Sladká dívka, nebo Soňa, co hraje za oktávu?
Kdybyste ve společnosti začali hovořit o dívčích románcích a červené knihovně, asi byste se nadobro znemožnili. A proč jsou vlastně k smíchu knížky s růžovými osudy? Kazí nám vkus? Po válce, tedy po roce 1948, když byla zrušena soukromá nakladatelství a vydavatelství, tyto knihy nebyly vydávány vůbec, proto se v inzerátech často objevovaly touhy, koupím červenou knihovnu, románky Jaromíry Hüttlové, L. A. Čarské, atd. Šťastné majitelky těchto románků je půjčovaly svým známým málem jen proti podpisu a kladly jim na srdce, že s nimi musí zacházet jako se zlatými hodinkami. Já jsem jednou přišla o skvost, s názvem Jožka hledá samostatnost a moc mě to mrzelo, dodnes po ní lkám, jak lkají houslí tóny.
Dívčí románky hlavně psala Dr. Jaromíra Hüttlová, např. Primáni a primánky, Primánky se rojí, Soňa hraje za oktávu, Věrka, hvězda stadionu, apod. Červená knihovna zahrnovala knížky, které pojednávaly o chudých švadlenkách neb slečnách na poště, co ke štěstí přišly a našel si je bohatý, mladý a vzdělaný synek továrníkův (či advokátův, lékařův apod.), nebo dle skutečnosti (krize třicátých let) syn udřené pradleny, vzdělaný, ale bez místa, který jako zázrakem místo dostal, na přímluvu bohatého příbuzného, vyvolené děvy.
Do červené knihovny také patřily příběhy o bohatých dívkách, které nevěděly roupama, co by vyváděly, jak bylo pojednáno (snad) v sedmi dílech Svéhlavičky a o dívkách z penzionátů v podobných románcích. Jiné poklady vyprávěly o dívkách, které se snažily o dosažení vysokoškolského vzdělání a vůbec o osamostatnění se (ale do svědomí jim člověk moc sahat nemohl, jak moc to vlastně myslely vážně), jako vzpomínaná Jožka či Filozofka Mája. Tyto si pak většinou braly za manžele své mladé profesory.
Tak tento žánr jsem měla a mám ráda, jsou to veselé a zamotané kousky se šťastným koncem a ty mě vždy optimisticky naladily. Dívky v nich vystupují jako krásné, mladé bytosti (autorka si s jejich popisem dost pohraje), jsou většinou nezkrotné a muži je dobývají ve větším počtu, než jenom jeden (obzvláště milé čtení). Jsou nadané na sport (většinou tenis), s ušlechtilými zájmy – jako hra na klavír, malování, zpěv, výuka cizích jazyků a tance. Dobře se učí, mají sociální cítění nejen s chudšími spolužačkami. Jedná se zde o správné kamarádství, prostě tak trochu nenápadná výchova. Dnešní dívenky tyto románky asi už nevyhledávají, mají jiné hrdinky, jiné knížky, ale myslím si, že je to jen trochu jiné brdo.
Na co už si tak moc nepotrpím, jsou romány, kde je hrdinka zmítána těžkým osudem, než se toho štěstí dobere, prožívá krušné chvíle, zamotané osudy a dostane se jí velkých příkoří. Angeliky tedy pro mě ne.
Kde je ta hranice mezi pokleslou a solidní četbou, vyhrazenou pro dívky a ženy? Ona i Popelka je červená knihovna jak vyšitá.
Je románek Sladká dívka od Fan Vavřincové solidní četba?
„Potom pan Tomáš Pan váhavě vztáhl ruku a uchopil poddajnou růžovou dlaň do své. Snad mi teď uvěříte, řekl s námahou, teď když víte, budete vědět, míním, poznala jste – ách! - přerušil se prudce a potom přitáhl Moniku do své náruči. Vždyť vy víte, co chci říct, viďte, Mono? Ano Tome, řekla Monika. Ale řekla to velmi nezřetelně. Ani vy nemůžete mluvit zřetelně, když jsou cizí ústa na vašich ústech. Slečna Stázička Bertová, dívající se na ně skleněnými dveřmi kuchyně, dojatě vzdychla. Byla to cituplná dívka.“
Je románek Soňa hraje za oktávu, od Dr. Jaromíry Hüttlové, pokleslý žánr?
Na dvorci čekal Zdeněk, sevřel Soňu do náručí a políbil jí zcela klidně, ačkoliv tam byla celá oktáva. Výborně děvčátko. Budeš hrát (tenis) za oktávu a zvítězíš také. Soňa měla v očích tolik lásky, že jí musel ještě zlíbat. Přestal teprve, když se rychle vyvinula z jeho objetí a zmateně šeptala, že přišel doktor Vávra. Chudák Ivan. Prohrál svůj zápas o štěstí, zbyla mu jen medicína… Bylo to tím trpčí, protože zprvu doufal, že přece bude Soňa jeho…Pro Soňu začínal však nový život, plný radostné práce (!!!) a lásky. Nebáli se ho oba, protože byli mladí a mládí si dovede osladit i dni bez slunce, které jsou i v životě těch, kteří se mají rádi.
A není to jedno? Čte-li se to s nadhledem, pak člověk zapomene na všední starosti, které jsou někdy, tedy řeknu Vám, K O- L O- S Á L- N Í.
*********************************************************************** 17.11.1917 se narodila v Praze Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Němotová, je česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Také používala pseudonym Anna Lorencová. Mezi její nejznámější díla patří kniha, Eva tropí hlouposti.
11.11. 1893 se narodila v Táboře PhDr. Jaromíra Hüttlová, roz. Eliášová, středoškolská profesorka, autorka dívčích románů, pod pseudonymem J. Rybková vydala několik jazykových příruček němčiny (zemřela 21.10. 1964 v Praze)
zdroj dat o spisovatelkách: internet a Wikipedia
Další články autorky: