Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála dluhů
 
V této chvále si opět vezmu na paškál fenomén, jehož se kdekdo bojí jako čert kříže. Jako bych to už viděl – to kroucení očima i celou hlavou a ty udivené pohledy, jak někdo může chválit dluhy! A i když to bude velmi těžké, jdu odvážně do toho. Věřím, že vás vážení čtenáři přesvědčím a nakonec mi dáte za pravdu. 

Snad mi bude prominuto, že začnu ekonomickou definicí: „Debet“ – název dlužnické stránky účtu, tedy „má dáti“, opak „kreditu“, tedy položky na stránce „dal“. Je jasné, že ten účet může být osobní, rodinný, obecní, podnikový či dokonce celostátní a je jasné, že nejlepší je, když je mnohem větší suma na stránce „dal“! Ale …
 
 
Vraťme se na chvíli do těch „krásných“ dob, „když ještě civilizace nebyla a celým širým světem vládla idyla, lidi byli jen nahaté opice, brontosaurus válcoval jim silnice“ a ještě neznali peníze. Protože nikdy v historii lidstva neuměl žádný jedinec ani jedinka vyrobit pro sebe vše potřebné, bylo nutné se specializovat. „Ten umí to a ten zas tohle“, není jistě třeba to dále rozvádět, snad i tuhle další Werichovu písničku znáte. I když tento druhý text notně zaváněl socializmem, něco na tom bylo.  No - a když ještě nebyla známa cena zlata a nebyly peníze, ani žádný jiný směnný prostředek, tak se nejprve objevil směnný obchod. Prostě – něco za něco, a když to tak uvážíme, ono z toho směnného obchodu leccos zůstalo dodnes! Samozřejmě v trochu jiné, většinou nepříliš morální podobě. 

Tehdy ovšem při směnném obchodu byly dluhy, pokud vůbec existovaly, docela zábavná věc. Protože se nic „nevyrábělo do foroty“, zcela jistě se zpočátku nevedlo žádné účetnictví. A tak si dovedeme jistě představit, jak se tumloval ten, kdo uměl vydělat kůži na bederní roušky, aby za ně dostal od šikovnějšího lovce něco na zub, a také naopak, kolik toho muselo být uloveno, aby bylo nejen na ty roušky, ale i na kyje a oštěpy, které zase vyráběl „zbrojař“. 

Pak ale to i dle písničky Voskovce a Wericha vzala civilizace hopem:
 
„Jednoho dne přišlo lidem za těžký, chodit líčit na mamuty jen pěšky.
 Vypsali soutěž na vynález kola, netušíce co zla kolo vyvolá!
 Každý kolo chtěl, dal za ně, co měl, ten kdo kolo vymyslel, čím dál tím více chtěl!
 Dávali mu škeble, on chtěl pterodaktyla, cena kola hnedle, závratná byla.
 Konečně pak přišel na to, že chce za to kolo zlato, za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze.
 Tak vznikl člověk bohatý a první krize.
 Protože zlato měli pouze, ti co znali kšeftovat, tak ostatní z nouze začli pracovat.“  

  
Musíme si ale uvědomit, že každý rub má svůj líc a bez počátečních dluhů by civilizace nikdy nebyla tam, kde je dnes. Prostě – dluhy zaniknou až se zánikem peněz, nebo spíše – se zánikem civilizace. A když už v této chvále docela nechvályhodně „vykrádám“ naše známé velikány, nakonec trochu upravím a přidám něco navýsost optimistického ze současnosti od „neznámého anonyma.“
 
Krásný líný den v malém malebném městečku v rekreační oblasti. Slunce pálí, ulice po obědě vylidněné, čas siesty. Časy jsou nelehké, dá se říci, že těžké, všichni jsou zadluženi, všichni žijí na úvěr. A v tom krásném dni projíždí městečkem bohatý, pochopitelně zahraniční turista. Zastaví se v jediném místním hotelu, položí na pult v recepci 100 euro jako zálohu řka, že si pořádně prohlídne hotel, a bude-li spokojen, stráví tam několik nocí. Majitel hotelu je nadšen, bohatému hostovi doporučí, ať nespěchá, ať si prohlédne i rozlehlou zahradu a okolí, že času je dost. A jakmile host odkráčí na prohlídku, popadne stovku a běží splatit dluh řezníkovi. Řezník je spokojen a jen si utře ruce od masa a letí s touto bankovkou splatit svůj dluh místnímu farmářovi, který pěstuje vepře. Farmář ani nevěří svým očím a ihned běží zaplatit dluh kolegovi, od kterého bere krmení. Prodavač krmení fofruje zaplatit dluh místní prostitutce, které se dotkla hospodářská krize samozřejmě také a musela poskytovat své služby na úvěr. Uspokojená kněžka lásky tak může rychle splatit dluh hoteliérovi za nezaplacený pokoj. Hoteliér, který už se vydýchal a ustrašeně vyhlíží, kdy přijde bohatý turista z prohlídky okolí hotelu, rychle položí valutovou stovku na pult. V tom se právě objeví turista a s výmluvou, že hotelové pokoje mu nevyhovují, bere tu svou stovku s pultu, klidně odchází do odpolední výhně a odjíždí.

A co se to tedy v tom  malém krásném městečku stalo? No přece – malý zázrak! Nikdo nic nevyprodukoval, nikdo si nic nevydělal, ale celé městečko je rázem bez dluhů a vzhlíží do budoucna s velkým optimismem!

 
Tak co – je možné chválit dluhy anebo ne? Ale už mě vlastně unavuje odpovídat na tuto jasnou otázku, která je vlastně pouze řečnická…
 
Text: Vladimír Vondráček
Ilustrace: František Kratochvíl (Frk)
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 28.05.2022  01:43
 Datum
Jméno
Téma
 28.05.  01:43 Jana Gotwaldová
 23.05.  17:49 Von
 22.05.  17:20 Vesuviana
 22.05.  15:05 Václav Moc pěkný a zábavně napsaný příspěvek!
 22.05.  13:06 Ivan
 22.05.  09:58 olga janíčková
 22.05.  09:57 Přemek
 22.05.  09:55 Přemek
 22.05.  06:25 Jarosla