Před časem jsem se dal do popisování neobvyklých cest. Manželka mi říká, že je to vlastně takové nakukování pod sukně. Proč tedy ne. Pánové netěšte se, taková krajina je cudná i pod těmi sukněmi, a my bychom se tam měli chovat vskutku decentně. Naposled jsem psal o Kopicově statku. Dneska se podíváme ještě dál od slavnostního hávu Českého ráje. Pokud se podíváte na mapu, je jasné, že takové hlavní trasy jsou souběžné se silnicemi Turnov - Jičín a Mnichovo Hradiště – Jičín. Prostě všechny cesty vedou do Jičína. Jsou ale také silničky a cesty, které se motají mezi nimi. Jedna taková je z Turnova na Všeň a má hlavní směr na Sobotku. Kousek za Turnovem je odbočka do leva na Vyskeř. To je ten vysoký kopec s kapličkou. Také se tam dostaneme. Zatím na vrcholku stoupání je po pravé straně na louce vyježděný plac a dá se tam zaparkovat. Vlevo jsou Boží muka se sochou sv. Anny. Od toho to tam má také název. Zaparkuj a jdi, nebo pokračuj ve strkání kola po asfaltové silničce vzhůru k lesu. Když jsme tam s Věrou šli naposledy, pod lesem se pásla srna. Věra jako zuřivá fotografka jí pronásledovala po louce a srna pózovala jako manekýna. To jen tak na okraj.
V lese konečně narazíme na turistickou značku. Žlutou. Trochu vlhká cesta vpravo od asfaltu vás dovede na okraj lesa nad okolní krajinu. Najednou máte před sebou celkový pohled na Turnovsko, v dálce se třpytí Ještěd, vlevo pak při dobré viditelnosti si můžete prohlédnout Bezděz a další kopce českého středohoří. U stolečku si můžete odpočinout a pak se pokračuje podél okraje skal směrem k hradišti Kozlovy. Skalní bludišťátko, zbytky obydlí tesaných ve skále, a prolézačky jako vymyšlené pro děti. Pokud se tam vyskytnete ve vhodný čas, můžete potkat různé příšerky a bubáky, kteří bafají na smějící se děti. Nebo skupinku skautů a nebo trampů. V prvém případě se jedná o pohádkový les, který pořádá škola ve Všeni na den dětí a ostatní je zcela nepravidelné. Jednou mě tam dokonce z rozjímání vyrušil řinkot mečů. Mezi skalami tábořila parta šermířů. Je zase zajímavé, že tam málokdy najdu památky po rádoby turistech. Asi si vybírám místa kde je opravdu slyšet jen čeština a lidí tam potkáš opravdu jen málo.
Protože je takové povídání moc suché a nemá každý možnost se vydat po mých stopách, budu se snažit doplňovat tyto cesty fotkami ve Fotogalerii. Úmyslně nezabředávám do popisu historie navštívených míst. Za prvé, jedná se vždy o kvantum informací, které nám stejně v hlavě dlouho nevydrží a pak nevíme kam které jméno a datum patří. Uznávám, že jsou lidé, kteří tyto informace potřebují k životu. Já k nim skutečně nepatřím. Když si lehnu do trávy, nikdy nezkoumám který druh květeny jsem zalehl a jak se jmenoval ten co postavil ten hrad. Stejně tam nepoložil kámen na kámen, tak co? Je zajímavější si sám vymyslet děj a postavy v daném prostoru. Zkuste si to.
Až se vrátíte na silnici, můžete jí překročit a pokračovat až na Valdštejn, nebo stačí se sklouznout z kopečka, a tam vás uvítá hospoda a pokračování silnice. Když zastavíte u hřbitova, tak jste pod Kopicovým statkem. Tam jsou právě nástupy do údolíček, které směřují na procházkovou stezku po vrcholu skal. Pozor, to nejsou značené cesty, ale o to zajímavější pohledy. Pro kolaře, pokud nejsou velmi zdatní je další cesta pouze do kraje. My ostatní se pustíme do kopce, až přijedeme na Vyskeř. Vyskeř má tři zajímavosti. Nádherný kamenný kostel z velké dálky viditelný, kopec s kapličkou, krásným rozhledem a pak, nikdy neříkejte na Vyskeři. Domorodci se ohradí, že se říká na Vyskři. Na kopec vede, nádherně udržovaná křížová cesta. Pokud se tam dostanete v podvečer, uvidíte nádherně modelovanou krajinu kolem.
Doufám, že jsem vás protáhl cestou necestou, a pokud vás z toho bolí nohy, promiňte. Já se stejně nepolepším a příště vás vytáhnu na ještě hezčí trasy.
