Tedy lidi, tak tohle musím zapsat pro časy budoucí, jaká je někdy s psinou "psina".
Seděla jsem dnes na gauči a ocucávala tužku. Hlavou mi šel nápad - jen s ním na papír... Bezděčně jsem sáhla po karamelce a vyhrabala ji z papírku. Malou fenku, doposud spokojeně podřimující v křesle, to nadzvedlo. Vyskočila si ke mně a zkusmo zamlaskala. Olízla si fousky a s hlavičkou koketně na stranu mne mlčky hypnotizovala. Zorinka jednoduše loudila.
Vnímala jsem ji jen okrajově soustředěná "doblba", lapala jsem chaotické záblesky nápadu. Probralo mne až tenké zakňučení. Aha! Vyplivla jsem bonbón do dlaně a nabídla štěněti. Vzala ho do tlamičky, zakousla...a zneklidněla. Karamelka nejspíš přilnula k patru.
Překvapená čubička začala nervózně pohazovat hlavou, mlýt komicky čelistmi - evidentní snaha se předmětu zbavit. Marně. Pamlsek se pro změnu napíchl na dolní tesák. Psisko to zkoušelo tlapkou, vrážením čumáku do polštáře a nakonec si lehlo na hřbet, hlavu spustilo s gauče, tlapky nehnutě trčely vzhůru...
Jestli holka čekala, že žvanec vypadne sám, či promýšlela strategii boje, nevím. Po chvilce energicky vyskočila na všechny čtyři, temně zavrčela a vyslala ke mně vyčítavý pohled. Následovala další akrobacie jazýčku a čelistí. Mléčná karamelka při tom několikrát změnila své stanoviště, ale psí mordu neopustila.
Zora kníkala rozčílením a najednou mi strčila čenichem do ruky a otevřela hubu. Jako u zubaře. Dusila jsem se smíchy, ale nechala ji v tom. Byla jsem zvědavá jak si poradí.
Převalila se opět na záda a zajíkavě se rozštěkala. V tom se cukrdle uvolnilo a sklouzlo jí do krku. Psice vyvalila oči a polkla. Skočila vítězně na podlahu a oklepala se, rozkmitala ocásek a olízla mi kotník.
Že by ji tato zkušenost odradila? Kdeže! Jenom příští karamelky už pro jistotu polykala celé.
Chytré zvířátko, že.