Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

RŮŽOVÁ RŮŽE
 
Seběhl jsem schody. Poslední souprava metra před půlnocí stála ještě ve stanici. Čekalo se na pozdní pasažéry.  Opřel jsem se o futrál s kytarou a pochopil jsem, proč se na mne cestující pokradmu i zcela nepokrytě dívají. Ráno jsem se opaloval u otevřeného okna v paneláku.

Balkón nemáme.  Abych se nespálil, namazal jsem si tvář špekem z gothajského salámu. Dělali jsme to na vojně. Také jsme se mazali naftou. Ale tu jsme doma neměli. Nebudete tomu věřit, ale spálil jsem se pořádně. Byl jsem jako oteklý vuřt. Večer jsem hrál v Salmovské literární kavárně v Praze, a tak jsem umně zamaskoval svůj rudý obličej dermakolem a pudrem.
 
Ve světle zářivek ve vagonu metra jsem vypadal jako přestárlý mim. Dělal jsem, že nevidím zvědavé pohledy a neslyším šeptající pasažéry. Jedna paní začala nahlas vyprávět, že se budou u nás ženit a vdávat osoby stejného pohlaví.
 
Před několika minutami jsem se nahoře u Muzea setkal s Václavem Upírem Krejčím. Vzpomínali jsme na Kladno, na Rakovník a na začátky v komediantské branži. Upír se vracel odněkud z vystoupení. Těšil jsem se, až se metro dá do pohybu. Dveře byly stále otevřené. Zaslechl jsem dupot a ve dveřích se objevil Upír. Rozhlédl se po překvapeném vagoně, hodil přede mne růžovou růži, poslal mi vzdušnou pusu a zašišlal:

„Pepíčku, Pepíčku, dneška ši byl kouželný, mažlíčku mažlivý!“

poslal mi ještě jednu pusu a dveře se zavřely. Souprava se rozjela. Podle ní běžel Upír a posílal vzdušné polibky. Dělal jsem, že nic nevidím. Zčervenal jsem ještě víc, a protože jsem cítil výsměšné pohledy pasažérů, udělal jsem to nejhorší, co se může v takové situaci udělat.

„On si dělal legraci“, řekl jsem s nuceným úsměvem celému vagonu. „My jsme normální!“  Jedna dáma, která mně připomínala jednu nemilovanou učitelku, mi odpověděla hodně nahlas: „To jste! Ale jen mezi sebou!“

Ve stanici Dejvická jsem růži daroval bezdomovci. Nemilovaná učitelka, která šla za mnou, pronesla ke své kamarádce:

„Vidíš, co jsem ti říkala!“
 
Z knihy "Pojďte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
 
Josef Fousek
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 23.08.2017  08:29
 Datum
Jméno
Téma
 23.08.  08:29 ferbl
 22.08.  13:56 Dagmar
 21.08.  18:45 hera
 21.08.  10:39 oga janíčková
 21.08.  09:17 Von