékařské komoře odmítli redakci pravdu sdělit. Před třemi lety podal doktor Rath žalobu k mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu, v níž kromě jiného obviňuje světové farmaceutické korporace a vedoucí světové politiky ze zločinného spolčení.
„Ve dvacátém století vybudovaný farmaceutický průmysl byl organizován s cílem dosáhnout kontroly systémů zdravotní péče po celém světě systematickým nahrazováním přirozených nepatentovatelných terapií patentovatelnými, a proto výnosnými syntetickými léky. Tento průmysl se nerozvinul sám od sebe. U jeho počátků stojí investiční záměr hrstky nejbohatších podnikatelů, kteří bez nejmenších výčitek svědomí vědomě definovali lidské tělo jako vlastní tržiště za účelem zmnožení svého majetku,“ píše se v žalobě.
Zázračně jednoduchý elixír
Po pečlivém uvážení dospěl Jan Hromada k závěru, že svůj preparát nebude před lidmi tajit. Jde o rajčata. „Zkoušel jsem jít až do extrému a s použitím mého preparátu jsem zvládl třicet gramů vitamínu C během jednoho dne, bez negativních účinků,“ vysvětluje a dodává: „Taková dávka samozřejmě nemá smysl, byl to jenom experiment. Běžně konzumuji dávky do pěti gramů céčka za den a vitamíny zapíjím několika doušky připravené tekutiny. Ta se dělá velmi jednoduše: rozmixuji a přecedím šťávu ze dvou rajčat. a přidám ji do dvou litrů jakékoli limonády, nebo vody. Nejen, že dlouhodobě nevím, co je to nemoc, ale také se mi přestaly kazit zuby a pozoruji i znatelné zkvalitnění sexuální potence. Navíc je známým faktem, že vitamín C podporuje metabolické procesy a z vlastních zkušeností mohu říci, že pomáhá tělo zbavit i přebytečných kil. Na vitamín C opravdu nedám dopustit.“
Jiří Muladi