Po dlouhé době mělo ústecké muzeum možnost ukázat část svého bohatého depozitáře veřejnosti. Plakát zval na výstavu lahví pod názvem FLAŠKA. V pohraničí se běžně prolínala čeština s němčinou a německý název die Flasche se hovorově změnil na flašku a rozuměli tomu všichni. Flaška provází člověka od kojeneckého věku až do stáří, jak ve svém úvodu podotkl ředitel muzea. Před otevřením výstavy byl uveden film o záchraně, vylovení a pečlivém opatrování nalezené ústecké flašky až v Hamburku, doprovázený komentář byl přerušován salvami smíchu. Muzejníci se v dokumentu představili nejen jako zachránci, ale hlavně jako „šoumeni".
Zahájená výstava je věnována ústecké sklárně, dnes už neexistující. Její historie sahá do roku 1872, tedy před 150 lety. Z původního záměru výroby demižonů na export kyselin pro ústeckou Chemičku se stala největší lahvárnou v Rakousku-Uhersku. Původní ruční výroba foukáním byla novým majitelem v roce 1913 nahrazena automatizovanou výrobou strojů značky Owans/USA, což produkci několikráte znásobilo. Lahve putovaly do celého světa od Číny, přes Egypt na Kubu či Jávu. V Evropě největší zahraniční odběratelé byly Norsko a Dánsko. Sortiment byl široký od lahví na nápoje, na chemikálie, léčiva, kosmetiku, různé flakony, laboratorní sklo, zavařovací sklenice s víčkem až po demižony různých velikostí. Firma se rozrůstala a pro nové skláře (většinou to byli Češi) se vybudovala dělnická kolonie. V roce 1906 to bylo už 150 bytů, byla otevřena školka a lázně. K dispozici měla firma i vlastní železniční vlečku. Přes problémy v dobách krize, sociálních nepokojů a obou světových válkách firma existovala i když s různým omezením. V roce 1895 měla cca 900 zaměstnanců, v roce 1945 jen 410 a polovina z nich byli francouzští a sovětští zajatci.
Po osvobození přišli nový lidé, nové technologie i trhy. Výroba byla ukončena v roce 1997 a chátrala až do roku 2019, kdy byla srovnána se zemí. Součástí fabriky byla i vzorkovnice, technologická databanka zahrnovala nejen výrobky z vlastní produkce, ale i cizokrajné lahve. Sloužila hlavně k ověřování technologických parametrů z dřívějších zakázek, ty cizí ke zjištění jaký je trend ve světě. Po čase se nepotřebné vzorky průběžně likvidovaly. V době znárodnění zde byly převážně lahve ze třicátých a čtyřicátých let a vzorkovna byla ponechána svému osudu. Částečně byla rozebrána k soukromým účelům, cizokrajné lahve lákaly.
V roce 1968 pracovníci muzea vzorkovnu převedli do muzejních sbírek a ty tvoří základ dnešní výstavy. Těsně před demolicí objektů muzejníci vytahovali ze sutě ještě poslední pozůstatky.
Co na výstavě uvidíte? Pokud se domníváte že jen lahve, tak máte jen částečnou pravdu. Jsou tam stovky různých lahví, v různých velikostech, tvarech a barev. Velkorozměrné fotografie vám přiblíží dávnou dobu, tehdejší pracovní prostředí i lidi co tam tehdy pracovali. Vše s popisem je sestaveno tak, že to ladí i oku. Zejména vzorky vypadají jako nové a to díky ruční práci desítkám myček,za jejichž práci nezapomněl kurátor výstavy poděkovat. Na jednu stranu připravit foukanou pivní láhev dosahující výšky metr šedesát, na druhé straně miniaturní ozdobný flakónek dá stejnou práci. A těch různých věcí jsou tam stovky. A k velké radosti pana ředitele muzea se našel i důkaz, že i trpaslíci se také podíleli na výrobě flašky.
Tuto velmi zajímavou výstavu uspořádanou ve vysoké kvalitě si rozhodně návštěvníci neměli nechat ujít, čas tam strávený nebude promarněn.