Návštěva babičky
Vše se docela stereotypně opakovalo až na večer, kdy Vladimír přišel a říkal, že je unavený a jak házel zmačkaný hliník do pece na roztavení, viděl úplně živě v tom ohni hlavu svého tatínka. Byl prý to hrozný pocit. Do týdne jsme obdrželi nemilou zprávu, že tatínek v nemocnici zemřel. Šel údajně na operaci s okem. Prý narkózu nepřežil, slabé srdce selhalo. Bylo mu 75 let. Smutek nás trápil nad tím, že jsme si naším odchodem uzavřeli cestu. Tak nebylo možné, když někdo zemřel, přijet na pohřeb.
Protože jsme s tím nepočítali a přišlo to tak náhle a bylo nám také líto maminky, snažili jsme se ji v co nejbližším čase pozvat na návštěvu sem k nám do Melbourne. Děti jásaly, že brzo uvidí babičku. Za několik měsíců už jsme ji tady měli. Šedesáti osmiletou čipernou babičku, která se na nás také moc těšila. Každý den s námi prožívala něco nového. Hlavně se věnovala dětem a také ji bavilo pracovat na zahrádce a díky její péči zahrada vzkvétala,a byla vděčná za ruce české babičky.
Když jsem pracovala, uvařila nám a také vyzvedávala děti ze školy. Dělala to ráda a já jsem tak mohla pracovat déle než do tří hodin odpoledne. Byla to velká pomoc a všem nám to vyhovovalo. Při jedné procházce ze školy domů se babičce přihodila nevítaná situace. Naše děti za ní poskakovaly a povídaly si o všem, co se dělo ve škole. Po chodníku najednou projel na kole asi patnáctiletý kluk a chytil babiččinu kabelku. V té rychlosti to s babičkou zacloumalo. Ucho kabelky však měla pevně omotané kolem zápěstí. Napadlo ji chytit se druhou rukou plotu na druhé straně chodníku. Chlapec chvíli kabelkou cloumal, ale když viděl, že naše babička se nedá, vzdal se lupu a odjel.
Vyděšená babička nám příhodu líčila a děti také. Mohlo to vše dopadnout nehezky. V některých případech není dobré takhle zápasit, ale naše babička nám vysvětlovala, že jí šlo hlavně o to, aby nepřišla o pas, který byl v kabelce. To by prý tak scházelo, aby se nechala oloupit takovým smradem, co si troufá na starší lidi.