Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otýlie,
zítra Zdislav.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nebudete mi asi věřit…


Nejeden romantický nevinný strom už doplatil svým životem na beznadějné, ale vytrvalé popisování "neromantických" mezilidských vztahů. Převážně se ovšem píše o negativních jevech a také bez přílišné naděje na úspěch – není divu, ono totiž i v Čechách toho špatného je stále více než toho dobrého a jakékoliv výjimky se zákonitě vymykají již zaběhnutému stereotypu českého života. 

 

Snad větší smysl a efekt by mělo psát jenom o věcech kladně kladných, krásně krásných a příjemně příjemných, ovšem za předpokladu, že budeme mít v téhle malé zemičce to velké štěstí se s nimi setkat. Nebudete mi asi věřit, ale já takové štěstí skutečně měl při mé poslední návštěvě matičky Prahy…



Stál jsem coby ukázněný zákazník vinohradské samoobsluhy na třetí pozici před kasou a v ruce držel nákup, jehož souhrnná cena nepřesahovala ani padesát korun. Nebylo možné si nepovšimnout přede mnou stojícího, stále se usmívajícího prošedivělého muže, z něhož vyzařovala radost, pohoda i vnitřní klid.


Obsah jeho nákupního košíčku byl o trošičku větší, než-li můj vlastní nákup. Když tento "kouzelný dědeček" uviděl můj poněkud ukvapeně rychlý pohled na hodinky, jeho dobrosrdečná tvář se ještě více rozzářila – řekněme jako měsíc v úplňku? – a s nevídanou ochotou mi hned nabídl místo před sebou.


Musím se přiznat, že mi to přímo "vyrazilo dech", že jsem byl jeho vstřícným chováním doslova zasažen; vždyť na to v Česku nejsem vůbec zvyklý. I přesto, že jsem měl opravdu dosti naspěch, zdráhal jsem se tuto nabídku přijmout, ale upřímný a bezelstný výraz v jeho tváři mě přesvědčil, a tak jsem ho s určitými výčitkami svědomí a to jedno místo předběhl. Po zaplacení u pokladny jsem se na neznámého muže otočil, abych mu ještě jednou radostně poděkoval. V té chvíli jeho úsměv přibral na obrátkách a na mé poděkování okamžitě opáčil přáním hezkého prožití zbytku dne i blížícího se víkendu.


Tohle jsem nevydržel, přikročil jsem ke svému dobrodinci a podávaje mu na rozloučenou ruku, dosti hlasitě, aniž bych si to plně v tom citovém rozpoložení uvědomoval, ze mne vyletělo: "Člověče, vy jste stejný vůl jako já!"
"Mladé" pokladní, pamatujíce ještě mlhavě protektorát Böhem und Möhren, přestaly markovat české koruny a společně s ostatními zákazníky napjatě očekávali jak se tohle vyvrbí.
Tak já - vůl se šťastným úsměvem jsem pokračoval: "Vy jste totiž stejný jako já! Já když někoho mohu jenom trochu učinit šťastným, je mi nesmírně dobře!"
Znovu jsem se spěšně rozloučil se svým "dvojníkem" a odcházel s hřejivým pocitem u srdce, protože jsem věděl zcela určitě, že jsme oba dva byli skutečně šťastní.


A teď spěchám, abych to "své štěstí" mohl rozdávat dál a nenechal si je sobecky jenom sám pro sebe.

 

Václav Židek

* * *

Zobrazit všechny články autora




Komentáře
Poslední komentář: 05.11.2014  19:44
 Datum
Jméno
Téma
 05.11.  19:44 Tomáš Mácha
 31.10.  16:34 Václav Židek
 31.10.  16:06 Von
 31.10.  08:57 Vendula
 30.10.  17:47 Tonda Nic nového u nás.
 30.10.  16:41 Marta U Stejná jako vy
 30.10.  11:09 Vesuvanka díky
 30.10.  10:54 Ivan
 30.10.  10:01 Jaroslav
 30.10.  08:36 ferbl
 30.10.  08:16 KarlaA