Babibajky (49)
Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...
Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.
Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
Jo jo, taková oáza uprostřed pouště vůbec není k zahození. Když tak jeden klopýtá týdny a týdny rozpáleným pískem a v noci pod zářícími hvězdami si připadá jako na severním pólu, myslí jen na to, jak se na obzoru konečně objeví zelené šešulky palem. A třeba tam bude někdo bydlet v chladivém stínu stanu a třeba mu někdo večer nabídne hrnek velbloudího mléka a třeba si tam bude moci pár dní pořádně odpočinout a třeba mu někdo ukáže správnou cestu a třeba …Pane Bože, Alláhu, Budho, všichni svatí…jen ať to zase není jen fata morgána!
* * *
No tohle se sem snad ani nehodí, jenže život je spíš krutá realita než vzletná poezie, takže se není co divit, že se inkasující vrchní nechce nechat „ošidit“ o sebemenší dýško. Myslím, že ta hubatá paní, co na něm ušetřila pár drobných, by už do téhle vinárny neměla chodit.
Mohlo by se stát, že by příště vrchnímu třeba vyklouzl talíř s plněnou rolkou právě na její novou sukni a „opomenutý“ tringelt by jí přišel mnohonásobně dráž. (Ostatně, dobře jí tak, lakotě jedné lakotné, že?)
* * *
Když to bílé hlaďounké semínko padlo brzy na jaře do studené hlíny na záhonku, vůbec se mu to nelíbilo. Čekalo, že půda bude pěkně vyhřátá a ono si bude hovět jako v peřinkách, jenže tohle jaro se nějak nepovedlo, asi se pohádalo se sluníčkem a mělo tichou domácnost, protože sluníčko se skoro neukázalo, obloha byla pořád samý mrak a pršelo, až to bylo všem protivné ...no co se dá dělat, říkalo si semínko, rychle pustím ven kořínky a lístečky, to mě zahřeje a pak se uvidí...A uvidělo se! Vedle řádků cibule, která se zimy nezalekla a už zvědavě koukala na svět, se objevil řádek malinkatých kulaťoučkých lístečků.
No vida, tak salát je už taky venku, to bude ale křehounká dobrota!
* * *
A proč ne? Přece není nikde psáno, že se myšky nesmí zamilovat! Copak vy jste si ještě nevšimli té krasavice odvedle, jaký má překrásný bělounký kožíšek, kulaťounká ouška a čumáček k zulíbání? A jak se umí pěkně poočku podívat, když jde ten spanilý myšák kolem jejich domečku!
Vždyť ono je to stejné jako u lidí. Někdy kolem sebe chodí a jako by se neviděli, pak se něco změní v ovzduší, přeskočí jiskřička a už se to kolem hemží srdíčky. A když myšák, pardon – On – přijde s kyticí a motýlkem pod krkem, začíná se myslet na svatbu. Jen s tím bydlením to mají myšky jednodušší.
* * *
A je tady! A bylo to, jako když práskneš bičem - jeden den vedro k zalknutí, druhý den ledový vítr odírající stromy o ještě zelené listí a k tomu déšť a déšť. Člověku se chtělo říct „jen víc a ještě větší kapky“, když viděl, jak rychle mizí ve vyprahlé půdě a unavené keře zase ožívají.
Jaképak protesty?! To bychom stejně bez výsledku mohli brblat na to, že po neděli je pondělí. Buďme rádi, že přišel tak brzy, aspoň bude delší a možná nám za odměnu přichystá překvapení. Mezi mraky se to už zlatě blýská babím létem!
Babibajky (49)
