ZÁLEŽÍ PŘEDEVŠÍM NA NÁS |
||
Jestliže si rodiče v zemích západní Evropy stěžují, že si jejich děti neváží blahobytu, který pro ně po válce vybudovali a děti na to odpovídají, že když je rodiče z hmotné stránky zcela zabezpečili, vzali jim možnost seberealizace, jedná se podle mého názoru ze strany rodičů o naivitu a děti svá slova zase většinou nemyslí tak zcela vážně. Rodiče by si měli uvědomit, že děti mají tendenci se bouřit a dávat najevo, že si chtějí žít svůj vlastní život, do kterého jim nebude nikdo mluvit. Jestliže však někde narazí, ve většině případů se vrací domů a to dříve opovrhované hmotné zabezpečení jim ještě může přijít vhod. Co se dětí týče, tak většina z nich si jistě uvědomuje, že i v zemích západní Evropy, které jsou v mnoha ohledech dále než my, je spousta problémů, při jejichž řešení se mohou seberealizovat. Proč však své rodiče trochu nepozlobit, když často mívají tendenci mluvit jim do života, že ano?! |
||
Možnost
seberealizace má mladý člověk i v České
republice. Lidé jsou různí, takže každý může
spatřovat smysl svého života v něčem jiném,
což je podle mého názoru dobře. Myslím si, že ta
část písničky z filmu Pekařův císař a císařův
pekař, ve které se zpívá: |
||
Všiml jsem si, že lidé mají často tendenci svádět všechny nedostatky ze svého okolí na ty nahoře, na naše politiky. To platí i v otázkách ochrany životního prostředí. I když politici mohou za mnohé, myslím si, že každý člověk by měl co se ochrany životního prostředí týče (ovšem zdaleka nejen při řešení tohoto problému) vždy nejdříve začít sám u sebe. Řekl bych, že na každém z nás ve velké míře záleží, jestli se po lese nebudou válet odpadky, jestli nebudeme znečišťovat potok, který teče kolem naší chaty, tím, že si v něm umyjeme auto nebo jestli si nebudeme do vázy trhat vzácné rostliny, abychom se z nich mohli těšit jenom my a nikdo jiný. Svým ohleduplným chováním k životnímu prostředí můžeme napomoci k jeho ochraně opravdu všichni, i když si to samozřejmě všichni nezvolíme jako hlavní náplň svého života. Na to, aby se stal člověk dobrým profesionálním ochranářem a aby ho jeho práce opravdu plně uspokojovala, musí mít totiž určité povahové rysy, stejně jako musí mít nějaké jiné povahové rysy, aby byl dobrým finančníkem nebo zase jiné, aby se mohl stát námořníkem. Jak už jsem se zmínil, lidé jsou různí a každý má tudíž vlohy pro něco jiného. |
||
Dalším problémem naší společnosti, k jehož řešení může přispět svou troškou opravdu každý, je otázka mezilidských vztahů. V poslední době se vžilo úsloví , žespolečnost má blbou náladu. To by mělo mimo jiné vyjadřovat i to, že se k sobě až příliš často lidé nechovají tak, jak by se slušelo. Je jistě legitimní, žádat od našich politiků, aby se v tomto směru postarali o zlepšení, konec konců proto jsme si je zvolili, aby jednali vždy v souladu z našimi zájmy a my si mohli v poklidu a plni dobré nálady užívat života s vědomím, že co stát reprezentovaný těmito politiky činí, dobře činí.Tak by to v ideálním případě mělo být. Nevím, jestli to tak někde ve světě skutečně funguje, spíše jsem si skoro jistý, že ne. Podle mého názoru má totiž každý člověk, tedy i každý politik, dobré i špatné vlastnosti, přičemž u někoho převládají ty dobré a u někoho zase ty špatné. Že by ovšem někdo neměl vůbec žádné špatné vlastnosti, tomu nevěřím. Je záhodno, aby u politických představitelů vždy převládali právě ty dobré vlastnosti, musí se ovšem počítat s tím, že chybu může někdy udělat i ten nejlepší z nejlepších.Chybovati je přece lidské. |
||
Mám jednoho kamaráda, který je ve všech směrech jednička. Ať se snažím sebevíc, nemůžu přijít na žádnou jeho špatnou vlastnost, i když z toho, co jsem napsal výše vyplývá, že podle mého názoru nějakou špatnou vlastnost určitě mít bude. Mám jiného kamaráda a to je moc zajímavý člověk. Má řadu špatných vlastností, má i řadu dobrých vlastností a je velmi podnětné, zábavné a příjemné s ním něco podnikat. Co se týče kamaráda jedničky nemám ani chuť moc často ho vídat, i když se bezesporu jedná o skvělého člověka. Čím to asi bude? Skoro to vypadá, že největší chybou tohoto supermana je to, že snad ani nemá žádnou chybu! |
||
Tím, co jsem zde napsal, nechci v žádném případě omlouvat chyby našich politiků, které jsou velmi často stejně nepochopitelné, jako neomluvitelné. Chci tím jenom naznačit, že nejen v našich společenských podmínkách může být nereálné očekávat,že by se právě politici v dohledné době mohli zasloužit o zlepšení celkové atmosféry ve společnosti, potažmo o zlepšení mezilidských vztahů. Z toho důvodu si myslím, že by nebylo od věci, kdybychom se pokusili chopit se toho sami. Vždyť jistě až na výjimky každý člověk chce dobře vycházet se svým okolím,nemluvě vůbec o tom jaké to je, když na někoho padne ona příslovečnáblbá nálada. V denním tisku jsem se po posledních parlamentních volbách dokonce setkal s názorem, že překvapivě vysoký výsledek, kterého ve volbách dosáhla jedna z našich politických stran, byl zapříčiněn tím, že se tato strana mimo jiné pokusila ve své předvolební kampani bojovat s blbou náladou. Myslím si, že by na tomto názoru mohlo něco být. Když tedy v tomto směru mohla dosáhnout jistých sporných úspěchů skupina podvodníků, kterým jde jenom o moc a o to, aby si co nejvíc nakradli (jak by to jistě řekli jedni), nebo snad skupina odvážlivců, kteří budou bez sebemenšího ohledu na svůj prospěch bránit až do posledního dechu naše zájmy (jak by to jistě řekli druzí), tak já, který se pouze spokojím s konstatováním, že podle mě pravda bývá velmi často někde uprostřed, říkám: proč bychom nemohli my všichni dosáhnout v tom samém výsledků mnohem lepších?! |
||
Myslím si, že stejně jako při řešení řady jiných problémů, by i v oblasti zlepšování mezilidských vztahů měl každý začít především sám u sebe. Když si to všichni uvědomí a začnou se podle toho chovat, tak by to ,co jsem napsal výše a co ještě hodlám napsat, nemuselo být jenom další nesmyslnou mobilizací, jakých jsme si v poslední době užili poměrně dost. Pojďme se k sobě chovat slušně! Usmívejme se na sebe, zdravme se, když nás někdo požádá o pomoc, pokusme se mu, je-li to alespoň trochu možné, vyhovět, nepromarněme jedinou příležitost udělat někomu radost. Nebuďme lhostejní k problémům druhých, projevujme zájem a soucit. Nechovejme se k druhým povýšeně. Jestliže spolu jednají dva lidé, mělo by být v první řadě zřejmé, že se spolu baví člověk s člověkem a ne to, jestli jde o profesora a studenta, nadřízeného a podřízeného nebo vysokoškoláka a zedníka. V žádném případě si totiž nemyslím, že by byla hodnota člověka závislá na tom, jakého dosáhl vzdělání. Nesuďme lidi, když se nechovají přesně podle našich představ, aniž bychom zkusili zjistit, co je k takovému jednání vede.Třeba jsou schopni svoje jednání vysvětlit tak, že s ním budeme zcela srozuměni. Co nejvíce spolu komunikujme. Lidé by spolu měli mluvit a sdělovat si své myšlenky. Jednak může být velmi podnětné hloubat o nápadech, názorech a postojích druhých, jednak si tím můžeme mnohé vysvětlit a předejít tak řadě nedorozumění. Co nejvíce... Myslím, že těch pár teček je zcela namístě. Jistě každý z nás přijde ještě na spoustu věcí, které by bylo pro zlepšení vztahů mezi lidmi záhodno udělat. |
||
Někdo může namítnout: |
||
"Když se případně já budu z hlediska mezilidských vztahů chovat naprosto vzorně, ale mé okolí se tak chovat nebude, nemá vlastně vůbec smysl být laskavý, naopak by se to mohlo ještě vymstít. Ostatní by mě mohli třeba všelijak využívat! Mohli by ze mě tahat peníze....a musel bych posluhovat nemohoucí sousedce, která je ve skutečnosti jenom líná....a....a tak! No, co mi na tohle povíte?! |
||
Má odpověď na takovou záludnou otázku by možná udělala radost panu Darwinovi. Jistěže okolí může někdy člověka využívat. Záleží však na každém z nás, jestli to budeme schopni rozpoznat a učinit tomu přítrž. Ovšem, co se týče toho, že by laskavé chování nemuselo mít žádný smysl, tak s tím naprosto nesouhlasím. Lidé mají podle mého názoru tu vlastnost, že se snaží napodobovat, tím se příliš nelišíme od našich zvířecích předků. Možná, že se zpočátku budete chovat laskavě jenom vy, potom se po vás třeba začneopičit někdo z vašeho okolí, nejdříve jeden člověk, pak druhý, třetí. Tito lidé budou zase působit na trochu jiný okruh přátel a známých, než vy. Až se tedy bude proces napodobování opakovat, musí po určité době nakonec dojít k tomu, že zasáhnete zprostředkovaně i člověka, kterého vůbec neznáte.A to se bude jistě dít znovu a znovu. Vlna laskavosti, přívětivosti a dobré nálady se tak může šířit celou společností v určité míře nezávisle na tom, co právě vyvádějí naši politici. |
||
Někomu se může zdát tento můj názor až přespříliš naivní. Já si to ovšem nemyslím. Ve svém životě už jsem se totiž setkal s řadou situací, kdy jsem mohl pozorovat proces napodobování v praxi. A nejednalo se pouze o děti, u kterých je napodobování samozřejmou součástí jejich vývoje. Za všechny uvedu jeden příklad. Moje babička kdysi pracovala jako pokladní v jedné restauraci. Když měla volnou chvilku, tak neseděla jako ostatní personál s rukama křížem, ale šla dělat to, co bylo zrovna potřeba, i když to zrovna nebylo součástí pracovní náplně pokladní. Ostatní zaměstnanci byli zpočátku z jejího chování zmateni, něco takového rozhodně nebývalo (a ani dnes to ještě není) zvykem. Pomalu se však většina z nich začínala chovat stejně jako ona. A tak se stalo, že jeden člověk ovlivnil v tom dobrém slova smyslu naprosto nenásilným způsobem řadu dalších lidí jenom tím, že jim šel příkladem.Ne nadarmo se říká, příklady táhnou! Když ovšem toto rčení může platit při zlepšování pracovní morálky, proč by nemohla platit také při zlepšování mezilidských vztahů?! |
||
Domnívám se, že především na nás samých záleží, v jakém světě budeme žít. Jestli ve světě plném lhostejnosti, nezájmu a sobectví nebo ve světě, kde k sobě lidé budou laskaví a milí a budou si vzájemně pomáhat. Z toho důvodu bychom měli okamžitě začít dělat všechno proto, aby se naplnila právě ta druhá alternativa! |
||
Libor Holub |