CITACE BIBLE: Marek vytvořil spis, v němž je vlastní evangelium o vzkříšení, Ježíšovy zvěsti o království Božím, zvěsti o Ježíšových mocných skutcích, o vytvoření kruhu Dvanácti, o jeho vztahu k hříšníkům, jimž otvírá cestu k Bohu, o svátostném společenství, které zakládá při svém posledním stolování, i o jeho utrpení a oběti.
Vyznání církve vyjadřuje evangelista zejména tam, kde zdůrazňuje, že Ježíš je Syn Boží. Je to titul, který označuje Ježíšovu jednotu s Bohem Otcem a jeho jedinečné poslání. Titul Mesiáš (Kristus), který byl za Ježíšova života chápán politicky, je usměrněn poukazem na Ježíšovo utrpení a Ježíš se k němu přiznává až před smrtí.
Často se v Markově evangeliu setkáváme s výzvou k mlčení, když se odhalí něco z Ježíšova poslání. Tak je vyjádřen Ježíšův odstup vůči vnější popularitě i varování před povrchním svědectvím víry. Když evangelista sestavoval menší části tradice v rozsáhlejší spisek, byly mu tyto výzvy k mlčení také prostředkem k tomu, aby upozornil, že teprve závěrečné (velikonoční) události jsou klíčem k pochopení Ježíšova života a předmětem křesťanského zvěstování.
Evangelia byla psána anonymně, dnešní nadpisy byly doplněny později. Nejstarší doklad o spojení tohoto evangelia se jménem Markovým je z poloviny 2. století. Podle tradice byl evangelista Marek totožný s Petrovým společníkem Markem. Bývá také uváděn do souvislosti s Janem Markem, dočasným průvodcem apoštola Pavla. V každém případě to byl helénisticky vzdělaný křesťan židovského původu. Vznik tohoto evangelia se klade do let šedesátých nebo – vzhledem na možné narážky na zničení chrámu na začátek let sedmdesátých. Jako místo vzniku uvádí tradice Řím. Nasvědčovaly by tomu některé latinismy v Markově řečtině.
SLOVO BIBLE: Ježíšův křest V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa otevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
Vyvolení dvanácti Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy. Ustanovil těchto dvanáct: Petra – toto jméno dal Šimonovi – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená ´synové hromu´, Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.
Třetí předpověď utrpení Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat. „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“
Úmluva Jidáše a velekněží Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
Pohřeb Ježíšův A když už nastal večer – byl totiž den přípravy, předvečer soboty –přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal si setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který vyl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu přivalil kámen. Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.