Vychovala desítky tanečníků a tanečnic
Janu Hoškovou znám z její choreografické a taneční činnosti už pěknou řádku let díky své první manželce, též tanečnici a choreografce. Mohl bych tedy o ní pár údajů napsat, protože jde vskutku o mimořádně talentovanou kolegyni. Vybídl mne k tomu zvláště měsíčník Národní divadlo, kde vzpomněli rovněž jejího životního jubilea a otiskli její fotografií spolu se známým tanečním teoretikem a dlouholetým pedagogem profesorem Vladimírem Vašutem (jeho synem je rovněž známý herec Marek Vašut).
Absolvovala Divadelní akademii múzických umění v roce 1960 a její diplomovou prací byla tehdy činnost Čs. státního souboru písní a tanců, kde nejen tančila, ale působila i jako choreografka. Stojí jistě za zmínku, že patřila mezi nadané žáky tanečního teoretika, libretisty a kritika Jana Reye (vlastní jméno Reimoser používal jen v úředním styku). Ve své době byl doslova guru našeho tanečního světa. Žil v letech 1904-79. Jana byla zdravě ctižádostivá a proto vystudovala ještě estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a absolvovala taneční kurs v mezinárodním středisku v Drážďanech. Dále byla choreografkou Armádního uměleckého sboru Víta Nejedlého a Vysokoškolského souboru Zdenka Nejedlého (1957-62).
Její choreografické a umělecké tvůrčí činy byly několikrát oceněny. Na hudbu skladatele Oldřicha Flosmana (1925-98) uskutečnila rekonstrukci a stylizaci lidových tanců pod názvem Holubička, za kterou byla oceněna 1. cenou Světového festivalu mládeže ve Varšavě v roce 1955 a za Dřeváčkový tanec získala rovněž první cenu Světového festivalu mládeže v Moskvě v roce 1957. Pro I. celostátní spartakiádu v roce 1955 připravila cvičení vojáků s dětmi, které sklízelo velké úspěchy.
Na její pedagogická léta vzpomínají desítky našich tanečníků a tanečnic Hudební akademie múzických umění z let l978-86. Působila také jako lektorka Výzkumného ústavu pedagogického a v letech 1991-93 vedla archiv Konzervatoře Duncan Centre, která
již od roku 1992 seznamuje naši veřejnost se zajímavými projekty z oblasti české, slovenské a světové scény současného tance a tanečního divadla. Prostor je dán premiérám projektů českých a zahraničních choreografů a během roku se v divadle pravidelně uskutečňují také premiéry projektů a klauzurních prací studentů této konzervatoře. Vystupují zde také absolventi konzervatoře, čeští i zahraniční tanečníci a choreografové, kteří následně pořádají semináře.
V současné době si lze přečíst její obrazovou knihu „Cesty k tanečnímu a baletnímu mistrovství“, která vyčerpávajícím způsobem mapuje vývoj baletu v Čechách (a Československu) po druhé světové válce až do současnosti. Vývoj tohoto uměleckého odvětví je zásadně propojen s existencí Taneční konzervatoře Praha, která v roce 2005 oslavila 60 let od svého založení. Fotografie z nejrůznějších baletních představení byly posbírány jak z archivů divadel, tak také ze soukromých archivů jednotlivých umělců. Kniha je doplněna jmenným a časovým rejstříkem absolventů a jednotlivých absolventských koncertů a inscenací Taneční konzervatoře Praha.
Mezi tanečníky, choreografy a tanečními pedagogy zaujímá Jana Hošková významné místo. Pro úplnost nelze opomenout, že celé čtvrtstoletí řídila jako šéfredaktorka Taneční listy v letech 1963-89. Proto se stala také členkou Klubu novinářů seniorů, ale i ostatní senioři by měli o ní vědět více.