Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Herečkou od sedmnácti let
Emília Vašáryová: Mám velmi zajímavý život.
 
Když natáčela s Janem Werichem slavný film „Až přijde kocour“, byla velmi mladá. Ale pan Werich, tehdy „muž v nejlepších letech“ ji naštěstí vzal pod svá křídla a chránil přede všemi. "Je v ní všechno, co je pojmenováno jejím jménem," řekl, " Emília to je čistá a blankytní modř nad Benátkami, Vašáry zní jako vzdouvající se kůň pod maďarským husarským důstojníkem." Tak vnímal už tenkrát veliký znalec lidí a umělec Werich – dívku, která se stala jednou z nejlepších hereček na československém divadelním i filmovém nebi.
 
„Třebaže jsme rozděleni do dvou států, kulturu se nepodařilo rozdělit a jsme spolu možná častěji, než dříve,“ řekla populární herečka Emília Vašáryová na nedávné besedě v ostravském Domě knihy Librex.
„Víte, u nás na Kolibě se teď toho točí velmi málo, z důvodů, které vám také nejsou neznámy. Naštěstí já, mí kolegové a studenti pracují při natáčení českých filmů. V osmdesátých letech to bylo naopak. Herci, kteří nemohli až tak moc točit u vás, jako Jiří Bartoška, Iva Janžurová, Rudolf Hrušínský a další, byli častými hosty slovenských filmů a nyní se nám ta pohostinnost vrací.“
 
Jste držitelkou Českého lva. Jaký jste při předávání měla pocit?
„Mimořádně mě to potěšilo. Ocenění často říkají, že něco takového nečekali – a já se k nim také řadím. Byl to můj nejmilejší loňský únorový den.“
Vnímáte rozdíl mezi českým a slovenským publikem?
„Rozhodně není velký, snad jen se mi jeví, že Slováci se chtějí více bavit, zatímco Češi lépe přijímají myšlenku a reagují pozorněji, ale celkově nejde o nic zásadního.“
Hrajete, máte rodinu a ještě učíte herectví. Jak to stíháte?
„Moje děti už vylétly z domu a já začala učit až po roce 89. Získala jsem tím nové děti a přestože generační rozdíl je mezi námi dost velký, jejich úspěchy na festivalech umí dobře polechtat moji ješitnost, budu v tom pokračovat.“
Jste přísná kantorka?
„Nevím, to ať vám řeknou oni. Za největší problém snad považuji, když studenti nečtou. Dobrá analýza textu je nemyslitelná bez toho, že by člověk nevěděl nic o autorovi a když něco stáhnou z internetu, to přece nemůže mít hloubku. Jak se takový přístup projeví dejme tomu za patnáct let, to opravdu nevím.“
Dáváte na jevišti raději přednost klasice, nebo moderně?
„Když je moderní dílo talentované a má vlastní názor, ráda ho přijmu. Ale předělávat klasiku jen proto, aby člověk takzvaně upoutal… Já si myslím, že když někdo není spokojen se Shakespearem, ať si napíše vlastní hru. Jinak se z díla vytrácí pokora a pochopení autora. Mám zjištěno, že podobně to berou i mladí lidé.“
Film „Až přijde kocour“ Vás v šedesátých letech proslavil.
Na šedesátá léta moc ráda vzpomínám. Byla to skvělá doba. Měla jsem mnoho pozvání a  všechna se ani nedala přijat. Přesto jsem se dostala do míst, kam bych se jinak nedostala a také poznala mnoho slavných herců a výjimečných lidí. Byla to úžasná doba.
Co pro Vás znamená popularita?
Tak tento pojem pro mne nikdy moc neznamenal. Vlastně jsem původně chtěla studovat jazyky.
Aby herec mohl dávat, musí si energii někde dobít. Jak to děláte Vy?
Stačí mi málo. Příjemně prožitý slunečný den nebo návštěva koncertu mi dají energii i na tři dny.
Úspěšný herec je jednou nohou doma, druhou v cizině. Čím je pro vás domov a co pro Vás znamená svět?
Svět je pro mne vzácnost a touha po poznaní, domov pro mne představuje spokojenost a klid.
Jakou roli ve vašem životě hraje láska?
„Nechtěla bych, aby odpověď na tuto otázku vyzněla banálně. Mám velmi zajímavý život, procestovala jsem s herectvím kus světa. Zároveň jsem vychovala tři děti, které jsou tak pravdomluvné, že jim někdy říkám, že až tak moc to být zase nemusí… A mám pět vnoučat. Také jsem měla se sestrou Magdou úžasné rodiče, kteří nás vedli k samostatnosti. Možná proto jsem s herectvím začala už v sedmnácti letech. Navíc mě životem provází skvělý muž, který je ze stejné branže, je tolerantní, bere věci s humorem a umí mě podpořit. V tomto smyslu mám velké štěstí a vážím si toho.“
Jiří Muladi
    
    


Komentáře
Poslední komentář: 10.02.2006  19:55
 Datum
Jméno
Téma
 10.02.  19:55 Ludmila T Zajímavý život
 09.02.  17:47 Janina ironie?
 09.02.  17:34 Béďa
 09.02.  12:31 Hana hranice
 09.02.  11:33 Jarka
 09.02.  09:48 Kamila herečky