Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála grafomanie
 
Proboha – co je to za chválu? Údiv rozhořčených čtenářů je zde bohužel na místě a nevím, jak bych ho zmírnil. Navíc ještě ani nevíte, co vás čeká, neboť to bude chvála plná nejrůznějších vysvětlení, sice nezbytných, ale velmi často možná nevysvětlitelných, což je samozřejmě oxymóron jako hrom.
 
Proč jsem napsal tuto chválu, pozná každý hned v následující větě. Když jsem se nyní na  stará kolena a vlastně na staré všecko probíral svými šuplíky, potažmo různými archívy v počítači, uvědomil jsem si sice pozdě, ale přece, že jsem asi grafoman, tedy člověk, trpící chorobnou psavostí! Jistěže to není příliš příjemné zjištění, a tak jsem se rozhodl proti tomuto hanlivému názvu bojovat. Samozřejmě ne tím, že bych psát přestal. To ani náhodou!  A ačkoliv jsem tvor poměrně jednoduchý, učinil jsem to rafinovaně, a to tak, že se právě zvýšenou psavostí podívám této psavé mánii na zoubek. A posuďte prosím, jaké podivnosti jsem odhalil!
 
Nemusel jsem ani dlouho přemýšlet - ono to myšlení nakonec přece dost bolí - a přišel jsem na to, že grafomanie neexistuje, nikdy neexistovala a nikdy existovat nebude! Grafomanie je prostě naprostá a sprostá fikce, kterou si vymyslela spisovatelská a básnická loby, a to ze zcela sobeckých a zištných důvodů. Hájí tím své zájmy a v každém začínajícím autorovi vidí hned nekalou konkurenci. A tu vidí zejména v autorech mladých, kteří mohou být ještě dlouho literárně plodní, což - na štěstí pro zmíněnou loby - není můj případ. Tato už staletími zavedená loby trestuhodně zamlčuje, že na polibky literární múzy zdaleka nemají monopol pouze básníci a spisovatelé renomovaní! Ale prodejní kritici i nakladatelé jim jdou bohužel na ruku. Přitom jsou to většinou kritici ze stejného hnízda jako ti, kteří nerozpoznali takové talenty světové literatury, jako byli např. Melville, když vyšla jeho Bílá velryba, Flaubertova Madame Bovary či Tolstého Anna Karenina.
 
Literární a vlastně každá umělecká tvorba má svá velká úskalí, a snad každého autora neustále pronásleduje děsný strach, aby nebyl nazván dalším hanlivým názvem – plagiátor! Zde se ukazuje, že i v minulých stoletích velikáni umění velmi záviděli jak svým současníkům, tak i nebožtíkům. Vždyť na přiklad lord Byron napsal o Shakespearovi, že tento velikán pouze vybrakoval zápletky ze starých románů a příběhy upravil s minimálním přispěním vlastní myšlenky! Dále se možná leckomu vybaví příklady spisovatele Antonína Somra či daleko známějšího našeho polyhistora Járy Cimrmana. První z nich - pro nepamětníky – je spisovatel z první semaforské hry Člověk z půdy, který sice uměl psát, ale neuměl číst. A tak napsal třeba Tři mušketýry a Bílou ne moc, a moc se divil, že tato díla už napsal někdo před ním! Smolařské výzkumy a zejména vynálezy Járy Cimrmana jsou mnohem známější a netřeba je připomínat. Kulantní obejití plagiátu v muzice moc hezky kdysi objasnil Jaroslav Uhlíř v jedné staré silvestrovské skeči. Na tehdejším světovém hitu Babylon skupiny Bonny M ukázal, jak je snadné využít pár taktů naší starší písně - Až budou trumpety překrásně zpívat! A našli bychom další, ještě kurióznější příklady. Ústřední melodie ze starého českého filmu Noční motýl je silně „inspirována“ známým Straussovým valčíkem, další ústřední melodii ve filmu Světla ramp si velký Chaplin prostě „vypůjčil“ z Čajkovského nádherného klavírního koncertu. I naši hudební velikáni se na tomto poli pořádně „namočili“. Antonín Dvořák prý slyšel nejslavnější motiv Larga ze své Novosvětské z úst černošského uklizeče v hudební škole v New Yorku, Bedřich Smetana pak nemusel cestovat tak daleko, a našel nejznámější motiv pro svou symfonickou báseň Vltava v lidové písni Kočka leze dírou. Stačilo mu tu melodii převést z durové tóniny do mollové.
 
Proč toto vše píšu? Chtěl bych především pochválit všechny ty, kteří se nebojí být označeni za grafomany a navíc přesvědčit všechny zatím neznámé „latentní“ autory i autorky, aby odhodili svůj ostych a stále se pokoušeli vypudit ze sebe to, co v sobě dlouho zadržují! Když se to povedlo výše jmenovaným, proč by se to nemohlo povést i nám? Písmena abecedy přece zná každý, stačí je poskládat do slov, slova do vět atd.
 
Negramotní u nás snad už vůbec nejsou, tak až každý z nás popíše pár prvních stránek a bude pokračovat, tak pak stačí už jen málo – sehnat nakladatele, vydat knížku, nebo alespoň najít své čtenáře na internetových stránkách… A abych dodal všem odvahy, svěřím se nezištně se svými zkušenostmi.
 
Při probírání těch svých už zmíněných „šuplíků“ jsem kdysi našel i ušmudlaný notýsek a v něm svou první „básničku“ z konce II. světové války:
 
Potkal mlynář kominíka, nevyhnuli se, spadli při tom do rybníka a potloukli se.
Když tam spadli jako zvadlí, koukli na sebe, začali si nadávati a šli do sebe!

 
Myslel jsem, že to nemůže být plagiát, neboť jsem to cizí slovo tehdy pochopitelně vůbec neznal, zplodiv tyto „verše“ ve svých necelých deseti letech, a přesto se pak ukázalo, že podobná je jedna národní píseň! A jak jen nepatrně jsem se vypracoval za dalších 70 let, to dokumentuje následující aforizmus:

Spěchej raděj pomalu, loudávej se rychle, hranatá je někdy koule, kulatá je krychle!
 
A nakonec zjišťuji, že v této chvále vlastně paradoxně chválím něco, co vůbec neexistuje!  Děj se vůle boží, jsem zvědav, zda to nyní po letech konečně spatří světlo světa!
 
Vladimír Vondráček
Ilustrace FrK Kratochvíl, foto internet
 
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 13.01.2020  08:48
 Datum
Jméno
Téma
 13.01.  08:48 Von
 12.01.  19:47 Bobo -:)))
 12.01.  13:49 Karla I.