Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ingrid,
zítra Otýlie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kubánský soused
 
Každou noc jsme nechávali otevřené dveře na záchod a rozsvícené světlo. To proto, aby se zase neopakovala ta náhlá příhoda se švábem. Za světla nevylézají. Cítí se bezpečně ve tmě. Jak tak jednou v noci spím, něco mně říkalo, ať otevřu oči. Vtom v přítmí spatřím černocha, jak prochází kolem mě do dětského pokoje. Krve by se ve mně nedořezal, jak mě vystrašil. Zase jsem vykřikla a vtom se probudil i Vladimír. Černoch se lekl také, neboť vyběhl z dětského pokoje a pelášil pryč.


Vyběhla jsem za ním a vidím, jak běží po dlouhé hostelové chodbě a zachází do třetích dveří od nás. Nikdy předtím jsem neměla možnost setkat se s jinou rasou a při této příležitosti jsem nabyla špatné mínění. Byly asi tři hodiny ráno, ale spát už jsme nemohli. Nejdříve jsme zkontrolovali děti. Ty, nic netušíce, si spokojeně spaly.

Brzy ráno, hned jak to bylo možné, jsme klepali u dveří našich sousedů. Potkávali jsme je často na chodbě i na večeři. Emigrovali z ruské republiky Gruzie. Jury byl chlap jako hora, velice příjemný a usměvavý. Budil dojem takového nějakého zachránce. Jinak si neumím vysvětlit, proč jsme klepali zrovna u jeho dveří. Mohli jsme se s naší příhodou přece hned svěřit v kanceláři. Úplně jsem se zalykala, když jsem mu česko-rusky líčila naši noční návštěvu. Vladimír přitakával, protože se na slovo nezmohl. Jury napjatě poslouchal, a aby nezklamal, když viděl tu důvěru, že on je ten, co má proti tomu něco udělat, vyskočil a klepal u dveří onoho nočního hosta. Černoch otevřel a musel se vyděsit. Dvoumetrový Jury nad ním stál a asi působil hrozivě tou svou velikostí a silou. Vyděšený muž mezi dveřmi měl asi 150 centimetrů.
A byl moc hubený.

 
 

Nevím, proč jsme si na něj s Vladimírem netroufli sami, ale asi proto, že Juryj nám připadal mocnější. Než se malý muž nadál, Juryj ho táhl za límec košile do kanceláře. My s Vladimírem cupitali za nimi. Jury byl opravdu junák. Muž se třepotal napůl ve vzduchu a nic mu nepomohlo ani jeho „sorry“.
 
V kanceláři se řešil případ „noci“. Chudák Kubánec vysvětloval, že si v noci, když se vracel z nočního klubu, spletl dveře od svého bytu. Byl překvapený zrovna jako my, kde se to ocitl. Klíče úplně pasovaly jak do jeho, tak i našeho bytu. Trapná situace se vyřešila. Potřásli jsme si všichni vzájemně rukama a rozešli se.
 
V dalších dnech jsme měli možnost potkávat Kubánce častěji. Při každé příležitosti nezapomněl říct slova omluvy. Připadala jsem si jako nejpodlejší rasistka, která z neznalosti podezřívá lidi jiné rasy.
 

* * *
 
Pohostelový byt
 
Půl roku jako by vítr odfoukl a my jsme požádali o pohostelový byt. Vladimír získal novou práci, maloval reklamy na autobusy. Hosteloví zaměstnanci pro nás připravili speciální dodávkové auto, aby nás přepravili. Co všechno se nám jen za půl roku nahromadilo! Už by se nám to do ruksaku, s nímž jsme utíkali, nevešlo. Odvezli nás potom do čtvrti „North Ryde“ na „Hering road“. Měli zde připravené dvě budovy pohostelových bytů pro emigranty. Jedna budova měla šest bytů. Náš byt byl uprostřed.
 
Měl kuchyňku, obývák a dva pokoje. Moc se nám líbil. Z obýváku bylo okno na balkonek a hrozný výhled na frekventovanou ulici, kde se to hemžilo projíždějícími auty. Vzalo to pár probdělých nocí, než jsme si na hluk zvykli a mohli jsme nerušeně spát.
 
A zase nás čekalo totéž. Umístit děti do školy a školky, zjistit, kam chodit na nákupy a tak dále. Od této chvíle záleželo jen na nás, jak se budeme stravovat. Škola byla ve stejné ulici, obchodní středisko autobusem asi čtyři zastávky, a tak všechno úplně krásně vycházelo. Navíc mezi bytovými domy byl pěkný park a prolézačky, takže skoro každý den si tam děti mohly pohrát.

Pokračování příště...

Dobrodružství české rodiny v Austrálii - 1
Dobrodružství české rodiny v Austrálii - 2
Dobrodružství české rodiny v Austrálii - 3

Dobrodružství české rodiny v Austrálii - 4
Dobrodružství české rodiny v Austrálii - 5

 
Jana Gottwaldová
* * *


Komentáře
 
 Datum
Jméno
Téma