Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 

 
Andělika lékařská (Archangelika officinalis) je podle všech dostupných pramenů bylina dvouletá až víceletá, podle mojí zkušenosti vytrvalá. Usadila se na mojí zahrádce, jen tak, přišla nikým nezvána a zvítězila nade mnou na plné čáře. Angelika je silná, mohutná rostlina, dosahující výšky jeden až dva metry. A moje angelika tu poctivou míru má. Kdyby přišla a usadila se na jednom z nesčetných zákoutí, kterými zahrada oplývá, ani bych necekla. Ale to ona prosím ne! Rovnou doprostřed zahrady a rovnou do toho nejkrásnějšího a nejvýživnějšího rabatu, na plné slunce, navzdory všem teoriím, že je to bylina milující stinná stanoviště a písčité chudé přesypy podél cest.
 

 

 

Přišla, dřepla, zakořenila, a než jsem se stačila dvakrát s hráběmi otočit, začala se prosazovat. I přes své andělské jméno je to rostlina s usurpátorskými sklony. V likvidaci starousedlíků majících přednostní právo na rabat, používala vypracovaný systém. Nejdříve zlikvidovala rychle rostoucí vitální sousedy u kterých hrozilo, že budou časem silnější. Pak teprve přišly na řadu jemnější květinky, mnou opečovávané a hýčkané. Zatímco okrasná travina po celých trsech znechuceně ustupovala až za hranice zahrady, moje sbírka výstavních floxů začala bez odporu skomírat. A to byl můj čas. Nastoupila jsem v plné polní, ozbrojená krumpáčem, rýčem a odhodláním ničit, likvidovat, drtit, našlapat angeliku do popelnice, polít kyselinou, nechat zmizet z povrchu zemského. Náš zápas trval několik let. Vždycky když jsem si myslela že vítězím, ožil v zemi malinký kousek zapomenutého kořínku, začal se vrtět a sílit a hlásit o svá práva na život. Když mu byla země malá, vyrazil na povrch. Andělské trouby zazněly, andělika se vrátila. Ale já číhala! Na mě si nepřišla, likvidace byla okamžitá a neúprosná.
 
Až jednou moje zatvrzelé srdce zjihlo. A to, když angelika nevyčkala se svým květenstvím až do své dospělosti, ale jak byla čerstvě vyrašená z toho zapomenutého kořínku, ještě takový malý nedospělý záprtek, šla holka hned do květu. Ona věděla, že musí vykvést a vyvést semínka. Ona to věděla! Věděla, že hned jak vyroste a začne být nápadná, dostane zase na frak. Svojí zarputilou odhodlaností nevzdat se, mě dojala. Vzala jsem do ruky rýč a angelika se strachy celá přikrčila.
„Neboj se malá,“ povídám jí, „uděláme dohodu. Já tě teď přesadím na jiné místo a vyberu ti pěkné, spolehni se, a ty mi slíbíš, že už nebudeš cestovat po zahradě a vyhánět kytky ze záhonů“.
Slíbila a svůj slib dodržela. Už několik let žije spokojeně v rohu zahrady, který má celý pro sebe. Společnost jí dělá jen starý jalovec a s tím si dobře rozumí. Protože je nejen léčivá, ale i okrasná, nechávám jí její květy celoročně. Suché a mrazem přešlé květenství ustřihnu pak až na jaře. Rozrostla se, vysemenila, založila rodinu a děti jejich dětí stále rostou na stejném místě k oboustranné spokojenosti. Nikomu nepřekáží a každý, kdo se do této části zahrady dostane, v úžasu stane před vysokou, zdatnou bylinou.
 
A floxy? I ty se rozrostly. Na rozdíl od angeliky, které do reprodukce nezasahuji, jsou vychovávány laskavou, leč tvrdou rukou. Jakmile odnoží a založí nový trs, jsou okamžitě z domu, vlastně ze zahrady. Každý kdo jde kolem mojí zahrádky, kdo se zastaví na kus řečí a zmíní, že se mu floxy líbí dostane trsík sebou. Moje floxy tak mají své příbuzné po celé republice, ale to už je jiný příběh.
 
Andělika lékařská
Ve středověku neznámá se nejprve pěstovala v severských a alpských krajích. Ve 12. století sloužila jako potravina, ve 14. století se posléze začala pěstovat v klášterech střední Evropy a od 16. století po celé Evropě pro své léčivé účinky. Za renesance jí lékaři předepisovali pod názvem koření svatého Ducha, neboť zázračně působila na nemoci a stáří. U nás byla hojně pěstována hlavně německým obyvatelstvem zvláště v 19. století.
 
Bylina, která byla kdysi velmi oblíbená, má nyní jen velmi omezené upotřebení. Kořeny a plody se doporučují na lepší trávení a při spastickém zánětu tlustého střeva. Silice má protikřečové účinky. Při zevním použití hojivé, analgetické a antiseptické účinky.
Užitečné části jsou kořen a plody. Kořen se sbírá na sklonku prvního roku, nebo v druhém roce, plody v době zralosti.
 
Upotřebení:
Nálev (10 min.):12 g kořene nebo 8 až 15g plodu na litr vody. Jeden šálek po každém jídle.
Prášek z kořene nebo plodu: půl kávové lžičky dvakrát denně.
Andělikové víno: 50 až 60g kořene na litr bílého vína. Nechat tři dny v teple vylouhovat. Jedna až dvě sklenky denně po jídle
Ve všech těchto případech se andělika používá jako protikřečového léku.
 
Lidově se andělika nazývá: anjelika větší, angelika, andělička, andělica, koření svatodušní, šmrťolno zelino.
Její název je patrně odvozen od skutečnosti, že podle starého kalendáře obvykle rozkvétá v den svátku svatého archanděla Michaela, který se objevoval ve zjeveních a vysvětloval ochranné schopnosti anděliky při odvracení zla. 
Magdalena Vlachová


Komentáře
Poslední komentář: 13.03.2009  16:51
 Datum
Jméno
Téma
 13.03.  16:51 Eva123
 12.03.  15:59 Magdalena
 11.03.  17:10 Beatrix
 11.03.  17:08 Beatrix
 11.03.  10:45 LIA
 11.03.  07:43 Magdalena
 10.03.  23:22 Mila
 10.03.  22:15 Gabi-florka
 10.03.  20:06 vasi.m
 10.03.  14:26 Jelena
 10.03.  12:46 Magdalena
 10.03.  09:57 jisuch53
 10.03.  09:43 Danuna
 10.03.  09:03 janina
 10.03.  08:48 Bobo :-)))
 10.03.  08:45 VlastaV
 10.03.  08:15 denda04
 10.03.  06:35 květa