|
|
|
|
Dotýkání Ostravou,
tentokrát se seniorkou, která změnila bydliště, občanství
a hlavně, a to zcela zásadově, profesi. Povídám si
s poddanou Jejího Veličenstva královny Alžběty II,
kanadskou občankou, Ing. Marcelou Prikryl, CSc., která
teď opět na čas přechyluje své příjmení, ale o
tom později.
Tak opravdu, Alžběta II.
je formální hlavou Kanady, kde v Hamiltonu, mimochodem
městě velmi svým průmyslovým potencionálem podobným
Ostravě, od roku 1981 žiji. Naprostá většina mých
dnešních spoluobčanů panovnici uznává, a to hlavně
proto, že je nic nestojí na daních a že je svým
postavením odlišuje od USA. Samozřejmě máme
kanadskou vládu, parlament a své úřady, které mé
rodině v roce 1984 udělily kanadské občanství.
Tenkrát jsem musela prokázat zkouškou své znalosti z
kanadské historie a reálií místního života a
teprve poté na malé slavnosti jsem před "Soudcem
míru" přísahala na bibli, že budu řádnou občankou
země.
|
|
|
|
|
Přišla jsi vyzbrojena celkem slušnou
profesní výbavou. Tady jsi přednášela na VŠB, bádala
ve Výzkumném ústavu hutnictví železa v Dobré....
|
|
|
Hamilton byl pro mne a mého
muže ( také hutní inženýr), velmi dobrým místem
pro život. Dva velké hutní závody a podniky těžké
chemie, tři sta tisíc obyvatelů, kolem Ontarijské
jezero.Začala jsem na místní McMaster univerzitě na
výzkumu mikrolegovaných ocelí, což bylo vlastně
trochu pokračováním mé práce z Dobré.
|
|
|
Marcela dále popisuje svou
vědeckou činnost, jejíž smysl mně, jako úplnému
laikovi, uniká. Snad rozumím tomu, když vypráví, že
její práce sloužila automobilovému průmyslu, ale
také výzkumu kvalitních materiálů pro lékařské
účely, např.při skoliózách páteře. Jenže přišla
nemoc, která jak známo nechodí po horách.......
|
|
|
Oh, všchno špatné je pro
něco dobré. Mně to umožnilo věnovat se tomu, co
jsem milovala, zřejmě zděděně po otci, a to malování.
Základní
průpravu jsem měla z českých "Lidušek",
spousty knih o umění, vycházek s tátou do přírody
a mého nakukování do jeho palety. Najednou jsem se
mohla dále v tomto oboru vzdělávat, poznávat
techniky do té doby mně neznámé. A pak už to šlo
rychle. Přátelé, kteří viděli mé první obrázky
mne přesvědčili, abych zkusila svá dílka ukázat
nejen jim, ale i veřejnosti. A tak jsem začala
vystavovat své pastely okolních krajin, přešla ke
grafice a postupně k dalším technikám. Jednu dobu
jsem se věnovala portrétní tvorbě, což mi vyneslo
docela zajímavý džob.Jedny kanadské noviny si u mne
objednaly portrétování obviněných i třeba vrahů.
A tak jsem seděla u soudu a celkem hodně zblízka jsem
tyto ničemy malovala od dopoledních hodin do zhruba
dvou hodin. Druhý den už spolu s článkem reportéra
portrét vyšel v novinách.
Co maluješ a vystavuješ nyní?
Krajiny
i portréty jsem teď opustila, protože mně začala
zajímat architektonická témata. Zdá se mi, že
nejlepším vyjádřením pro místní architekturu je
tzv. redukční linoryt, který umožňuje jakoby vrstvy
barev, které připomínají fasády amerických cihlových
domů. Neřídím se krásou domu, či jeho historickou
hodnotou, chodím po kanadských městech s otevřenýma
očima a zastavuji se tam, kde mne dům "osloví".
Ráda bych tyto linoryty ukázala i ve svém rodném městě,
kde jsem už jednu svou výstavu, tenkrát kanadských
krajin, už měla. Ta byla úspěšná společensky i
komerčně, tak se těším na tu příští. Obrázky mám
s sebou, stačí je zarámovat a poohlédnout se po výstavní
síni. Dokonce jsem už dostala nabídku, abych se zúčastnila
nějaké společné výstavy s ostravskými výtvarníky.
Možná, že budou mé obrazy americké architektury,
pochopitelně profiltrované mým uměleckým viděním zajímavé pro ty,
kteří s potěšením sledují TV seriál Šumná města.Vždyť
to mé vidění Kanady je ovlivněno mým ostravským,
či českým, či evropským původem.
|
|
|
|
|
|
|
Teď jsi
tedy zase na dva roky v republice, kde následuješ svého
muže, který je vázán dvouletou pracovní smlouvou v
Tatra Kopřivnice. Bydlíš ve Frenštátě a užíváš
si života ženy v domácnosti....
|
|
|
Za ženu v domácnosti se
rozhodně nepokládám. Jsem tady teprve t pár týdnů,
tak se opět rozkoukávám, zařizuji, ale velmi brzy začnu
opět malovat. Čeká mne totiž další výstava v
Hamiltonu a to už na podzim v říjnu. Doufám, že
budu tady pilná, a tak tam předvedu česká témata.
Dceru Janu
jste nechali v Kanadě?
Ta už je dospělá
absolventka univerzity, žije a pracuje v Torontu, vzdáleném
cca 80 km od našeho bydliště. Živí ji specializovaný
televizní průzkum, ale jejím ideálem je být novinářkou.
Hodně pro to dělá, má už svůj sloupek v renomovaných
novinách, píše poezii a vůbec se zajímá o
literaturu. Domluví se česky, jen asi by do českých
novin psát nemohla, protože neumí samozřejmě
gramatiku.
Musím prozradit, že papírově jsi i
ty seniorkou...
Ano, pokud se za seniorství
bere pobírání důchodu. Leč mám tolik dalších
aktivit, že si svůj věk nemám čas příliš uvědomovat.
Když odmyslím své malování, tak je to práce v různých
spolcích a společnostech, třeba jsem členkou správní
rady umělecké školy, kde jsem studovala,
byla jsem rok prezidentkou Dámského klubu při
McMaster univerzitě, teď jsem jen řádnou členkou a
samozřejmě sportuji. Lyžuji, hraji tenis a golf. Věřím,
že všechny tyto aktivity budu provozovat i tady.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jak se sdružují kanadští senioři?
|
|
|
V každém městě, ba i městečku
byste našli dům, kde aktivní senioři cvičí např.
jógu, ale mají i své knihovny, různé kroužky, včetně
výtvarného, přednášky o zdravém způsobu života
atd., a to vše za ceny nepoměrně nižší, než jsou
ty obvyklé. Dokonce
se vydávají seniorské noviny "Navždy mladý"
s celostátní působností.
Co ti dala Ostrava?
Tady jsem se narodila,
vystudovala, provdala se, narodila se tady má dcera.
Jedenáct let se sem pravidelně vracím a s potěšením
vidím, jak se město proměňuje do krásy. Opravené
fasády, více zeleně, lépe oblečení lidé, kteří
vypadají optimisticky. A ten největší zázrak:
asfaltová stoka - řeka Ostravice je opět čistá s
rybami a rybáři je loví.
Tak
příjemný pobyt a návraty...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pavla
Pešatová
|
|
|
| |