Andělika lékařská (Archangelika officinalis) je podle všech dostupných pramenů bylina dvouletá až víceletá, podle mojí zkušenosti vytrvalá. Usadila se na mojí zahrádce, jen tak, přišla nikým nezvána a zvítězila nade mnou na plné čáře. Angelika je silná, mohutná rostlina, dosahující výšky jeden až dva metry. A moje angelika tu poctivou míru má. Kdyby přišla a usadila se na jednom z nesčetných zákoutí, kterými zahrada oplývá, ani bych necekla. Ale to ona prosím ne! Rovnou doprostřed zahrady a rovnou do toho nejkrásnějšího a nejvýživnějšího rabatu, na plné slunce, navzdory všem teoriím, že je to bylina milující stinná stanoviště a písčité chudé přesypy podél cest.
Přišla, dřepla, zakořenila, a než jsem se stačila dvakrát s hráběmi otočit, začala se prosazovat. I přes své andělské jméno je to rostlina s usurpátorskými sklony. V likvidaci starousedlíků majících přednostní právo na rabat, používala vypracovaný systém. Nejdříve zlikvidovala rychle rostoucí vitální sousedy u kterých hrozilo, že budou časem silnější. Pak teprve přišly na řadu jemnější květinky, mnou opečovávané a hýčkané. Zatímco okrasná travina po celých trsech znechuceně ustupovala až za hranice zahrady, moje sbírka výstavních floxů začala bez odporu skomírat. A to byl můj čas. Nastoupila jsem v plné polní, ozbrojená krumpáčem, rýčem a odhodláním ničit, likvidovat, drtit, našlapat angeliku do popelnice, polít kyselinou, nechat zmizet z povrchu zemského. Náš zápas trval několik let. Vždycky když jsem si myslela že vítězím, ožil v zemi malinký kousek zapomenutého kořínku, začal se vrtět a sílit a hlásit o svá práva na život. Když mu byla země malá, vyrazil na povrch. Andělské trouby zazněly, andělika se vrátila. Ale já číhala! Na mě si nepřišla, likvidace byla okamžitá a neúprosná.
Až jednou moje zatvrzelé srdce zjihlo. A to, když angelika nevyčkala se svým květenstvím až do své dospělosti, ale jak byla čerstvě vyrašená z toho zapomenutého kořínku, ještě takový malý nedospělý záprtek, šla holka hned do květu. Ona věděla, že musí vykvést a vyvést semínka. Ona to věděla! Věděla, že hned jak vyroste a začne být nápadná, dostane zase na frak. Svojí zarputilou odhodlaností nevzdat se, mě dojala. Vzala jsem do ruky rýč a angelika se strachy celá přikrčila.
„Neboj se malá,“ povídám jí, „uděláme dohodu. Já tě teď přesadím na jiné místo a vyberu ti pěkné, spolehni se, a ty mi slíbíš, že už nebudeš cestovat po zahradě a vyhánět kytky ze záhonů“.
Slíbila a svůj slib dodržela. Už několik let žije spokojeně v rohu zahrady, který má celý pro sebe. Společnost jí dělá jen starý jalovec a s tím si dobře rozumí. Protože je nejen léčivá, ale i okrasná, nechávám jí její květy celoročně. Suché a mrazem přešlé květenství ustřihnu pak až na jaře. Rozrostla se, vysemenila, založila rodinu a děti jejich dětí stále rostou na stejném místě k oboustranné spokojenosti. Nikomu nepřekáží a každý, kdo se do této části zahrady dostane, v úžasu stane před vysokou, zdatnou bylinou.
A floxy? I ty se rozrostly. Na rozdíl od angeliky, které do reprodukce nezasahuji, jsou vychovávány laskavou, leč tvrdou rukou. Jakmile odnoží a založí nový trs, jsou okamžitě z domu, vlastně ze zahrady. Každý kdo jde kolem mojí zahrádky, kdo se zastaví na kus řečí a zmíní, že se mu floxy líbí dostane trsík sebou. Moje floxy tak mají své příbuzné po celé republice, ale to už je jiný příběh.
Andělika lékařská
Ve středověku neznámá se nejprve pěstovala v severských a alpských krajích. Ve 12. století sloužila jako potravina, ve 14. století se posléze začala pěstovat v klášterech střední Evropy a od 16. století po celé Evropě pro své léčivé účinky. Za renesance jí lékaři předepisovali pod názvem koření svatého Ducha, neboť zázračně působila na nemoci a stáří. U nás byla hojně pěstována hlavně německým obyvatelstvem zvláště v 19. století.
Bylina, která byla kdysi velmi oblíbená, má nyní jen velmi omezené upotřebení. Kořeny a plody se doporučují na lepší trávení a při spastickém zánětu tlustého střeva. Silice má protikřečové účinky. Při zevním použití hojivé, analgetické a antiseptické účinky.
Užitečné části jsou kořen a plody. Kořen se sbírá na sklonku prvního roku, nebo v druhém roce, plody v době zralosti.
Upotřebení:
Nálev (10 min.):12 g kořene nebo 8 až 15g plodu na litr vody. Jeden šálek po každém jídle.
Prášek z kořene nebo plodu: půl kávové lžičky dvakrát denně.
Andělikové víno: 50 až 60g kořene na litr bílého vína. Nechat tři dny v teple vylouhovat. Jedna až dvě sklenky denně po jídle
Ve všech těchto případech se andělika používá jako protikřečového léku.
Lidově se andělika nazývá: anjelika větší, angelika, andělička, andělica, koření svatodušní, šmrťolno zelino.
Její název je patrně odvozen od skutečnosti, že podle starého kalendáře obvykle rozkvétá v den svátku svatého archanděla Michaela, který se objevoval ve zjeveních a vysvětloval ochranné schopnosti anděliky při odvracení zla.
Magdalena Vlachová