POVÍDAČKY (19) Už de tlak zas dólu
Už de tlak zas dólu tak skoušim co to udělá dyš budu psát jak slyšim.
Vymejšlim si moc práce pro jedny ruce ze zahrady du v devět doma na mě čeká neumytý nádobí a taky Albert, potvora záludná. Nestačí mu čim ho krmim a podbízí se kartama! To je droga! Z deseti her jsem vyhrála jenom jednu prej litujeme nemáte žádnou další možnost a já se zlobim a žádám další hru to bych se na to podivala ale nepodivám zas prohraju. Nevadí mě to baví nemysli si Alberte! Albert je muj počítač.
Taky mě baví natírání natřu na co se podivám nosim domu barvy po pěti kilech červenohnědou zelenou modrou a čokoládově hnědou a ty všechny barvy mám na rukou a ve vlasech a na oděvu a pejsek Robin je má v kožíšku. Taky kytičky pořád kupuju a pořád nemám dost a taky klobouky a sukně a botičky co mě pak tlačej.
Tahle zběsilost mě popadá dyš mě chytne úskost pod krkem a já si spomenu jak mi radil muj drahej na smrtelný posteli kup si fšecko co se ti líbí a tak du a kupuju.
A taky hejbám se starejma věcma někerejma ale fšecko neunesu. Ofšem teprve končí máj lásky čas. Dyš mě pámbu zdraví dá dojde na fšecko.
***
Dávné osudy
Spousta lidí dodává si odvahy výrokem kdo se bojí, nesmí do lesa. Ne tak pan Franc, ten říkával, kdo se bojí, sere v síni. A skutečně. Pan Sladký z naší ulice, ten dolní, truhlář a opilec, míval v síni velký sud, jenž mu sloužil za latrinu. Otevřený sud v zavřené síni.
Často vyváděl kravály a jednou v opici ukousl svému bližnímu ucho.
Hned naproti měl holičství pan Sobotka, jehož matka se oběsila na větvi třešně právě kvetoucí, protože už nemohla unést svoje stáří. Další soused, pan Hrdlička, seděl dlouhá léta v žaláři za vraždu kterou nespáchal, jak se pozdě ukázalo.
Jiný soused, pan Maleček, proslulý svou červenou Aerovkou, byl komunisty zavřen do vězení kdoví proč a tam se oběsil. Odpusťte, ale dalším oběšeným byl hostinský pan Novotný od Českého lva, který jednoho večera natočil u pípy svůj poslední půllitr, prošel hospodou plnou hostí a na půdě se oběsil, aniž kdo věděl proč.
Také dcera mé chůvy paní Konrádové, po válce odešla do pohraničí a více se domů nevrátila. Oběsila se z přemíry lásky, stejně jako naše příbuzná Maruška ze Dřínova. Veselejší osud měl pan Heřman, tajný syn doktora Kittla, který v manželství děti neměl. Heřman sám později vychovával syna, zplozeného vlastním řidičem.
Moje babička Marie Benešová narodila se v loži nemanželském, jakož i moje maminka Olga Grossová.
Budiž jim všem země lehká
***
Několik přání
Když umírala teta Anna, přála si, ještě jednou se napít chladivé vody ze studny na své zahradě.
Když umíral strýc František, přál si, zemřít v rukou své dcery Aničky.
Když umíral tatínek Karel, přál si, moci alespoň sedět v křesle, odkud by se díval, jak my žijeme. Když umírala maminka Olga, přála si, rozloučit se naposledy se všemi, které měla ráda.
Když umíral můj Josef, přál si, abych nikdy neopustila našeho milovaného pejska.
Když umíral můj dědeček Jan, přál si žít.