Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Slavomír,
zítra Zdeněk.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Fotografování
 
S přibývajícím věkem se stávám i pamětníkem technického pokroku a změn ve vybavení lidí k jednotlivým činnostem. Platí to i pro fotografování, činnost velmi rozšířenou, se kterou má téměř prakticky každý osobní zkušenost.
Nedávno jsem viděl reportáž, ve které před děti schopné používat mobil položili klasický domácí vytáčecí telefon. Ukázalo se, že si nevěděly rady, snažily se mačkat čísla v číselníku, ale nenapadlo je vytáčení. Tyto děti však umí nejen telefonovat mobilem, ale s ním umí i fotografovat a snímky na dálku zasílat.
 
Představil jsem si ten rozdíl mezi generacemi, jak by tato generace s překvapením a nejspíš i nevěřícně hleděla na mé počínání s fotografováním. Můj první fotoaparát byl Flexaret, zrcadlovka na film s 12 snímky.
 
Poté, co jsem s tímto filmem 12x zmáčknul spoušť, tj. udělal 12 fotografií, jsem film vyndal z fotoaparátu a v bakelitové nádobce s kapalinou - vývojkou vyvolal, poté usušil vše v černé komoře, tj. v koupelně a poté pomocí zvětšovacího přístroje zhotovil obrázky - fotografie k založení do alba.
 
Popisuji to s cílem sdělit, že každý, kdo v této době fotografoval většinou nejen znal celý proces vzniku fotografie, ale často byl schopný to i sám realizovat.
 
Poté film převládl užší kinofilm, nejprve černobílý a poté i barevný, který se většinou vyvolával a snímky z něho vyhotovovali v laboratořích. Tato situace trvala v podstatě téměř do konce minulého století. Posléze japonská společnost SONY vyvinula způsob ukládání fotografie na elektronický materiál, elektrické prvky CD a tím náhradu předchozího ukládání na film. Rozšířily se, a též jsem ho vlastnil fotoaparát (Olympus) s paměťovou kartou, s možností přehrání do počítače.
 
Jako člověk, který se celý život zajímal o techniku, nakonec se tak i živil mám upřímnou radost z pokroku, ale současně mám pochybnosti či obavy z té rychlosti. Z toho, že zmizela ta možnost si tak nějak osahat a zažít jednotlivé stupně pokroku, změn a stále rostoucí závislosti na přístrojích, nyní zejména počítačích.
 
V mládí jsem si vyrobil rozhlasový přijímač, opravoval motor automobilu, opravoval motocykl, pračku. Ke všemu stačil šroubovák a klíče. Nyní ani automechanik to nemůže udělat bez speciálního zařízení a počítače.
Ta moje obava je z té rychlosti změn od stavu, kdy většina lidí věděla alespoň v omezené míře, proč a na jakém principu věci, které používají pracují, tak nyní většinu lidí ani nenapadne se nad tím zamyslet. Pokud se mně vybaví v minulosti vyslovené obavy, že roboti (stroje) ovládnou člověka, což vypadalo jako fantazie, tak současná doba to rozhodně nevyvrací.
 
Svou profesí jsem se dostal po škole k prvnímu počítači v tehdejším Československu.  Počítač SAPO (Samočinný Počítač) zabírající velkou místnost a jehož schopnosti – výkon, byl nesrovnatelně menší ve srovnání se současným notebookem velikosti knihy. Ale věděl jsem z čeho je složený, jak jednotlivé části pracují, zatím co o tom, s čeho sestává notebook a jak pracuje mám jen velmi mlhavou představu a obávám se, že řada lidí jej používající nemá představu žádnou.
 
Jaroslav Petřík
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 14.06.2022  06:53
 Datum
Jméno
Téma
 14.06.  06:53 Přemek
 13.06.  13:27 Václav Kontakt na Járu Kohouta a Jitku Molavcovou
 13.06.  12:25 Von
 13.06.  09:54 olga janíčková