Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála optimismu a pochyb
 
Tato chvála pojedná – alespoň dle mého možná neskromného názoru - o dalším velmi zajímavém a navíc i velmi důležitém tématu.  Ale rychle k věci.
 
Jistě mohu alespoň doufat, že toto téma může být zajímavé a tedy i chvályhodné hned ze dvou důvodů. Chvályhodný je jistě optimismus sám o sobě a jeho spojení s pochybami také asi není tuctová záležitost. Přesto se pro jistotu pokusím nejprve vychválit optimismus a pochyby odděleně a pak teprve v symbióze.
 
Podle známé definice je optimismus chvályhodná vlastnost či schopnost vidět věci a situace z té lepší stránky. Je tato sklenice poloplná nebo poloprázdná?
 
 
 
To je klasická otázka na prověření, zda je člověk optimista či pesimista. Optimismus je navíc přímo klasický příklad lidské vlastnosti, která se nejlépe prověřuje při porovnání s pravým opakem, tedy s pesimizmem. Důkazů mohu nabídnout mnoho. Hezké je jistě další gastronomické tvrzení, že optimista vidí v ementálu sýr a pesimista pouze díry. Jeden z nejlepších bonmotů na toto téma pak pronesl kdysi Winston Churchuill: „Pesimista vidí obtíž při každé příležitosti a optimista vidí příležitost při každé obtíži!“
 
Optimisté jsou prostě lidé vyrovnaní, veselí, mnohdy ironičtí, někdy až se sklonem k černému humoru. Každopádně dokážou zvednout náladu třeba i na pohřbu a často pořádně naštvou leckterého pesimistu. Optimisti zásadně odmítají tvrzení, že jejich krásná víra je pouze nedostatek informací, a že sami jsou jen nepoučení pesimisti. Váídeňský dramati a herec J. N. Nestroy napsal: „Pesimista je člověk, který se obává, že všichni lidé jsou takoví ničemové jako on.“ A známější Mark Twain pak říkal: „Není smutnějšího zjevu než mladý pesimista; leda ještě starý!“ Nejoptimističtější je pak F. Gilot svým rčením: „Svět patří optimistům, pesimisti jsou jenom diváci.“
 
Optimismus je tedy záležitost tak očividně a ušislyšně chvályhodná, že se až stydím to tady dále zdůrazňovat. A tak rychle postupme k pochybám, kde ta chvály hodnost možná tak jednoznačná nebude, ale toho se nebojím.
 
V jedné starší písničce se sice zpívá – „je hloupý kdo váhá, stále v lásce otálí“, ale já se nejednou přesvědčil, že kdo si počká, ten se dočká. A proti tomuto poměrně lacinému textíku musím vyrukovat s mnohem fundovanějšími argumenty. Britský matematik, filosof, logik a nositel Nobelovy ceny Bertram Russell, velký sympaťák a milovník lulky jednou prohlásil: „Všechny trampoty lidstva pocházejí z toho, že hlupákovi je všechno jasné, zatímco moudrý člověk je samá pochybnost.“  Protože je tento bonmot na výsost pravdivý a svět kolem nás je takový, jaký je, pak to svědčí pouze o tom, že nám zřejmě bohužel nevládnou žádní lumeni …
 
Na první pohled by se sice mohlo zdát, že to žádná chvála pochyb vlastně není, protože snad právě ty pochyby by měly být příčinou trablů, ale je třeba zaměřit svou pozornost na první část této skvělé sentence. Vždyť v historii samozřejmě největší problémy lidem způsobily neuvážené rychlé kroky a nesmyslná rozhodnutí mocných a „neomylných“ hlupáků, střílejících od boku, a jen málokdy uvážlivé a tím i pomalejší rozhodování pochybujících moudrých lidí. A Bertrand Russell nebyl jen tak někdo, dožil se téměř stovky let a tu Nobelovku dostal za literaturu, i když nebyl spisovatel! Navíc mě úplně dostal dalším svým výrokem: „Postačujícím lidským údělem je život vedený láskou a orientovaný věděním.“ Snad jsem vybral své argumenty správně.

 
 
V celé předlouhé historii lidského společenství se s velkými pochybami vůbec potýkali velikáni největších kalibrů. Snad postačí jeden příklad za všechny. Pochyby jednoho z nich nezahnala ani Xantipa, a tak Sokratův výrok – „vím, že nic nevím“ - zná snad každý! Je ovšem trochu nechvályhodné, když se jím zaštiťují studenti-lajdáci, aniž by se k němu dopracovali sebemenším přemýšlením.
 
Samozřejmě jsou pochyby malé i pochyby velké. Provázejí každého z nás od kolébky až do hrobu a jsou základní hnací silou lidského pokroku. Zhoršit, neřku-li zničit něco je vždy velmi snadné, o tom pochybovat netřeba. Ale aby bylo cokoliv vylepšeno nebo objeveno, nejprve musí být někým chvályhodně zapochybováno o tom, že to něco je třeba změnit, nebo  že něco chybí! Dá se říci, že největší koumáci jsou ti, kdo nejvíce pochybují. Pochybující a váhající rozumní lidé sice mohou někdy, nebo i často narazit, ale nepochybující suveréni musí dříve nebo později narazit vždycky! Je pouze na těch prvních, aby ti druzí narazili co nejdříve a co nejdříve odešli od válu!
 
A nastal čas na závěr nějak sloučit optimismus s pochybami a vychválit jejich symbiózu. Jak by bylo na světě krásně a dobře, kdyby se podařilo přesvědčit co nejvíce lidí, aby ještě před tím než něco řeknou či udělají, váhavě alespoň na chvíli zapochybovali, měřili raději dokonce třikrát než jednou říznou, odhodili pesimismus a ze všech možných řešení nakonec vybrali optimisticky to nejlepší! Myslím, že se nenajde člověk, komu by se takový svět báječný nelíbil.     
 
A tak vážení čtenáři, pochybujme chvályhodně a konstruktivně o všem, pochybujme od rána do večera. Nenechme se otrávit tím, že náš velký vzor Sokrates se otrávil bolehlavem! Kdo ví, jak to tehdy bylo …
 
Foto: internet
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 16.11.2019  09:42
 Datum
Jméno
Téma
 16.11.  09:42 Jana
 15.11.  15:22 Von Poděkování
 15.11.  07:18 Karla I.
 15.11.  07:03 Ivan