Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

SATELIT
 
Moje žena Jarmila, přišla na chvíli domů z práce v mateřské škole, kde pracovala jako kuchařka.
 
„Pepiku, potkala jsem pana inženýra, co bydlí naproti v paneláku. Říkal mi: „Paní Fousková, když ten váš manžel rejpá do režimů, tenkrát i teď, řekněte mu ať si koupí satelit! Aby měl přehled, co se děje ve světě!”
 
Jarmila odešla a já jsem se dal do práce. Vzal jsem starou prádelní poklici – takovou tu olezlou od sody a horké vody – udělal jsem do ní ”turšlokem” neboli děrovačem dvě díry a začal jsem ji montovat z okna na takové ty roury, co se do nich dávaly sovětské a československé praporky, při slavných oslavách. Bydlíme ve druhém patře v klidné sídlištní ulici, a tak se pod oknem objevily děti.
 
”Pan Fousek dělá satelit!” křičely okamžitě a bez výsměchu. Radovaly se.
 
”Pepiku,” volal na mne můj kamarád, táta slavného hokejisty Miloše Hořavy, ”to je satelit?”
 
”Jó, to je satelit,” přikývl jsem.
 
”To máš z boxu!” poklepal si starý Hořava na čelo.
 
Nevšímal jsem si toho. Přidrátoval jsem poklici a k ní jako rozvod bakelitovou krabičku z ledničky, co se v ní dělají zmrzlé koule do drinků. K tomu jsem připojil červený a zelený drát. Čekal jsem na svou ženu. Asi za půl hodiny zazvonil zvonek u dveří. Žena se vrací ze školy nějak brzy, pomyslel jsem si. Otevřel jsem dveře. Nebyla to žena. Byl to soused pan inženýr s manželkou.
 
”Pane Fousku, promiňte, že rušíme,” slušně mi říkala paní inženýrová, ”prosím vás, to za tím oknem je satelit?”
 
”Ano,” přikývl jsem.
 
”A smím-li se ptáti, kolik jste za něj dal?”
 
”Čtyři šedesát, za ty dva dráty, červený a zelený, z bazaru.”
 
Paní inženýrová se vyčítavě podívala na svého mlčícího muže a poznamenala káravě:
 
”Vidíš, Péťo, a tys za ten japonský Šukiti...”
 
”Hitaši,” opravil svou ženu nevrle pan inženýr.
 
”… dal šestnáct tisíc!”
 
Inženýr se rozčílil:
 
„A pane Fousku, hraje vám to?” křičel na mě. ”Chytíte na to něco?”
 
”Nic,” odpověděl jsem klidně.
 
”Tak proč děláte z lidí blbce?” zvýšil hlas, až sípal.
 
A já mu řekl:
 
”Zatím jste přišel jenom vy!”

Ukázky z knihy "Pojďte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE

 
Josef Fousek
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
 
 Datum
Jméno
Téma