Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POLYPY

V kladenské nemocnici mi primář Michal Hanuš vyoperoval polypy. Nemohl jsem dýchat nosem, a tak jsem se k této nepříliš milé operaci odhodlal.

„Vyhýbejte se prašnému prostředí,“ řekl mi pan doktor, a tak jsem přemýšlel. Jak tomu pomoci. Nápad přišel. Ze sklepa jsem přinesl starou německou plynovou masku z druhé světové války. Byl na ní nápis WEHRMACHT 1943 a na druhé straně masky nápis SS.

„Dám si ji na obličej, abych nedýchal v autě prach,“ oznamoval jsem synovi Tomášovi.
„To si ale musíš do toho plechovýho hrnce, co visí na konci toho chobotu, co vypadá jako hadice od luxu, dát nějakou gázu. Jako filtr.“ Poučoval mne syn.

Poslechl jsem ho. Vyjel jsem do Prahy. Měli jsme v Semaforu zkoušku na premiéru představení Černá hodinka a půl. Dýchalo se mi docela dobře. Jen protijedoucí řidiči se chovali tak, jako by nikdy neviděli chlapa v plynový masce. U odbočky na ruzyňské letiště mne míjelo auto policie. Zděšeně na mne hleděli a řidič téměř naboural do budky pro informace. Smykem mne přejeli, ruka vystrčila plácačku   STOP a já zastavil. „Co to máte za opičárnu na obličeji?“ přísně se mne ptal strážce zákona.

„Měl jsem operaci polypů, lékař mně nařídil, abych se vyhýbal prašnému prostředí, a tak jezdím v masce,“ vysvětlil jsem ochotně.

Druhý policista nahlédl do mého stařičkého Fiatu 600 a s nechutí prohlásil:
„Kdybyste si uklidil ten bordel v autě, tak jste nemusel mít ani tu operaci polypů!“

Pustili mne, a tak jsem zase pokračoval v jízdě. Zastavil jsem před restaurací NaPodbabce poblíž dejvického náměstí zvaného Kulaťák. Zapomněl jsem si sundat masku.

 

Právě když jsem vystupoval z vozu, ve dveřích hospody se objevila postava malého mužíčka. Byl namazaný, jak zákon káže. Zamžoural na mne, vykulil oči a uskočil zpátky do restaurace.

Sundal jsem rychle masku a vhodil ji do auta. Když jsem zamykal dveře auta, objevil se za mnou ten mužíček. Poklepal mi na rameno a se zvednutým prstem hlasem plným   tajemství mi říkal:
„Kamaráde, nepij! Já vidím divný věci!“ 

 
Josef Fousek

* * *
Ukázka z knihy "Pojďte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
Koláž Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 28.11.2017  14:26
 Datum
Jméno
Téma
 28.11.  14:26 Bohumil Pane Fousku, mnoho díků Vám posílám!
 28.11.  11:35 ferbl
 28.11.  10:15 Von