Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miroslav,
zítra Tomáš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Do hor, za jezerní bohyní
V hinduistiAcké mytologii je Bali jméno démona, který na čas uchvátil království bohů
Ostrov Bali má až neuvěřitelný počet epitet, v jejichž užívání se předhánějí cestovní kanceláře na celém světě. Tomuto krásnému a v mnoha směrech výjimečnému ostrovu se říká tropický ráj, ráj na zemi, poslední ráj, ale nejčastěji ostrov bohů.
Moře teplé v každou roční dobu, zbytky korálových útesů a bílé pláže s kokosovými palmami, šedé sopečné útesy, úrodné roviny, terasy rýžových polí, původní deštný prales a dýmající sopky, to všechno je tropické Bali, poslední výspa Asie. Poslední ráj snad i proto, že na tomto ostrově jako jediném z celé Indonésie se více než tisíc let udržel hinduismus jako rajská víra v moři islámu, možná také proto, že jako poslední podlehl holandské kolonizaci až v roce 1908.
Turisté jsou bozi
Ráj tohoto ostrova s koncem století nezadržitelně bere za své. První ránu mu uštědřila příroda sama, snad pro výstrahu. V roce 1963 to byl nečekaný a zničující výbuch sopky Gunung Agung uprostřed slavností na jejích svazích, s tisíci obětí a desetitisíci bez přístřeší. Ještě před 25 lety, kdy nastalo uklidnění po krvavých událostech v letech 1965 - 1967 a turisté začali znovu proudit na ostrov, se zdálo, že moudře řízená turistická politika a využití jejích příjmů na rehabilitaci části ostrova zničené sopečným výbuchem a do infrastruktury dokáže uchránit jeho přirozené půvaby před komercí. V posledních letech nastal obrat. S narůstající krizí indonéské ekonomiky se bohy ostrova stali devizoví cizinci. Naplnili krásné pláže s vysokým příbojem na jižním Bali v okolí Kuty a Legianu, přeplnili hotely a restaurace, kolem nichž dnes jezdí tolik aut a motocyklů, že se z hotelu na pláž dá jen stěží přejít. Pouliční prodavači, dotěrní jako komáři, nabízejí hodinky, falešné parfémy Calvin Klein a trička Quiksilver, vše kus za dolar. Řvoucí krámky s pirátskými nahrávkami a diskotéky živí mladí Australané z Brisbane a Darwinu, odkud je sem blíže než ze Singapuru. Díky propadající se indonéské rupii se jim tady žije lacino a v prosinci i příjemněji než doma v horkém australském létě. Tento druh turistů zásadně změnil zájem o vše krásné a původní tohoto ostrova. Od třicátých let se tady, ale především v okolí Ubudu usazovali lidé z Evropy a USA, kteří zde zakládali umělecké kolonie a povzbuzovali umění a tradice. Dnes se staletí pěstovaná umění malířů, řezbářů a šperkařů hodně změnila na fabrikaci kýčů. Z oduševnělého výrazového projevu balijských chrámových tanců se staly estrády nevalné úrovně pořádané u hotelových bazénů. Za tropickým mořem se musí vyrazit mimo velká turistická centra a za dodnes živou původní kulturou a krásnou přírodou se musí do hor. Vydejme se tedy do jednoho z méně navštěvovaných míst, k jezeru Bratan.
Království Mengwi
Na cestě ze Singarádži, která bývala stezkou, kudy se z Moluk dopravovalo koření na jižní Bali a odtud na lodích portugalských a holandských kupců do Indie a Evropy, kvetlo v sedmnáctém století bohaté království Mengwi. Bohatství plynulo právě z koření a vody z monzunů a horských pramenů. Rýže tady při pilné práci dávala až tři sklizně do roka. O sto let později, jak upadal tranzit koření, bohatlo z pěstování kávy a opia. Neštěstím tohoto království se stali jeho hašteřiví králové, kteří válčili se sousedy, ale i ve vlastní rodině. Za dalších sto let, koncem minulého století zaniklo a jeho území si rozdělili sousední vládci. Zůstala poezie ostrova, rýžové terasy a v městě Mengwi jeden z nejkrásnějších chrámů na Bali, královský chrám Pura Taman Ajun z roku 1740, s tak typickými vícepatrovými pagodami meru s doškovými stříškami. Jako do všech hinduistických chrámů není do vnitřního posvátného okrsku jinověrcům vstup dovolen, ale z ochozu kolem vodního příkopu je do chrámu dobře vidět. Naproti tomu kuchyně chrámu, jenž má povahu kláštera, je volně přístupná. K obědu budou asi karbanátky. Drůbež se právě mele mlýnkem na maso s řemenicí poháněnou benzínovým motorem. Tamější pedanda, nejvyšší bráhman chrámu, na rozdíl od svých indických protějšků, asi na vegetariánství tak nelpí. Cestou vzhůru do hor se střídají rýžová pole s malými bambusovými hájky a zbytky původní džungle. Právě tam se odehrála v roce 1946 poslední válka na ostrově. V boji za nezávislost proti nizozemské koloniální armádě tady odmítl kapitulaci balijský národní hrdina Ngurah Rai a padl se svými 94 muži v boji do posledního muže. Jeho památník stojí u vesnice Marga a jeho jméno nese mezinárodní letiště na Bali. 
 
Pozvolna k jezeru Deví Danu
Jak silnice stoupá příkřeji, vegetace se mění a přibývá ovocných a zeleninových zahrad. Před domky podél cesty se nabízejí hromady velkých šišek nangka, jinak také zvané jackfruit, pomelo, papáje a melouny všeho druhu. Králem zdejšího ovoce jsou pichlavé koule durianu, které ale po rozkrojení tak strašně páchne, že vám ho žádná restaurace nenabídne z obav před úprkem hostů. Ani do taxíku vás nevezmou. Tržiště v Candikuningu září všemi barvami květin, orchidejí, ovoce a zeleniny. Musí se ale přijet brzy ráno. Odpoledne jsou už některé stánky prázdné, jak se zboží odváží k pobřeží a do obchodů. Nedaleko odtud vede odbočka k botanické zahradě Eka Karya, založené jako pobočka světoznámé zahrady v javánském Bogoru. Mají tam sbírku asi 300 orchidejí různých barev a odstínů, asijských sukulentů a rozsáhlé arboretum s 524 druhy stromů zčásti původního lesa. Právě tam si uvědomujeme, že bohatství přírody na Bali ve srovnání se sousedním Lombokem, vzdáleným asi 50 kilometrů, nám připomíná, že mezi oběma ostrovy probíhá tzv. Wallaceova linie. Podle ní patří Bali svou flórou a faunou ještě do Asie, zatímco sušší Lombok už má znaky přírody australského kontinentu. Jsme ve výšce 1400 metrů a příjemně se ochladilo. Zmizela oblaka a mezi stromy před námi prosvítá hřeben hory Gunung Catur, pokrytý vegetací až po vrchol do výše 2096 metrů. Pod ním v kráteru bývalé sopky leží modré jezero Danau Bratan. Cestou k němu potkáváme ženy, které nesou na hlavách ovoce, květiny a potraviny do vysoka vystavěné jako malé pyramidy. Říká se jim obětiny a slouží k poctě bohyně jezera. Jejich aranžování i nošení patří na Bali ke každodenní povinnosti ženy. Mimochodem, učí se už od dětství. Mnohé se tomu věnují i profesionálně asi jako vizážistky a ve městech dodávají obětiny až do domu, do velkých hotelů a firem. Na samém břehu jezera stojí chrám Pura Ulun Danu Bratan k poctě bohyně jezera Déví Danu. Svatyně na břehu je zasvěcena bohu stvořiteli Brahmovi, svatyně na počest boha udržovatele Višnu leží na malém ostrůvku, několik metrů od břehu. Falický lingam boha Šivy naznačuje, že ani bůh ničitel tady neschází. Celý chrám se zahradou nemá jen čistě hinduistický ráz. O spojení s buddhismem svědčí velký starý banyán s rozložitými kořeny u vchodu a v zahradě buddhistická stúpa s bódhisatvy v nikách. Zahrada chrámu je jako stvořená k meditaci; atmosféru ale ruší hlasitá arabská hudba z nedaleké mešity cizí tomuto kraji. To je také jeden z důsledků transmigrace javánského islámského obyvatelstva na Bali. Vesničané se mezitím shromáždili ke slavnosti k uctění bohyně jezera přímo na břehu s obřadními žlutými slunečníky a malou skupinkou hudebníků s bubny, bronzovými činely a gongy. Obětník zapálil oheň, bráhman nabral vodu z jezera a po modlitbách jí posvětil oheň. Ženy jedna po druhé přistoupily k bráhmanovi, aby jim posvětil obětiny, které si odnesou do svých domovů. Slavnost končila hudební produkcí. Náš průvodce, jenž pochází z okolí, říká, že kapela je ještě původní vesnický gamelan bez nástrojů, na něž se hraje údery kladívek do bambusových nebo bronzových destiček, a že máme štěstí, že jsme tuto lidovou slavnost mohli vidět. Asi nám byla bohyně nakloněna, protože tropický liják se spustil až po slavnosti.
Ke svatému prameni
Voda se považuje na ostrově obklopeném mořem za dar bohů a část ráje. Podobně jako se na ghátech v indickém Váránasí popel zemřelých podle hinduistické tradice rozptýlí v Ganze, na Bali se popel zemřelých odnáší k rozptýlení do moře. U pramenů se často staví rozsáhlé chrámy. Takových míst je na Bali několik. Jedním z nich je i chrám v Sebatu, postavený přímo na vývěru svaté vody ze skály do jezírka v džungli. Za malý poplatek a po ovázání chrámové šerpy kolem pasu je možno si chrám prohlédnout. Cesta sem sice připomíná tankodrom, ale jsme vděční průvodcům, že nám chrám nezatajili. Místo stojí za prohlídku, je plné kvetoucích tropických rostlin, planých banánů s červenými květy, heliconií, strelitzií, nikolaií a cleodender, kterým se tady říká pagodový květ. Je tu krásně, ticho ruší pouze dětské veselí chlapců z nedaleké vesničky, koupajících se pod chrliči svaté vody. V okolí chrámu jsou rozsáhlé rýžové terasy, na nichž právě probíhala sklizeň. Začátkem prosince jsou ale terasy suché a nejméně fotogenické. Nejkrásnější jsou po napuštění vody, při obdělávání s buvoly, jimž sedí na hřbetě volavky, a potom když je rýže ještě zelená. Za návštěvu stojí i zahradnictví, kde roste kávovník s červenými dozrávajícími bobulemi, muškátovník, hřebíčkovec, skořicovník, pepřovník, vanilka a mango. Pro ně už byl konec sezóny a zdálo se nám přezrálé a drahé. Při našem domlouvání nás vedle stojící Balijec v sarongu s úsměvem a česky pozdravil. Když se představil jako Artha, svitlo nám, že je to jediný průvodce na Bali, který umí česky. I on nám potvrdil, že se vyplatí dohodnout se s průvodcem dopředu o trasách výletů. Čas se zbytečně neztrácí v obchodech se suvenýry a navštívíte místa, kam se běžně turisté nevozí. Po návratu do hotelu byl nejvyšší čas jít opět na pláž pozorovat to úžasné představení, jímž je západ slunce nad Indickým oceánem. Slunce tady, devět stupňů pod rovníkem, zapadá v šest večer, mezitím se setmí, ale na západní obloze trvá ještě téměř hodinu, než úchvatný barevný koncert zhasne. V duchu jsem krásnému ostrovu přál, aby po každém západu opět vyšlo slunce, aby deště přicházely, jak mají, aby si udržel svou jedinečnou kulturu a víru a aby nedošlo k občanské válce, jejíž nebezpečí v tak rozlehlé a multietnické zemi, jako je Indonésie, není až tak nereálné.
 
Alexandr Abušinov
Zdroj:HN


Komentáře
Poslední komentář: 03.08.2005  15:28
 Datum
Jméno
Téma
 03.08.  15:28 Pavel kolik?
 03.08.  09:34 Zdeněk nesouhlasím
 02.08.  17:31 Marcela članek
 02.08.  13:14 Karel kraj