Zapomenuté osudy - 17 Zapomenuté osudy zajímavých a statečných lidí, které osobně poznal Slavomír Pejčoch Ravik, si připomínáme vybranými příběhy, jež většinou spolu s ním dokumentoval fotograf Bedřich Kocek. Jsou to vzácné doklady o počátcích mnoha aktivit a služeb, jež dnes už považujeme za samozřejmé.
Nahlédli jsme mezi detektivy v době, kdy ještě chodili pěšky a jejich hlavní zbraní byla pouhá intuice.
Film, dnes všudypřítomný, byl ve svých počátcích až tajemný a jeho průkopníci pro něj často obětovali i zajištěnou „solidní“ existenci.
Nejinak tomu bylo i v další profesi, mezi aviatiky. Jejich odvaha před více než sto lety se dnes jeví neuvěřitelná. Seznamte se s několika jejich osudy.
NAŠE POČÁTKY LÉTÁNÍ
Okřídlené projekty musí se lidstvu konečně přece zdařit,
když ryba plove, proč by člověk neploval,
když pták letí, proč by člověk nelítal.
JAN NERUDA roku 1869
FRANTIŠEK RYPL
Přeskočme celých dvacet let od hrdinského létání pilotů, jako byl Vilém Stanovský. Devátého května roku 1945 dosedl na kbelské letiště opancéřovaný Iljušin. Byl to první spojenecký letoun, který přivedl na opuštěné vojenské letiště František Rypl. Vystoupil z kabiny, odpálil k obloze signální raketu, která za několik okamžiků navedla na přistávací plochu druhý letoun s rudými hvězdami na křídlech. František Rypl se tenkrát zdržel jen tak dlouho, kolik minut mu zabrala kontrola letištních budov a odeslání prvního pozdravu ženě a dětem. Prvního lístku po šesti letech války… Pak se znovu rozjel po startovací ploše, zakroužil nad Hradčany a cestou nad Nerudovou ulicí a Staroměstským náměstím shodil balíky letáků.
Jak je to dávno; cesta z jižních Čech přes Maďarsko, Jugoslávii a Libanon do Francie, kde piloti chtěli bojovat, ale nedostali stroje. Bolestné zklamání, které jim připravila britská generalita těsně po přeletu kanálu La Manche. „Sovětský svaz dnes vstoupil do války proti Německu“, řekli jim. A když piloti, zoufalí z porážky Francie, začali v hangárech jásat nadšením, dozvěděli se, že šlo jen o malou psychologickou zkoušku. „Jste unaveni. Zdecimováni, neměli jste vidět Francii a bude vůbec lepší, když se pojedete rekreovat do některého z našich středisek,“ konstatovali důstojníci britské armády. Teprve, když se zdvihly z německých letišť těžké svazy bombardovacích letounů hitlerovské Luftwaffe, když Anglie trpěla nedostatkem pilotů, vzpomněli si na ty zdecimované, unavené dobrovolníky.
Otevíráme starý letecký deník, ve kterém je úhledným písmem vepsán každý start denní černě, noční červeným inkoustem. A také typ letounu, hodiny strávené ve vzduchu a jméno druhého pilota. Pár čísel, několik – pro laika – nesrozumitelných údajů. A přece člověka z těch stránek ovane atmosféra války. Najednou jsme někde vysoko nad městem, dole, v hloubce sedmi tisíc metrů se leskne ocelová Temže a mezi tím tisíce malých krychliček rodinných domků a miliony lidí, jejichž životy závisí na odvaze těch nahoře. Piloti se dívají na miniaturu města pod sebou a napjatě poslouchají vzdáleným příkazům pozemního personálu. „Bandité přicházejí. Bandité plus z jihu … „ ozývá se ze sluchátek.
A pak se někde v dálce objeví masy hitlerovských letadel, semknuté do nedohledných koberců. Chvílemi se některý letoun zapotácí a klesne v mračnech kouře k zemi. A lavina se přece valí dál k městu a další letadla jen jako prohnutá guma zaplní prázdná místa ve formaci. Pak se ze sluchátek ozve rozkaz, piloti zapnou forsáž a vyrazí proti formaci, která ještě jen na malou chvíli, než ji stihači rozdělí, využije své obrovské palebné převahy. A zatímco dolní patra britského svazu zahájila boj, horní patra vidí za sebou houf Messerschmittů. Obrátí se ostře proti nim a najednou je celá obloha protkána svazky střel a na několik minut se prostor kolem stane nepřehlednou změtí samostatně bojujících letadel. František Rypl si vybral na mušku jedno ze stovek letadel, přibližuje se, ale v poslední chvíli mu přeletí před kabinou jeden z československých pilotů a za ním německá stihačka. Nečekaně se mu objevila uprostřed mířidel. Teď jen stiskne spoušť a z Messerschmittu se vyvalí nejdříve bělavý mráček kouře a brzy za ním také plameny … Je to vlastně jen několik málo vteřin. Hitlerovci stočí svůj kurz k francouzskému pobřeží a František Rypl zakrátko dosedne na letištní plochu v Duxfordu. Otevře svůj deník a zapíše do něj jednu jedinou řádku. Jedinou kolonku knihy, která se pomalu za pár měsíců zaplní.
Ne vždy kočí Ryplovy starty tímhle happyendem. Jednou čeká na německé svazy takřka hodinu, paliva v nádrži zůstane tak sotva na deset minut a Ryplovi se uprostřed boje zakucká motor a letadlo začne bezvládně klouzat k zemi. Tam dole jsou louky, rovina ale lidé ji od obzoru k obzoru pokryli silnými kůly, které mají zabránit v přistání hitlerovským výsadkům. Nakonec i v těch zoufalých podmínkách položí Rypl svůj stíhací letoun na zem. Jednou v mlze zase narazí na barieru stromů osm stovek metrů před letištěm. Druhý pilot, polský seržant Gajek je na místě mrtvý a Rypl napolo v bezvědomí vyleze z hořících trosek těsně před začátkem ohňostroje vybuchujících kyslíkových lahví, nábojů a signálních raket. S proraženou lebkou končí na nemocničním lůžku, kolonku deníku píší přátelé, zatímco důstojníci pátrají po jménu, narození a náboženství pilota, který snad v této chvíli nemá už žádné šance.
„Náboženství?“ ptají se.
„Bez vyznání!“
„To není možné,“ namítají. „Každý důstojník Royal Air Force musí mít nějaké náboženství.“
Pak kohosi z komise napadne spásná myšlenka: “A v jakém kostele vás křtili?“
„ V římskokatolickém,“ odpovídá v mrákotách Rypl.
„No tak vidíte,“ pokyvují spokojeně důstojníci, „tak jste tedy římský katolík …“ a pošlou do pokoje kněze, aby udělil poslední pomazání.
A protože v té době pro britské stíhače už pomalu boje skončily, obloha nad Anglií už byla docela čistá a bezpečná, chtěl Rypl odejít na sovětskou frontu, kde v těch posledních, rozhodujících měsících války mohl být daleko užitečnější.
A tak kufr vzpomínek vypráví i o sovětském generálovi Samochinovi, který zacvičoval československé piloty pro obsluhu těžkých opancéřovaných Iljušinů. Rypl ovládl jejich řízení tak dokonale, že si mohl dovolit nad Přemyšlem leteckou akrobacii. Netušil, že opancéřovaný letoun má jen dřevěnou kostru v ocasu a že ho ústy generála Samochina stihne hned po návratu hlučné a nepříliš vybrané uvítání. Přílba a kupka vyznamenání pak vyprávějí o bojích první československé smíšené letecké divize nad Ostravou. O letech nad přeplněnými silnicemi moravského severu, kde Rypl s desetičlennou skupinou letadel ničil prchající vojenské transporty, první linie okopů a betonové pevnosti.
Nu a pak, jednou, po šesti letech války, dostal František Rypl příkaz k prvnímu letu prvního sovětského letounu do Prahy. To bylo onoho 9.května roku čtyřicátého pátého. Pilot Rypl se díval z ptačí perspektivy na hořící trosky hitlerovské ozbrojené moci, na opálené trosky letounů, které poznamenaly všechna česká letiště, na lidi dole na cestách, kteří poznávali výsostné znaky na křídlech. A František Rypl mohl bilancovat i svůj malý podíl ve velké válce; tehdy dostala pro tohoto generála svoboda svou konkrétní hodnotu.
Text: Slavomír Pejčoch Ravik
Foto: Bedřich Kocek a archiv Františka Rypla