Singapur
V encyklopedii Wikipedia se uvádí: "Singapur-městský stát, patří mezi nejvyspělejší státy světa, je obchodním, finančním a dopravním centrem, je velmi dobře udržovaný,...".jpg)
Když čtu tuto charakteristiku, tak mám takový zvláštní pocit. Z jedné strany to pro mě nepředstavuje nějakou neznámou informaci, právě naopak, viděla jsem na vlastní oči jak obsah tohoto sdělení v realitě vypadá, ale ten zvláštní pocit vychází z toho, že jsem měla příležitost tak trochu vidět tu cestu, proměnu ze zcela jiné situace během několika návštěv Singapuru, rozložených do období 20 let.
Poprvé jsem přiletěla do Singapuru počátkem 70 let, kdy to co uvádí encyklopedie a to co lze nyní v Singapuru vidět zde nebylo a upřímně řečeno, málokdo by si představil jak se město, změní, respektive málokdo z dnešních návštěvníků by uvěřil co zde v té době bylo.
Místo popisu pozoruhodností, které nakonec lze nalézt v každém turistickém průvodci se proto pokusím na několika příkladech přiblížit tu proměnu.
Asi bych měla začít letištěm, tam většina návštěvníků Singapuru začíná. V místech, kde je současné supermoderní a ohromné letiště bylo počátkem 70 let snad nejmenší a nejprimitivnější letiště na světě.
Díky klimatu, teplu po celý rok, byla část letiště pod širým nebem. Pro čekající pasažéry bylo několik laviček, přesně takových jaké známe z parků. Z jedné strany těchto laviček stály taxíky, vozící pasažéry mezi městem, hotely a letištěm, na druhé straně odbavovací přepážky. K letadlům se chodilo pěšky, nebo cestující vozil jednoduchý autobus.
Vzpomínám si na jeden zážitek, když jsme čekali na těch lavičkách pod širým nebem. Najednou nás vyděsil ohromný hluk, letecký nálet, ano jak jinak lze popsat naše zděšení, když zcela nečekaně a dosti blízko nad našimi hlavami se přehnalo několik stíhaček. Když odezněl hřmot od letadel oznámil letištní rozhlas zděšeným cestujícím, že byli svědky cvičení singapurských vzdušných sil. Nakonec to mělo logiku, vždyť vedle toho letiště a přístavu tam nebylo co chránit a tedy kolem čeho cvičit.Nezapomenutelná byla i první cesta z letiště do hotelu. Taxík bylo staré anglické auto, myslím že Boford, či tak nějak, v Evropě se v té době již nevyskytující. Ve dveřích nebyla skla, nebo se nedala vysunout, zato dveře se vysunovaly, tedy otevíraly zcela samovolně téměř při každém zabočení vozu. Oceňovala jsem moudrost odstředivé síly, díky které když dveřím na jedné straně jsem bránila v otevření, držely díky této síle ty na druhé straně dostředivou silou zatlačované a pomáhaly mi udržet se ve voze.
Na dobrodružnou cestu z letiště jsme zapomněli v kouzelném hotelu Sea View. Byl podle mých představ koloniálních staveb, pokoje hostů v bungalovech, uprostřed prostranství hotelu restaurace, kde byly stoly v otevřeném zastřešení. Žádné zdi kolem, pouze upravená 
zahrada v jejímž konci i miniaturní Zoo.
Trochu problematický byl však náš večerní pokus podívat se do města. Na ulicích bylo relativně dost lidí, kteří se nám snažili nabídnout nějaké zboží či služby, a i když jim nechci připisovat nic nekalého, tak trochu z nich šla obava.
Přes den to bylo jiné, všude spousta obchodů a skutečně nepředstavitelný sortiment. Vzhledem k tomu, že se mi vždy líbila čínská keramika a porcelán, byl to ráj, který předčil veškerá očekávání. Velmi impozantním dojmem myslím, že na každého musela zapůsobit singapurská zlatnictví. Nebylo třeba žádná vyhledávat, prostě jste šli po ulici, většinou jeden obchod vedle druhého, vchody do obchodů tvořilo otevřené prostranství, před všemi domy podloubí chránící proti slunci či dešti a sloužící i jako místa k posezení. A právě mezi obchody s keramikou, potravinami, ovocem, byla i zlatnictví. Většinou relativně prostorná, s prosklenými pulty či stoly a vše plné zlata, ale v nepředstavitelném množství. A zlaté předměty to byly ne ledajaké. Od miniaturních přívěsků, po masivní náramky, řetězy na krk a další, vše velmi krásně provedené. Zlatnictví se však nápadně lišila od ostatních obchodů, u vchodu stál „samopalník“, někdy i dva. Ano Singapurčan s ostrým pohledem a na prsou s nabitým samopalem.
Proč uvádím tyto obchody? Jednak byly skutečně v mimořádném počtu, s ohromným výběrem zboží a nedovedla jsem si představit, že je možné, aby ještě přibývaly další, aby se ještě rozšiřoval výběr zboží, což se dělo a od obchodu k obchodu pokračovalo do nepředstavitelných rozměrů.
Při dalším pobytu jsem bydlela v hotelu, kde byla na pokoji TV. Z večerních zpráv si pamatuji, že pravidelně informovaly kolik aut bylo přepadeno na dálnici do Malajsie, kolik lidí při tom přišlo o život. Hotelovým telefonem současně někdo sondoval, zda nemám zájem o drogy či jiné služby. Uvádím to proto, aby bylo patrné, jakou změnou prošla bezpečnostní situace a nakonec i morálka lidí v této zemi, v tomto městě, kde je nyní kriminalita na mimořádně nízké úrovni, kde je bezpečno a čisto.
Většinou jsme se pohybovali kolem Raffles square, náměstí pojmenovaném podle zakladateli Singapuru.
Po pobytu Portugalců a Holanďanů, kolonizovali v podstatě bezvýznamnou rybářskou vesnici Angličané a Sir Stanford Raffles v roce 1819 položil základy obchodu. Kolem zmíněného místa bylo několik budov koloniálního slohu, vládní úřady, banky a obchody. Počátkem 70tých let tam v podstatě nebyly výškové budovy.
Obyvatelstvo Singapuru sestává z několika národností. Vedle Číňanů jsou to Indové a dále pak Malajci a potomci Evropanů. Na první pohled je patrné, že spolu žijí bez nějakých předsudků, isolace, ale naopak v souladu. Stejně pozoruhodné je, že zde je zastoupeno tolik náboženských vyznání a opět bez vzájemné nevraživosti. Vždyť je zde budhismus, křesťanství, taoismus, islám, konfuciánctví, hinduizmus. A tak okolnost, že úředním jazykem je čínština, angličtina, malajština a tamilština už připadá jako normální.
Ale zpět ke vzhledu města. Převážná většina domů byly dvoupodlažní budovy, kde 
přízemí v byl většinou obchod, restaurace či dílna. Bylo možné vidět krejčí, zhotovitele uměleckých předmětů při práci obdobně jako na okraji vozovek opraváře kol a motocyklů, někdy i aut. Byly tam sklady látek, potravin a jiného zboží. Mezi tím bylo patrné dohadování a obchodování Číňanů, Indů a dalších Singapurčanů.
Ve výčtu zboží jsem zapomněla na koberce, tolik a tak překrásných čínských koberců jsem již nikde neviděla.
Při každé další návštěvě jsem si uvědomila jak tyto obchůdky a tato atmosféra mizí a současně jak rychle se do oblak hrnou výškové budovy a mrakodrapy. Nyní celá oblast středu města je takový kousek New Yorku, respektive Manhatanu, ale vesměs s architektonicky velmi zdařilými budovami.
Při jedné z pozdějších návštěv jsem se octla na supermoderním letišti, moderním a tak velikém, že jsem se obávala abych cestou k východu nezabloudila. Jediné co se na letišti nezměnilo, byly singapurské letušky, chci říci jejich oblečení. Jejich šaty, myslím, že se tomu říká sárí. Tak typicky singapurské látky, tedy kresby a barev nelze přehlédnout .
I když obdivuji současné stavby a pokrok, tak i ve mně je trochu nostalgie a uvítala jsem proto při jedné pozdější návštěvě možnost ubytování v Sea View hotelu, důvěrně mě známému z prvého pobytu. Dokonce jsem se cestou z letiště taxikáři, tentokráte s moderní velkou Toyotou s klimatizací pochlubila, že ten hotel znám. Když pak zastavil před moderní výškovou budovou, pochopila jsem, že i ten hotel, byť stojí na stejném místě a má původní název. Obdobně jako letiště už je jiný, jako to letiště. A jiný byl již i obsah TV zpráv, jiná byla atmosféra při večerní procházce, posezení v místní restauraci jen tak na ochutnání místních specialit. Všude čisto, bezpečno.
Ještě zmíním jeden zážitek k přiblížení proměny letiště a službám zde poskytovaným. Při nákupu před odletem jsme s manželem tak nějak nezvládli ukončení nákupu čínského porcelánu a keramiky, a ten skutečně poslední kousek se stával předposledním, atd. Výsledkem byla velká váha zavazadel a cestou na letiště jsme v duchu počítali, o kolik že ta nadváha nákup prodraží. Nějakou náhodou se odlet našeho letadla asi o hodinu opozdil, což se ukázalo alespoň pro nás jako výhoda. Jednak jsme byli pozváni spolu s ostatními pasažéry do VIP místnosti, kde bylo občerstvení a nápoje včetně alkoholických v takovém výběru, že nikdy před tím ani potom jsem to již neviděla, vše nám k dispozici. Nad nadváhou zavřeli oči s ohledem na zpoždění. No řekněte, není to nejlepší letiště na světě, podle mne jistě, podle encyklopedie téměř…
I když jsem neslíbila turistické zajímavosti chtěla bych upozornit alespoň na místní Zoo. Byla tam spousta exotických ptáků, zvířat a vše ve velmi pěkném prostředí. Nemohu zapomenout upozornit na ostrov Sentosa, na který pendluje ferry. Je to ostrov s překrásnou pláží.
Zmínila jsem, že v Singapuru je několik úředních jazyků, kterými Singapuřané hovoří. Jednou jsem seděla vedle dvou Singapurčanů, myslím, že Číňanů, hovořili spolu a aniž jsem chtěla, slyšela jsem zvuk, lépe řečeno takovou modulaci řeči, typickou pro čínštinu. Předpokládala jsem, že hovoří čínsky. Náhle jsem si však uvědomila, že jim rozumím, mluvili anglicky, ale akcentem, modulací vět jako Číňani. Nezvykle vypadala někdy domluva dvou Singapurčanů na ulici, jeden hovořil anglicky, druhý mu odpovídal čínštinou, vše v pohodě, fungovalo to, rozuměli si.
A tak jako si rozumí mezi sebou, byť mluví několika jazyky a vyznávají různá náboženství, tak také od počátku samostatnosti Singapuru v polovině 60 let, kdy byl vyjmut ze správy Malajsie rozuměli politikovi jménem Lee Kuan Yew. Byl to on, kdo zemi vedl až do začátku 21 století, kdy pro věk odstoupil z výkonné funkce.
Byl to on, kdo vycházeje z Konfucia vedl zemi dle demokratických pravidel, ale s pravidly. Někteří to nazývají omezenou demokracií, je to ale demokracie s přísným dodržováním pravidel a zásadovým a principiálním odstraňováním nedostatků předem stanovenými a striktně dodržovanými zásadami. Takto nepředstavitelně potlačil a téměř vymýtil před tím vysokou kriminalitu, takto se město i za pomocí pokut stalo oasou čistoty, která nemá ve světě obdoby. Takto se zvýšila vzdělanost populace, rozvinul se průmysl, nebývale vzrostl obchod, finančnictví námořní a letecká doprava. A podle těchto pravidel sebere policie potácející se postavu, je-li podezření, že je to vlivem drog. Odebere vzorek moči a prokáže-li se droga je automatický nástup na léčení. Všem vyznavačům demokracie a lidských svobod bez omezení je tudíž třeba dát otázku, zda "porušení lidských práv" takové osoby, ale zároveň její zachránění je tak špatné, respektive co je víc, lidský život a zdraví nebo neomezené svobody.
Pochopitelně ten moudrý Číňan Lee Kuan Yew měl celou řadu doporučení, opatření, a neměla bych zapomenout na důležitost a možnost vzdělání, pro jehož růst doslova v nejlepším smyslu zfanatizoval celou společnost. Ze vzdělání udělal mýtus a vyplatilo se. Připadalo mi proto setkání s mladým Singapurčanem počátkem 90 let ve Švédsku na konferenci jako vyprávění z pohádky. Mladý inženýr ze Singapuru mi sdělil, že jeho otec se celý život živil prodejem zmrzliny, kterou rozvážel na upraveném jízdním kole. A tento zmrzlinář má dva syny a dceru, tohoto inženýra, jeho staršího bratra, který přednáší na univerzitě a dceru, která je lékařkou. Lee by z nich musel mít radost, ale on zná mnohem více podobných, během dvou generací tak proměněných jako ta země, město zná mnohem a mnohem víc o tom co Singapurčané dokázali.
A to si představte, že to vše dokázali při 35 stupních Celsia ve stínu a to po celý rok.
Marie Petříková
