Drby a střípky ze Žižkovské republiky (2)
Eva v Adamově rouše
V čem spočívá magická atmosféra Žižkova?
To kdybych věděl... (odmlčel se) Najdete tam třeba bezdomovce, romskou komunitu, a navíc jsou tam ještě pořád rázovití starousedlíci. Je to prostě nejlepší místo k životu. I když se hodně mění.
Jan Saudek, fotograf
* * *
Byl to zajímavý a kupodivu stále ještě několik let po svatbě do sebe zamilovaný mladý pár. Ona se jmenovala Eva a on Adam.
Ona byla spanilá gazela na dlouhých štíhlých nohách a on ztepilý Adam, který už pomalu nebyl tak ztepilý, poněvadž mu začalo narůstat bříško a na jeho hlavě bylo vlasů čím dále méně. Na narůstajícím bříšku měla bezpochyby zásluhu jeho milovaná ženuška. Ta totiž byla výborná kuchařka a s velkou láskou ke svému muži, aby o něj nepřišla, mu dobře vařila.
Adam a Eva nežili ale v ráji, žili v malém bytečku o jedné místnosti, s extra záchodem na chodbě, v posledním poschodí starého činžovního domu na Žižkově. Adam byl uznávaný inženýr a Eva zase pracovala jako uznávaná kuchařka v jednom restauračním podniku jídelen na Žižkově, neboli v Raji*. Všichni štamgasti i jejich přátelé tvrdili, že vařila opravdu dobře. O tom svědčilo i to, že Adam nikdy žádné zbytky na talíři nezanechal a proti pravidlům etikety Guta Jarkovského celý talíř pečlivě jazykem i nakonec prstem vylízal a tohle jeho Eva milovala. Vždyť to byl ten pravý důkaz toho, že dobře pokrm připravila.
Byl horký letní den měsíce srpna a Eva připravovala s velkou láskou k Adamovi chutnou večeři. Bylo ale takové nesnesitelné vedro, vzduch byl tak hustý, že se mohl krájet, a tak kuchařinka pobíhala po kuchyňce, tak jak ji pán bůh stvořil - úplně nahatá. Na plynovém sporáku rozehřívala tuk na pečení vepřového a přitom občas v zrcadle labužnicky sledovala, jestli její nahá postava je stále tak pěkná, jako když si brala Adama – vždyť jiné kuchařky jsou většinou zaoblené jak houskový knedlík. Při kontrole své postavy si jako správná kuchařka labužnicky zamlaskla - stále dobře vypadala a byla se sebou nad míru spokojená. Potvrdilo se jí, co o ní s oblibou říkali mužští štamgasti v restauraci, když se kolem nich mihla - „To je ale kočica, ta by stála za hřích!“. Nikdy na podobné košilaté poznámky nereagovala, dělala, že neslyší, ale pokaždé ji potěšily a bezpochyby přidaly i na sebevědomí. Snad by se ani od zrcadla neodtrhla, jak se zalíbením prohlížela, když s úděsem v něm za sebou uviděla plameny nemilosrdně šlehající z pánve až ke stropu. Rychle pánev popadla, vší silou s ní praštila o zem a co nejrychleji je zadusila velkým froté ručníkem. Pak, aby jí to doma ještě více nesmrdělo a taky tak trochu ze strachu, aby se jí pánev znovu nevznítila, vyběhla s ní na chodbu domu.
Potom se stalo něco, co se nemělo stát. Jak tak stála uprostřed chodby, nahá jako Adamova Eva, se zčista jasna zvedl venku na dvoře silný vítr a ten zlomyslně zadul do bytu takovou silou, že se postaral o nečekaný průvan a ten vší silou zabouchnul za milou Evou dveře od jejího ráje. Ta chvíli stála s otevřenou pusou bezradná, a když zjistila, že v bytech, kde by slušní nájemníci dokázali pochopit, co se stalo a rádi by jí pomohli, nikdo nebyl doma, znamenalo že bude muset zazvonit u protějších dveří starého Edmunda Vaňouse, řezníka ve výslužbě, o kterém bylo ve starém domě známo, jaký je to velký chlípník, byla pro ni katastrofa.
Jeho chlípnost totiž neznala mezí. Dokázal uprostřed noci ze svého okna, se zatajeným dechem a celý vzrušený, šmírovat v protějším baráku o dvě patra níže manželský pár Pšeničkových oddávající se milostným a vášnivým hrátkám. Pšeničkovi při svém milování nikdy nezhasínali, měli válendu hned pod otevřeným oknem, všechna světla rozsvícená jak na jevišti, a tak měl starý Edmund peepshow, která ho nic nestála. Avšak jednou se stalo, že se náruživý páreček přesunul do kuchyně na kuchyňský stůl, kde si to s plnou vervou bez zábran sexuplně rozdával. Tam ale nebylo z Vaňousova okna tak dobře vidět, jako když byli na válendě v ložnici. Nic lepšího ho nenapadlo, než ve dvě hodiny po půlnoci zvonit jak blázen u sousedů s prosbou, jestli by se mohl dívat z jejich okna do té kuchyně, protože tak bude lépe z lepšího úhlu na ty dva rozvášněné prostpáštníky vidět. Sousedi, jinak to milí lidé, však nepochopili tuhle nevinnou prostopášnost řezníka Vaňouse, práskli mu před očima dveřmi a neodpustili si vodopád vybraných neslušných slov. Bodejť by ne, vždyť i oni byli v tom nejlepším a oddávali se vášnivě svým sexuálním hrátkám a teď uprostřed toho nejlepšího je takhle neostyšně vyrušil.
Bezradná Eva stála na chodbě před dveřmi Vaňouse a stále nevěděla, jestli má zazvonit a nebo ne - vždyť věděla, co je to za obejdu chlapa - a pak před půl hodinou slyšela Vaňousovu domovní důvěrnici, jak odchází nakupovat do města. Ale nic jiného jí nezbývalo a neměla jiné možnosti. Sebrala všechnu odvahu a zazvonila. Celá zrudlá v obličeji si pravou rukou zakryla cudně svá ňadra a levou s pánví ještě cudněji zakryla místo pro muže nejsvůdnější svou branku lásky. Edmund, který byl probuzen z odpoledního dřímání po obědě, byl šokován a nemohl uvěřit vlastním očím, že na něho zvoní sama Eva a k tomu ještě celá nahá, tak jako by ji před chvilkou Pán Bůh stvořil. Párkrát se štípl do tváře, jestli se mu nezdá.
Nutno přiznat, že starý domovní chlípník Vaňous se po vyznání Evy, co se jí nemilého stalo, zachoval jako pravý džentlmen a bez postranních úmyslů vtáhnul Evu do obyváku svého bytu, za stůl posadil a rychle hledal něco, čím by se jeho náhlá nahá a nešťastná návštěvnice zakryla. Netrvalo to ani dlouho a našel. Popadl v koupelně župan svojí ženy Boženky, a tak se zakrylo vše, co by jistě rád ještě nějakou chvilku obdivoval. Bože můj, kdy se něco takového člověku přihodí a úplně sám doma?
Ještě předtím stačil, než začal hledat nářadí na otevření bytu, uvařit své nečekané návštěvě kávu a k ní na stůl postavil láhev už načatého rumu, aby si nalila podle své chuti a tím zažehnala své rozčílení a trapas z toho, co se jí před chvílí neuvěřitelného stalo. Zprvu se snažil být tak aktivní, že nechtěně celý vzrušený polil třesoucíma se rukama své sexy návštěvě župan rumem. Bytem se rozlila rumová vůně.
Vypitý rum s kávou vykonal už za chvilku své a zapůsobil - oba se už všemu odvázaně a bez jakýchkoliv zábran hlasitě smáli, tak byli tou historkou rozveselení, až je bylo slyšet na chodbu domu a vůbec jim ušlo, že do bytu vchází stokilová Boženka, vracející se z nákupu ověšena nákupními taškami. Ta nemohla uvěřit svým očím a vytočilo ji to tak, že zprvu nevydala ze sebe ani hlásku, jen zalapala naprázdno po větru plného rumového oparu a naprázdno písklavě zasípala. Teprve na třetí pokus z ní vyletělo něco, co se podobalo skřeku raněného zvířete, ale nic z toho nebylo rozumět. Všechny své nákupní tašky upustila na zem a celá rozžhavená Boženka sáhla po pohrabáči u dveří.
„Já nevěřím svým očím! Tohle snad není pravda! Ty sukníčkáři jeden! To že stále čumíš po babách, jsem ti tolerovala, ale že si je začneš tahat domů a ještě k tomu sousedku, to už je přespříliš. Styďte se oba! Maminka, budiš jí země lehká, měla pravdu. Jsi obyčejný a prachsprostý děvkař! Že já si tě brala. Kdyby maminka žila, tak bych se hned stěhovala. Máš štěstí, že už není mezi náma.“
Svůdná Eva byla v ten den a v tu chvíli v obličeji už podruhé rudá, jak rudá zář nad Kladnem, a Edmund bílý, že by se v něm krve nedořezal. Bylo opravdu přetěžko pro oba „hříšníky“ něco v takovéhle prekérní situaci vysvětlovat. Oba se nezmohli ani na slovo, jako by to bylo všechno pravda.
Těžko předvídat, jak by to všechno dopadlo, kdyby v tom v nekritičtější chvíli se nerozdrnčel zvonek u dveří. Za dveřmi stál, jak od Boha seslán, sám Adam a ten jak s pomocí Boží celou situaci zachránil. Když se dověděl od své milované lásky Evy, co se přihodilo, musel se rozesmát tak, že se za břicho popadal, až se jeho smíchu neubránila ani Boženka Vaňousová. Smáli se všichni čtyři.
Od toho času se jejich dobré sousedské vztahy ještě upevnily víc, než jak tomu bylo dříve. Zdravili se už na dálku a spolu vypili, ale už bez striptýzu, nejednu láhev rumu.
*RAJ= Restaurace a jiídelny
Václav Židek
* * *