Jet do Venezuely nebyl nápad můj, ale synův. Popravdě řečeno, moc se mi do té dálky nechtělo, původní nabídka Net Travel byla k Rudému moři. Zvědavost však zvítězila, a když mi s nadšením ukazoval nabídku na To nejlepší z Venezuely a dodal, že to bude dárek k mým pětasedmdesátinám, bylo rozhodnuto.
Společně jsme se začali těšit na plavbu po říčce v deltě Orinoka, na indiánskou vesničku na kůlech a setkání s živými indiány, procházku džunglí, lov piraňí, na let nad pralesy Guayanské vysočiny, na stolové hory tepuis, kde možná ještě dnes žijí pravěká zvířata. Prospekt sliboval pohled z letadla na Andělský vodopád, nejvyšší na světě, i pohled z kanoe na mohutný vodopád El Sapo v parku Canaima, plavbu po řece k vodopádu Salto Las Babas. Po tom všem mělo následovat týdenní lenošení na ostrově Isla Margarita v oblíbeném hotelu v rustikálním stylu v režimu all inclusive, vše „zadarmo“ a co hrdlo ráčí, jako v bájném komunismu.
Odlet z Ruzyně provázelo zpoždění, které jsme přisoudili přednostnímu startu vládního speciálu. Toto zpoždění nás pak provázelo celou dobu dovolené, protože v Latinské Americe mají na všechno času dost. O tom si ještě povíme později. Let byl klidný, Airbus měl téměř naplněnou kapacitu, volných zbylo jen několik sedadel. Současně s námi letěli i turisté na Kubu. Aerolinky o své zákazníky pečovaly, během letu se promítaly dva celovečerní filmy, dvakrát se roznášelo jídlo a pití. Pokud zrovna nevládla kvůli turbulencím povinnost se připoutat, lidé postávali nebo se procházeli, četli si, či pospávali. Na vysunutých monitorech bylo možno sledovat mapy s průběhem letu, výšku, rychlost i teplotu venku. Pro zajímavost: letělo se rychlostí okolo 900 km za hodinu, ve výšce 10 - 11 tisíc metrů a venku bylo okolo 50 stupňů mrazu.
Z okénka jsme mohli zprvu sledovat krajinu, pohraniční hory, německá a holandská města, Londýn s Temží. Pak už jen moře a oblaka, která z něj vystupovala jako bizarní skály. První opětné setkání s pevninou byl ostrov, asi Barbados. Po dlouhém letu následovalo konečně přistání na Isla Margarita a tepelná facka, kterou dostal každý, kdo vystoupil z klimatizovaného letadla do slunného tropického dne. Vstupní formality probíhaly standardně, i když nejednomu návštěvníkovi dělalo potíže vyplnění španělsko-anglického formuláře a jeden opisoval od druhého. Pak nás rozdělili do několika autobusů, podle hotelů, do nichž turisté mířili. Nás, desítku, co se chystala na To nejlepší, vezli pohromadě do hotelu v Porlamaru, odkud jsme měli nazítří pokračovat v cestě.
V cestě na Kubu pokračovala i značná část turistů, co zůstala v letadle.